"Lidský život bývá dramatický," pousměje se zpěvák a baskytarista Vladimír Václavek, když přijde řeč na krajinu, již v textech líčí. Jsou plné přírodních živlů, posluchač se brouzdá pískem noční pouště, trmácí se přes kamenitá pole, šlehá do něj vítr, nechává se strhnout proudy vody, zatímco láva pomalu stoupá a "v ranním slunci mrazí". Neklidnou scenerii křižují hadi a ptáci.
Dojem umocňují harmonie kytary a basy, řezavé údery do bicích i roztodivných perkusí či elektronické víření. "Každý z nás, jak chodíme po světě, je zhmotněná příroda. K té mám nesmírně blízko a tyhle představy jsou pro mě trochu jako obrazy duše," říká Václavek, jenž se kromě hudby zajímá o šamanismus.
Kapela Dunaj roky patřila k oporám takzvané brněnské alternativy. Šlo o jedinečnou a živelnou scénu, díky níž moravská metropole na přelomu 80. a 90. let minulého století hudebně zastínila Prahu. Tamní sestavy jako E nebo Ještě jsme se nedohodli uchopily novou vlnu po svém. A Dunaj nespoutanost sytil melancholií. Jeho koncerty měly pověst zážitku, který člověka přesahuje. Na vytržení dodnes vzpomínají například muzikanti z kapel Tata Bojs či Midi Lidi, kteří zažili původní sestavu.
V té měl důležitou roli kytarista a zpěvák Jiří Kolšovský. Bylo mu pouhých 43 let, když v létě 1998 zemřel na zástavu srdce a Dunaj se rozpadl. Po několika nesmělých pokusech se vrátil na pódia před třemi lety: dnes v něm kromě basisty a kytaristy Vladimíra Václavka působí kytarista Josef Ostřanský a bubeník Pavel Koudelka. Všichni tři zároveň zpívají. Jako podmínku comebacku si vytyčili nový repertoár, který by zachycoval aktuální rozpoložení a energii. Deset takových písní nedávno vydali na v pořadí sedmém studiovém albu Za vodou. Jejich první nahrávku od roku 1996, zveřejněnou labelem Animal Music, produkovali Petr Ostrouchov a Aid Kid.
Z pece vytavený hlas
Odkaz excentrického frontmana Kolšovského se na novince propsal do dvou písní. Jde o výsledek shody náhod i malý technologický zázrak. "Když jsem Jiřího zase slyšel zpívat, dotklo se mě to," odmlčí se Václavek. "Navalily se mi slzy do očí," přiznává a spoluhráči mlčky přikyvují. Hlas jejich kamaráda zní ve skladbách Je to jak a Potichu, u obou je Kolšovský uveden coby autor hudby.
"My jsme na ně úplně zapomněli, až mi je producent Volkmar Miedtke asi před dvěma lety poslal," osvětluje Václavek původ staronových kompozic. Vznikly během nahrávání bezmála tři desítky let starého alba IV. Teď hudebníci najednou měli v ruce zapomenutá, nicméně solidní dema studiové kvality, která jim umožnila propojit "starý" Dunaj s novým. Václavek písně popisuje jako "semínka, která se tenkrát zasadila, a ta květina nyní vykvetla".
Nebylo to jednoduché. Německému producentovi Miedtkemu se podařilo vypreparovat Kolšovského hlas ze starých pásů. Ty musel nejdřív opatrně rozpéct a fyzicky oddělit, měl na to jediný pokus. Pokud by je poničil, provaz do minulosti by se přerval.
Nahrávka IV z roku 1994 platí v repertoáru Dunaje za nejtvrdší. Kapela se tou dobou nechala unášet zběsilým aranžmá, do nichž Kolšovský opakoval mantry jako "stojím, dokud nepadnu". Dnes zní jeho hlas mnohem smířlivěji. Podle kytaristy Josefa Ostřanského se písně na tehdejší album nedostaly právě kvůli jemnému charakteru.
Během letošního března a července, kdy novinka vznikala ve studiích Sono, se událo povícero zázraků. "Akordové postupy jsme ponechali, jinak jsme ty dvě písně ale nahráli podle citu. BPM jsme neměřili," zmiňuje Václavek zkratku pro počet úderů za minutu, jíž se udává tempo. Když producent Petr Ostrouchov nasadil archivní vokály do rozdělaných stop, vše dokonale sedělo. "Pořád to nechápu, je to úlet," kroutí hlavou bubeník Pavel Koudelka.
Postupně odešel i motor
Václavek nové album chápe "jako jeden velký kruh", za což může také přítomnost Ivy Bittové. Její hlas zní v pěti písních, spíše v podkresu. "S Ivou a Kolšovským jsme začali. To všechno se nyní vrátilo, uzavřelo a zároveň jsme otevřeli další etapu," přemýšlí Václavek. Dnes čtyřiašedesátiletá Bittová se skupinou vystupovala a nahrála desku koncem 80. let minulého století, než se vydala na sólovou dráhu.
