Desku, na které si to mimo jiné vyřizuje s prezidentem Bushem, šedesátiletý kanadský rodák napsal a natočil během dvou dubnových týdnů s přispěním stočlenného sboru. Ten zní kupříkladu v nejvíc mediálně propírané písni Odvolejme prezidenta; ve skladbě Shock and Awe se pak písničkář vysmívá jeho vedení války v Iráku.
"Když člověk zpívá Obviňme prezidenta z velezrady, vždycky je to někomu proti srsti," připouští Young. "Ale tahle země je založena na možnosti vyjadřovat své názory."
"Na ploché obrazovce zabíjíme a jsme také zabíjeni. A když padne noc, modlím se za mír," zpívá hned v titulní písni Living with War. A pokračuje: "Modlím se v mešitách a ve dveřích starých muzeí za to, aby už se nezabíjelo, vzpomínám na mír. Rakety rudě září, ve vzduchu vybuchují bomby, které oznamují, že naše vlajka tu stále je."
Desítka skladeb, která vychází sedm měsíců po vydání alba Prairie Wind, pak bude k digitálnímu stažení dostupná od 2. května. Do obchodů by se měla dostat mezi 5. a 15. květnem.
Věčný potížista po útoku na WTC natočil píseň Let's Roll věnovanou pasažérům letu 93, kteří bojovali proti únoscům. To však ještě vyjadřoval podporu Bushovu úsilí o rozšíření pravomocí bezpečnostních složek. Teď v písni Lookin' for a Leader zpívá: "Někdo mezi námi kráčí a já doufám, že slyší to volání."
Tehle půlobrat mu také některá média připomínají s tím, že kdyby s podobou deskou přišel před třemi roky, byl by exkomunikován jako Dixie Chicks. Dnes už se to podle nich může jevit jen jako snaha zkasírovat antibushovskou náladu. Navíc mu prý nijak nepřidá, že je Kanaďan.
Young, jenž v roce 1970 složil a nazpíval píseň Ohio o studentech zabitých při protestech proti válce ve Vietnamu, označuje novou desku za metal folkový protest. Nezapomíná tu ani na kopanec do spotřební kultury a politické korupce, ale zpívá i o vojácích odloučených od rodin.
Desku uzavírá a capella skladba America the Beatiful. O tom, že její přírodní krásy korunuje dar bratrství. Tak také máme vnímat novou desku. "Chci jí vyslat poselství. Jde tu o sjednocení a posílení lidí - aby byl slyšet jejich hlas."
P.S. A my to tak také bereme, alespoň po prvním poslechu, kdy se tohle album-výzva jeví jako skvělé. Paradoxně přinejmenším hudebně. Sbor je tu Youngovi gospelovou oporou i oponentem, k naléhavému hlasu a nabusterované kytaře se přidává i trubka. Melodie mají samozřejmou brizanci stadionových protest-hitů, ale i intimitu a melancholii westernových desperátů. Shlížejí na Ameriku z koňského hřbetu, ale nakonec slezou, aby pomohli utiskovanému městečku v boji proti místnímu padouchovi. Občas to připomene Bruce Springsteena, když se narodil v USA, občas závěrečný obraz z filmových Vlasů - a někdy právě doby mnohem dřevnější. Nejvíc asi v závěrečné skladbě, kdy se obyvatelé onoho městečka sejdou v kostele, aby spočítali mrtvé a s nadějí vyhlédli do nových časů. Pokud za tuhle desku může George Bush, je mu třeba upřímně a ze srdce poděkovat...
