Londýn (od našeho zpravodaje) - Fronta k londýnskému klubu Printworks se táhne stovky metrů, končí u prodejny Pizza Hut na kraji nákupního centra v meandru řeky Temže. Rozestavěná čtvrť Canada Water působí jako území nikoho, uprostřed se tyčí monumentální hala z plechu. Ještě před deseti lety se tu tiskly populární deníky Daily Mail nebo Evening Standard, od roku 2017 jsou Printworks centrem britské elektronické hudby.
Každý víkend sem míří vyšší tisíce tancechtivých, industriální kulisy ale uhranuly například i štábu loňského noir thrilleru The Batman, který se zčásti odehrává právě v syrových prostorách vysloužilé tiskárny. V půlce února se tu koná česká akce nazvaná Let It Roll on Tour a hala s kapacitou 6000 lidí hlásí vyprodáno měsíce dopředu. Teď už je většina lidí uvnitř, když se na hlavním pódiu zjevuje tajemná bytost jménem Eva. "To je průvodkyně rasy robotů, kteří putují vesmírem, aby našli nový domov. Vlastní planetu si totiž zničili," vysvětluje DJ Suki, zakladatel festivalu a spolumajitel pražského klubu Storm.
Čtyřiačtyřicetiletý promotér, vlastním jménem Zdeněk Souček, vybudoval podnik s mezinárodním renomé na zelené louce, což není jen metafora. Elektronické hudbě propadl na pololegálních tanečních party, nyní Let It Roll v žánru drum’n’bass nemá obdoby. Loni v létě vyprodal všech 30 tisíc lístků, cirka 80 procent z návštěvníků za ním do Česka přijelo z ciziny.
Historicky první Let It Roll roku 2002 hostil klub Mlejn v pražských Stodůlkách. Šlo o akci pro 500 lidí s rozpočtem 50 tisíc korun. Pod širé nebe se festival přesunul šest let nato, kdy dorazily 3000 diváků a náklady dosáhly 2,5 milionu. "Vloni už se rozpočet přiblížil 100 milionům korun," vzpomíná Zdeněk Souček na první ročník po pandemické pauze.
Spiklenectví techna
Nebylo mu ani 18 let, když v polovině 90. let navštívil první techno party. Hudbu hledal zásadně mimo hlavní proud, coby fanouška žánrů punk a hardcore ho přitáhla syrovost i revoltní gesto elektronické hudby. Z podobného ranku znal jen kapelu The Prodigy, naživo byl ale prožitek mnohem intenzivnější.
"Jeden večer jsme šli do Slovanského domu na house party, týden nato do squatu na Ladronku na techno. Komunita byla malá, takže jsme potkávali ty samé lidi," líčí semknutost scény, která obsazovala nejzajímavější prostory porevoluční Prahy.
Zatímco v podzemí secesního Slovanského domu pořádali večírky expati z angloamerických zemí, usedlost Ladronka fungovala jako anarchistické centrum. "Bylo to až spiklenecké. Měli jsme něco, co nikdo jiný nezná," popisuje Souček tehdejší atmosféru a pocit možná vzdáleně podobný tomu, který teď prožívají mladí Londýňané ve frontě před halou Printworks.
Mateřská loď přistála
Právě v metropoli nad Temží žánr drum’n’bass vznikl, když se tu někdy roku 1995 vyvinul z jungle. Zlámané beaty oživily už lehce unavený rytmus techna, DJové zrychlili tempo, po vzoru reggae zhutnili basy a do vysokých frekvencí samplovali digitální zvuky připomínající palné zbraně z futuristické střílečky. Drum’n’bass vždy platil za mutaci a zněl mimo hlavní pódia.
Zdeněk Souček ho poprvé slyšel ve squatu Cibulka. "Na druhé stagi hrál jungle a drum’n’bass. Mělo to komplikovanější rytmiku, rychlejší tempo a dost jinou energii než techno a house. Už tehdy bylo rozhodnuto," vzpomíná na pro něj určující party v roce 1997. Žánr ho pohltil natolik, že se nespokojil s rolí posluchače a začal nakupovat vinyly. Někde tady začíná příběh festivalu Let It Roll.
