Recenze - Samozřejmě, že všichni znáte ten film, ve kterém se hodně zpívá a chudá dívka z rozvrácené rodiny prodává po ulicích města květiny. Naváže vztah se starším mužem, který si do té doby si myslel, že zná své místo v životě; ale ona ho - dřív než se naděje - poblázní a dovede k neočekávaným činům.
Samozřejmě, je to My Fair Lady. Ne ne, pardon, je to Once.
Čtěte také:
- Hollywood podlehl, Irglová dostala Oscara od Travolty
- Oscar 2008: Toto jsou vítězové a toto poražení
- Obrazem: Oscaři rozdáni, šla si pro něj i Češka Irglová
- Blyštivé Oscary vyhrály temné filmy. Skoro povinně
- Odpočatí scénáristé naservírovali na Oscarech hlášky
Je až s podivem, jak jsou si ty dva příběhy i druh odezvy na ně podobné. Ve Once jsou jen místo kostýmů Cecila Beatona a broadwayské choreografie pletené svetry, rukavice s ustřiženými prsty a spontánní neohrabanost.
Pompu nahradila skromnost, emocionální hladina však zůstává naprosto identická - jen je tlumočená výrazovými prostředky, které jsou srozumitelné o něco odlišné cílové skupině. Což se dá pokládat i za jedno z možných vysvětlení popularity filmu i soundtracku.
Identická nálada se značně promítá i do soundtracku. Lisa Doolittle, teda Markéta Irglová, tu má svoje Wouldn't It Be Lovely v podobě If You Want Me a taktéž snivý The Hill. Přesto zbytek alba stojí zcela na profesoru Hansardovi, teda Higginsovi. Ne, Hansardovi. Jak to bylo?
Aby nedošlo k mýlce, to neznamená, že soundtrack k Once je špatný. Vlastně představuje pro všechny skladby daleko účelnější využití: oprostit je od onoho "obyčejného" příběhu, v němž vystupují citliví křehcí lidé jako ty nebo já, a nechat je zaznít za sebe samotné.
Unesou to a nabídnou pak mnohem širší pole výkladu než jen coby hudební seberealizace filmového opraváře vysavačů.
Taky nemusíte pořád řešit nelogičnost, proč amatérský pouliční muzikant čekal až do pětatřiceti, než se rozhodl natáčet demo, když je jeho tvorba enormně vyspělá a plná rafinovaných triků zkušeného performera.
Na amatéra si dokonce snaží hrát ve Fallen From The Sky, ale i tak v téhle skladbě působí zapojení jednoduchého automatického beatu spíše jako poplatnost lo-fi trendu než jako naivita.
Z druhého úhlu: pokud se vám písně na soundtracku budou chvílemi zdát příliš prodchnuté okatou stylizací do zasněné senzitivní opravdovosti, vždycky se dá čerpat výmluva z faktu: "No jo, vždyť to je hudba k filmu a ve filmu bývají věci přitaženější."
| Čtěte SPECIÁL: Jak vznikl irský muzikál s českou stopou |
Tuto větu využijete pokaždé, když rafička Hansardova jinak vyzrálého, místy až mrazivého projevu ve svém patetickém vypětí opustí zelené pásmo "Damien Rice" a vstoupí do červených hodnot "David Gray".
Přestože Once trpí roztřepeností vlastní mnoha nekoncepčním soundtrackům - některé skladby se objevily už na prvním společném albu Hansarda a Irglové The Swell Season a jiné jsou přetížené onou filmovostí -je to album, které bez problémů uposloucháte.
Navíc vás během toho, co bude deska znít, skutečně napadne, že lidstvo na tom není úplně beznadějně, v jádru jsme všichni dobří a největším možným utrpením je rozchod s partnerem.
No není to náramný? Toho Oscara si zasloužili.
Once soundtrack. CD, 44 minut. Vydala firma Canvasback, 2007, distribuce Sony Music.
