Konstatováním, že v americké společnosti představuje vězení v Guantánamu stále tabu, uzavřela umělkyně a hudebnice Laurie Anderson své pondělní vystoupení v Praze. Během více než tříhodinového večera, který se uskutečnil v Divadle Archa, v české premiéře představila svůj loňský film Psí srdce.
Následně promítala fotografie nebo malby coby ukázky své celoživotní tvorby. Přednášku zakončila zmínkou loňského projektu Habeas Corpus, kdy do New Yorku z Afriky vysílala trojrozměrný obraz vězně z Guantánama.
"Myslíte, že žijeme v informačním věku? Podle mě jako bychom spíš ztratili vědomí. Když v Americe řeknete Guantánamo, představuje to neuvěřitelné tabu. Neumíme o tom mluvit," prohlásila Laurie Anderson v narážce na věznici, kterou americká vláda roku 2002 zřídila v zátoce v jižní části Kuby.
V tomto žaláři téměř osm let strávil Mohammed el-Gharání, s nímž se Laurie Anderson po jeho propuštění spojila přes londýnskou lidskoprávní skupinu Reprieve. Protože coby někdejší vězeň z Guantánama má el-Gharání celoživotní zákaz přicestovat do USA, ona návštěvu symbolicky uskutečnila alespoň v rámci uměleckého projektu.
Využila k tomu bývalou vojenskou budovu Park Avenue Armory v centru New Yorku, kam umístila promítací techniku a namířila ji na jednu z místních soch. Přímo na ní se promítal živý obraz el-Gharáního, jenž přitom ve skutečnosti seděl ve studiu v západní Africe. Návštěvníci instalace v New Yorku však měli pocit, jako by se s nimi el-Gharání nacházel v jedné místnosti.
"Neumístili jsme do galerie zvuk, protože jsme se báli, že mu lidé budou nadávat do teroristů," vysvětlila Laurie Anderson. Podle ní ale návštěvníci projektu v New Yorku jen ústy naznačovali, že se el-Gharánímu omlouvají za to, co mu americká vláda udělala.
Vězeň strávil na Guantánamu téměř osm let - od chvíle, co jej jako čtrnáctiletého zatkla pákistánská policie a následně ho vydala Američanům, až do své plnoletosti. Roku 2009 americký soud rozhodl, že důkazy, podle nichž byl el-Gharání součástí teroristické buňky, nejsou přesvědčivé, a vězně nechal propustit.
"Nedávno jsem mu volala, a když jsem se ptala, co dělá, řekl mi, že se začal zajímat o práva žen," prohlásila umělkyně v Praze. "Je fantastické, že po všem, čím si prošel, se na svět stále umí dívat očima někoho jiného," dodala.
Laurie Anderson do Prahy přijela představit svůj loňský celovečerní film Psí srdce. Osobní zpověď o životě, smrti a soukromí v nynější americké společnosti umělkyně zarámovala vyprávěním o svém psovi, krysím teriérovi Lolabelle. "Ten film je o příbězích a o tom, co se stane, když svůj příběh najdete, když ho zapomenete, nebo když jej vyprávíte příliš často," uvedla v Praze.
"Psy jsem využila, protože jsou empatičtí. Jako umělkyně se také snažím být empatická, vyjít ze sebe a vnímat svět očima někoho jiného. Psi tohle umí nesmírně dobře," řekla.
Snímek měl v pondělí v Divadle Archa českou premiéru, ve čtvrtek jej tuzemská společnost Film Europe uvede do běžné distribuce.
Krátce Laurie Anderson v Praze hovořila také o tom, jak se v letech 2003 až 2005 stala první rezidenční umělkyní americké vládní agentury NASA zodpovídající za kosmický program. "Ze své zkušenosti mohu říci, že například umělci a nanotechnologové mají společného víc, než se může zdát. Vědci z NASA také nevědí, co hledají. Něco vytvoří, a když to mají hotové, přemýšlejí, co dál. V tomto ohledu jsme na tom stejně," uvedla.
Rovněž vylíčila, jak s vědci v lednu 2004 prožívala přistání sondy Opportunity na Marsu. "Na velké obrazovce sledujete příval čísel a znaků, které ten přístroj vysílá. Uvidíte jedna čísla a musíte si představovat, že právě přistál, uvidíte další a ta znamenají, že právě sjel z plošiny," popsala umělkyně. A dodala, že teprve ve společnosti vědců z NASA docenila, co vše umí lidstvo vynaleznout.