"Jako začínajícího DJe mě nikdo neznal, tak jsem se pustil do pořádání vlastních večírků," líčí první organizátorské zkušenosti z dnes už neexistujícího klubu Black Pes v pražských Klánovicích. "Byl to underground a měli jsme tam dveře otevřené. Pak jsem dělal akci například v Ostravě, což byla totální katastrofa."
K formátu festivalu pod širým nebem ho motivovala rostoucí návštěvnost. Prvních šest venkovních ročníků Let It Roll proběhlo u pískovny ve Starých Ždánicích, několik kilometrů severně od Pardubic. "Obvykle jsem dva dny nespal. Říkal jsem si: přece si nemůžu jít lehnout, co kdyby se něco stalo? Neměl jsem vedle sebe nikoho, kdo by řešil případné problémy," vzpomíná pořadatel.
Pískovna obestřená lesy působila idylicky, postupně ale narazila na své limity. "Okolo vedla silnice, která se nedala zavřít, podél byly roztahané kempy," dodává Zdeněk Souček, že jakmile zapršelo, pláže se změnily v bahno. "Byli jsme tím vyhlášení," směje se.
Pro vývoj akce byly zásadní roky 2013 a 2015, kdy se festival stěhoval do většího. Mezi pátým a šestým ročníkem se účast zvedla ze sedmi na 15 tisíc lidí, o dva roky později v Milovicích už tančilo 20 tisíc návštěvníků a akce poprvé trvala tři dny.
Soustředěně rozvíjet vlastní identitu začal Let It Roll v areálu bývalých kasáren u středočeského Benešova. Tam organizátoři poprvé postavili hlavní pódium jako komplexní dekoraci v podobě obřího robota. Dnes je pro ně vizuální stránka stejně důležitá jako ta hudební. Do dekorací investují kolem čtvrtiny rozpočtu, tedy přes dvě desítky milionů korun, což je pro většinu festivalů suma z žánru science fiction.
Loni měla hlavní stage podobu mateřské lodi o rozměrech 50 na 13 metrů. Nejde ale jen o lešení a dekorace, celá konstrukce je protkána okruhy videoprojekcí, světel a pyrotechniky, kilometry kabelů. Veškeré vizuální efekty jsou synchronní s hudbou a dohromady tvoří komplikovaný organismus, který ovládá až 30 lidí.
"O výraznou stylizaci jsme se snažili od začátku," líčí Souček, že jeho vizí bylo odlišit Let It Roll od ostatních akcí. "Vizuál každý rok rozvíjíme. Nejdřív šlo jen o pódia, teď už designujeme prakticky celý areál," objasňuje.
Nesmrtelní a rasa robotů
Co se dekorací týče, Let It Roll těžko hledá srovnání v Česku i ve světě. Hudebním puristům může areál na první pohled evokovat Matějskou pouť, skýtá ale komplexní zážitek. Tomu nahrává i charakter žánru drum’n’bass - úderů bicích je tolik, že se rytmus zdá být tekutý.
Nejde o písničky a sety kapel oddělené pauzami. Tracky se vzájemně přelévají, mění se jen tempo, intenzita a nálada. Za festivalovými zdmi se rozvíjí komplexní, barvitý svět, který pořadatelé umocňují vlastní mytologií.
Ta vychází ze Součkovy fascinace science fiction literaturou, technologiemi a roboty. "Každý ročník jsme stylizovali konkrétním tématem. Stavěli jsme letadla, jindy to byla apokalypsa, na poloostrově ve Ždánicích jsme si hráli na seriál Pobřežní hlídka. V roce 2013 jsem si ale řekl, že je čas načrtnout příběh a rozvíjet ho," osvětluje vznik rasy vesmírných robotů hledající nový domov.
Před lety si najali spisovatele, který jejich představy a fantazie sepsal do jednolitého vyprávění. Vznikla jakási bible Let It Roll. Dodnes existuje jen pár kopií, které tvůrci čas od času otevírají pro inspiraci. "Celé se to tisíckrát změnilo, ten příběh se pořád upravuje," přiznává Souček, že v jejich vesmíru není nic dané.
