Praha - Přijíždí kapela, která vzešla z no wave kořenů a inspirovala se skladatelem symfonií pro orchestr elektrických kytar Glennem Brancou. Prahu navštíví fatální manželská dvojice, struny naladěné na nepřátelské kombinace tónů, melodie zápasící s (roz)ruchem.
Uplynulo jedenáct let od doby, kdy se tu Sonic Youth ukázali naposledy. A uplynulo dvacet šest let od doby, kdy vznikli na základech randění Thustona Moora s Kim Gordon, přátelství prvně jmenovaného s kytaristou Lee Ranaldem a společného účinkování celé svaté trojice v orchestru zmiňovaného Branca.
Skladatel je také podepsal jako první kapelu na svůj label Neutral. Tam vydali jedno mini-LP, dvě regulérní desky a šli dál. Není třeba dopodrobna rozebírat jejich strejfování mezi vydavatelstvími ani střídání bubeníků, mezi nimi se objevil mimo jiné Jim Sclavunous, který kryje záda Caveovi v Bad Seeds i Grindermanovi.
Říká se, že Sonic Youth jsou kapela, která natrvalo změnila a posunula možnosti elektrické kytary. Vlastně se to píše v promo tiskové zprávě. Ale ono to tak nějak bude. Třeba možnost hrát na kytaru šroubovákem je vskutku neodolatelná. Stejně jako alternativní ladění bez hudebně teoretických výpočtů.
A místo v the Library of Congress' National Recording Registry - instituci, která mapuje zvukové dějiny Spojených států, to také není náhodou, tam neberou jen tak někoho.
Ale vážně a bez cynismu: hrátky s kytarou vyhrály těmto Newyorčanům pevné místo v hudební historii a melodické (indie/punk)rockové písničky infiltrované a atakované plochami feedbacků a reverbů jsou důvodem, proč je milují intelektuálové celého světa .
Přestože experimentování možnostmi šesti strun a kouzelných krabiček činí některé jejich výtvory obtížně poživatelnými, podařilo se jim proniknout s noisovou estetikou i do výsostných vod mainstreamu ačkoli jisté zjemnění výrazu k tomu přece jen bylo třeba.
Album Daydream Nation z roku 1988, dnes považované za vrchol předznamenalo ústupu od zuřivých experimentů.
Na zatím poslední, rok staré řadové deska Rather Ripped se dřívější hustá mlha elektrických výbojů válí už jen jako jemný opar na obzoru. Nezdá se ale, že by to SY nějak degradovalo.
Naléhavost, kterou v minulosti aplikovali posluchači do žil s jistou dávkou neurotické agrese, dostane se dnes tamtéž pomocí nálady a čitelného rukopisu. Poznáte je, i když vám zrovna nehodlají destruovat střední ucho.
Vyprodaná Archa bude 25. srpna praskat ve švech, výboje v obvodech a na srdci obruče samým štěstím, že alespoň jednou za jedenáct let má divák a posluchač možnost slyšet legendu, která nestárne, která zraje.