V roce 2022 teče Dunaj klidněji, stále si ale udržuje hutnost, dynamiku a všeobjímající pocit tajemna. Dramatické změny se dějí pod hladinou, než aby vyvolávaly vlnobití.
Pro Václavka, Ostřanského i Koudelku se nad projektem zavřela voda před lety. Znovu se dali dohromady spíš náhodou - a příznačně na hladině opravdového Dunaje. V roce 2018 se čtyři dny plavili na rumunský festival Banát, kde při příležitosti 20 let od úmrtí Jiřího Kolšovského vyzkoušeli možnost comebacku. Na palubu lodi je sezval režisér David Butula v rámci natáčení dokumentárního filmu nazvaného Dunaj vědomí.
"Byla to taková velmi vyžilá miliardářská jachta, na které nic nefungovalo," vzpomíná bubeník Koudelka a zdůrazňuje, že "na lodi se žije ve velmi těsné blízkosti". Muzikanti tak spolu po letech nejen hráli, ale především trávili čas. "Bylo to takové krásně složité, ale nehudrovali jsme. Sblížilo nás to," dodává.
Jde o další z momentů rozhovoru, kdy znovuzrozený Dunaj působí jako jednolitý organismus. Všichni přikyvují. "Po letech jsem cítil, že to má smysl a že se o sebe můžeme vzájemně opřít. Loď se během plavby postupně rozpadala, na záchod se chodilo do sáčků, které se házely z okna. A nakonec přestal jít i motor," doplňuje Václavek.
Při dlouhé plavbě ubíhající svět kolem ztrácí mnohé ze své hektičnosti. Čas zpomalí a mysl začne vnímat detaily. Podobný pocit evokuje i album Za vodou. K vytříbenému zvuku přispěli producenti Petr Ostrouchov a Aid Kid, vlastním jménem Ondřej Mikula, kteří se sehráli při práci na předloňské desce Řeka zpěvačky Lenky Dusilové.
Hudebníci o dvojici mluví v superlativech. Zároveň je v jejich hlasech cítit úleva, že určitá rozhodnutí mohli nechat na jiných. Za vodou je první nahrávkou, již Dunaj svěřil do rukou někomu "zvenčí".
Podle Václavka osekali Ostrouchov s Aid Kidem zbytečnosti a objevili nové prostory. "Do písní velmi citlivě vložili další obrazy, které na sebe ale nestrhávají pozornost. Šli jsme do toho s tím, že máme skvělé producenty a budeme se snažit jim do věci nekecat," říká.
Dunaj vždy nahrával pečlivě nazkoušený materiál, nálada v unhošťském studiu Sono mu ale poprvé rozvázala ruce k improvizaci. Na místě vznikly písně Are You Human? a Okamžik. "Uprostřed toho druhého jamujeme. Petr Ostrouchov řekl, ať změním groove, ostatní se přidali. Ve studiu jsme nikdy neimprovizovali, tohle vzniklo na první náběr," pochvaluje si bubeník.
Ostřanského zajímal proces natáčení a hodně času trávil v režii. "Bylo tam hledačství, ale poučené. Bicí nahrávali pro každou písničku jinak, přitom věděli, jak dosáhnout kýženého zvuku. Pokaždé vymysleli systém, jak zvuk zasadit do písně. Velké mistrovství," oceňuje kolegy.
Na druhé straně
Studio Sono patří mezi největší v republice, pracují zde nejvýznamnější české kapely, roku 1996 tu týden nahrával David Bowie. Zdejší osazenstvo je zvyklé improvizovat a velkorysé prostory i vybavení k tomu vybízí.
Tentokrát například došlo k situaci, kdy hudebníci přitáhli velký tympán, naladili ho, načež ho Aid Kid přikryl kobercem. Zatímco přes něj bubeník Koudelka hrál, producent látku nadzvedával. "Vznikaly z toho krásné zvuky, které nelze definovat, náladou tam ale sedí," popisuje fascinovaně Josef Ostřanský. V písni Potichu zase znějí prázdné plechovky od piva nebo hasicí přístroj coby perkuse.
Všechny experimenty nicméně podléhaly tomu, co skladby potřebují. Úvodní Kapku líně ženou kupředu řezavé zvuky bicích evokující chladný post punk, Potichu působí díky vrstveným melodiím na kytary a ukulele jako barokní pop, načež kudrlinky střídá nabroušená a zdánlivě neforemná Chci.
Are You Human? je zase taneční píseň s prvky žánru industrial. Vše váže dohromady "dunajská" poetika, která slouží i jako pomyslný most k minulému repertoáru.
"U mě na druhé straně, u mě na druhé straně," opakuje Iva Bittová do hypnotických bicích a digitálního cvrkotu v závěru desky. I když s návratem ještě před pár lety nepočítala, kapela přirozeně navázala na svá nejlepší léta, a přitom zní současně. Při soustředěném poslechu alba Za vodou je možné se na tu druhou stranu dostat. Nebo to zkusit 13. prosince v pražské Akropoli.
Album
Dunaj: Za vodou
Animal Music 2022