Festival není ideálním médiem pro vyprávění sci-fi ság a nejvíc pořadatelé řeknou během takzvaných opening show. Jde o cirka patnáctiminutové audiovizuální inscenace, které každý ročník symbolicky otevírají. V záplavě beatů a obrazů se autoři musí spoléhat spíš na hesla než květnatý jazyk. Část děje se snaží odvyprávět pomocí marketingu, výhledově chtějí celý příběh vydat v komiksové podobě.
V Londýně "opening show" trvá jen něco kolem čtyř minut, přesto je zřejmé, že ji publikum vyhlíželo.
Chvíli před jedenáctou hodinou večerní dunění zacyklených beatů utichá, před hlavním pódiem je tělo na tělo. Všechny oči se upírají na scénu, v rukou připravené mobilní telefony. Projekční plochou prolétá vesmírný koráb. Postava jménem Eva k davu nejdřív promlouvá z obrazovky, ve finále se zhmotní na pódiu v podobě obrovské nafukovací dekorace. Publikum, oslovované zásadně "immortalz", tedy nesmrtelní, šílí. Na scénu vstupují hlavní hvězdy večera, rakouské duo Camo & Krooked. Celé to působí jako žitá počítačová hra.
Expanze zlámaných rytmů
Zatímco v mytologii festivalu je tým Let It Roll myšlenkami hluboko ve vesmíru, ve svých plánech stojí pevně na zemi, kam je stejně jako kolegy z branže usadil covid-19.
Během pandemických let udržovali kontakt s fanoušky, komunikovali skrze sociální sítě a pořádali menší akce dle aktuálních omezení. "Návrat do plnohodnotného formátu byl naprosto skvělý a velmi náročný," rekapituluje Zdeněk Souček.
Běžně festival připravují celý rok, vloni tutéž práci museli zvládnout za poloviční čas. Že přehlídku postaví v plném formátu, rozhodli až v březnu a rychle zjistili, že se takzvaný eventový trh kompletně rozpadl. "Nejsou lidi. Techniku dodavatelské firmy mají, ale chybí personál, který by ji přivezl a obsloužil," vysvětluje pořadatel.
Největším problémem pro něj nejsou energie, jejichž rostoucím cenám vloni čelily české domácnosti i firmy, nýbrž odchod pracovníků do jiných odvětví. "Některým jsme museli přidat i sto procent platu, jinak by se nevrátili. Osvětlovači, zvukaři a další profesionálové, kteří musí mít nějaké know-how, během covidu zjistili, že můžou pracovat jen v týdnu, mají volné víkendy, končí v pět odpoledne, a ne ráno. S tím jsme bojovali hodně a letos budeme taky," přiznává Souček.
Vstupenky pořadatelé loni zdražili o 30 procent, což podle nich kopíruje míru inflace mezi srovnatelnými festivaly.
Ročník 2022 popisují jako nejnáročnější, přesto jej vyprodali, na rozdíl od většiny českých pořadatelů. Pod hlavičkou promotérské firmy Beatworx, která Let It Roll a přidružené akce organizuje, loni obsloužili 45 tisíc lidí. Pořád přitom mluvíme o "přechodovém" roce.
Teď je další metou vyprodaná hala Printworks. Slavný klub v anglické metropoli letos pravděpodobně čeká poslední sezona. Proti zbourání objektu se sice zvedla silná nevole, kulturní obec ale čelí nadnárodnímu developerovi. Dostat termín na pronájem Printworks však nebylo samozřejmostí, ani když nad klubem nevisela hrozba konce.
Zorganizovat tady party je pro všechny přítomné splněný sen. Pořadatelé Let It Roll se dobrovolně ztrácejí v labyrintu bývalé tiskárny. Když se opět sejdou v zákulisí, probírají expanzi na další kontinenty. "Řešíme Austrálii a Ameriku, kde drum’n’bass funguje. V Austrálii a na Novém Zélandu je ten žánr silný, v Americe je to komplikovanější. Ta země je obrovská, fanoušci jsou roztahaní po všech státech, takže je náročnější je dostat na jedno místo," rekapituluje vyhlídky Zdeněk Souček.
Stejně barvitě dokáže mluvit o cestě robotů, kteří jednoho dne přistanou na Zemi a podělí se s lidmi o všechny skvělé technologie, jež našli při putování vesmírem. Další kapitoly příběhu Let It Roll jsou podle všeho rozepsané, motory se žhaví.
