Patří ke zvyku géniů, že společnost provokují svou výstředností. Raper a producent Kanye West to ale poslední měsíce poněkud přeháněl. Na Twitteru tvrdil, že černoši si otroctví vybrali dobrovolně, čímž popudil své afroamerické souputníky, a když se pak pochvalně vyjádřil o současném americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi, znepřátelil si i tamní liberály. Jako by nás West chtěl přesvědčit, že si může dělat a říkat úplně cokoliv.
Provokace se nakonec ukázaly jako svým způsobem reklamní kampaň na sérii pěti jím produkovaných desek pro vlastní label G.O.O.D. Music, vydávaných rychlostí jedna týdně.
Po novince od undergroundové legendy jménem Pusha T začátkem června následovalo Westovo nové studiové album Ye a minulý pátek i raperova spolupráce s kolegou Kidem Cudim na desce projektu nazvaného Kids See Ghosts.
Po jejich poslechu vlastně Westovy tweety dávají smysl, protože kromě vzbuzení kontroverze měly naznačit téma obou nahrávek - autorovo vyrovnávání se s mentální poruchou.
"Být bipolární je superschopnost, ne postižení. Jsem superhrdina!" křičí West na konci skladby Yikes a dohrává vtip z obalu první desky, kde stojí: "Nenávidím, že jsem bipolární. Je to úžasné."
Toto mentální postižení charakterizuje střídání manických a depresivních fází a sedmiskladbové album Ye se potácí mezi nimi. Euforický refrén zpěvačky 070 Shake z tracku Ghost Town nebo vyznání lásky z No Mistake patří na plusový pól, úvodní I Thought About Killing You s rozhovorem obou raperových identit o sebevraždě naopak náleží k tomu nejtemnějšímu, co West dosud vydal.
Desku údajně natočil za dva týdny na chatě ve státě Wyoming a na tomto nekomplikovaném vzniku nahrávky je cosi romantického, trochu to připomíná příběh debutu folkaře - a Westova častého spolupracovníka - Bon Ivera nazvaný For Emma, Forever Ago.
Jenže album Ye místo autentické zpovědi, natočené v osamění na venkově, působí prostě jen nedodělaně. Nevadilo by, že chybí opulentní produkce z předešlých titulů Life of Pablo nebo My Beautiful Dark Twisted Fantasy, minimalismus cti netratí, ale je potřeba mít po ruce silnější nápady, nebo alespoň zajímavé texty.
Kanye West: Ye
GOOD Music/Def Jam Recordings 2018
Westova reflexe života s mentální poruchou je chvíli upřímná, pak ale bez varování sklouzne do vyložené podivnosti, jako když v songu Violent Crimes medituje nad budoucím sexuálním životem své dcery.
Ye tak odráží rozpolcenou mysl génia hlavně v roztěkanosti materiálu a pokročilé chaotičnosti. A zatímco minulou desku vysvobodilo několik hitů, tentokrát se do černého trefuje snad jen track Yikes.
Westův pokus stát se něčím na způsob folkového zpěváka není ani dost upřímný, ani zvukově zajímavý, a Ye tak přerušuje šňůru perfektních Westových desek započatou jeho debutem z roku 2004.
Teď k druhé desce. Kid Cudi patří mezi Westovy dlouholeté klíčové spolupracovníky, a tak jejich společné album bylo nasnadě. Navíc se hodilo i tematicky - Cudi byl jedním z prvních mainstreamových raperů, kteří otevírali témata mentálních poruch, jeho debut Man on the Moon: The End of Day je společně s Westovou o rok starší deskou 808s & Heartbreak stavebním kamenem emo-rapu, dnes velmi populárního podžánru.
Kid Cudi se pak ztratil v podivných rock-rapových fúzích. Ale když svůj rap nyní spojuje s Westovými beaty pod hlavičkou projektu Kids See Ghost, vrací se úspěšně ke své postavě křehkého introverta, který je shodou náhod také rapovou hvězdou.
Největší zbraní Kids See Ghosts je přímočarost. Tam, kde se Ye motá v pochybnostech, dokáže sesterská deska tnout do živého. Skladba Euforie Freeee (Ghost Town, Pt. 2) je mnohem uvěřitelnější než její první díl z Ye a skandovaný refrén z titulní skladby má silně chytlavý potenciál.
Za hitovým materiálem se ale skrývají reflexe těžkých mentálních stavů, s nimiž oba rapeři musejí bojovat. "What an awesome thing, engulfed in shame / I want all the pain / I want all the smoke / I want all the blame," rapuje Kanye West v tracku Reborn a nabízí alespoň částečné vysvobození z cyklu destrukce, v němž se poslední dobou ocitl.
Vydání desky Kids See Ghosts provázely zmatky, na streamovacích službách se písně dokonce nejprve objevily pod chybnými názvy, West je zjevně do poslední chvíle dodělával.
Slibovaný doprovodný minifilm, připravovaný klipovým režisérem Dexterem Navym, se také opozdil.
Chaos je tady nicméně vykoupený momenty transcendence, písněmi se silným poselstvím nevzdat se tváří v tvář svým démonům. Jako ve skladbě Cudi Montage, kde West sampluje melodii z Burn the Rain - jedné z demonahrávek Kurta Cobaina, kterou před třemi lety objevila kompilace Montage of Heck - a ke Cudiho monologu o vnitřní válce přidává gospelem nasáklý refrén: "Zůstaň silný, zachraň mě, Bože."
Čekalo se, jestli Kanye West dokáže znovu najít nějakou novou, dosud neprobádanou cestu. Na dvojici červnových desek - příhodnější by bylo asi napsat minidesek, protože mají stopáž jen něco přes dvacet minut - se mu to, byť s výhradami, zase podařilo.
Kanye West & Kid Cudi: Kids See Ghosts
GOOD Music/Def Jam Recordings 2018
Jedna nahrávka vyvažuje druhou a možná by z nich byla jedna opravdu skvělá. Portrét křehké zmučené duše odsouzené k tomu, aby sváděla svou vnitřní válku, působí chaoticky, třeba jako deníkové záznamy. A občas jsou vidět trhliny. Coby vhled do duše problematické celebrity je to ale fascinující materiál.
Fanoušci se nicméně budou muset smířit s tím, že raper, který dokázal spojit popové žebříčky s undergroundovým zvukem, už teď se svými deskami má trochu jiné ambice.
