Proč jste vlastně šla na České slavíky?
Zajímalo mě to. Navíc si myslím, že princip té soutěže je dost ojedinělý, je ryze o fanouškovství. Slavíci fungují jako zpráva o tom, kdo má nejsilnější a nejvěrnější základnu fanoušků. Lidé skrze soutěž mohou dát najevo, koho mají nejraději.
Vyhlašovala jste vítěze bronzového Slavíka v kategorii Skupina roku. Bylo tedy klidně možné, že budete předávat cenu právě kapele Ortel. Proč jste s tím souhlasila?
Když jsem byla oslovena, abych předala cenu, tak jsem sice kývla, ale dostatečně dopředu jsem řekla, že kdybych měla předávat ocenění právě zmíněnému Tomáši Ortelovi, tak to neudělám, že je potřeba mít náhradu.
Když vám to bylo dopředu jasné, tak pak váš odchod ze sálu vypadá trochu jako připravené gesto, když jste s největší pravděpodobností musela tušit, že Ortel umístění získá.
Nebylo to připravené gesto, protože jsem tomu do poslední chvíle nevěřila. Pořád jsem si říkala, že společnost není takto naladěna. Zároveň si myslím, že u Ortela nejde v prvé řadě o hudbu, ale o obsah.
A proč jsem v klidu, bez pískání a práskání dveřmi odešla? Protože jsem neunesla konfrontaci s tím, že je nálada ve společnosti taková. Nezvládla jsem, že má úspěch někdo, kdo nějakým způsobem podporuje segregaci, černobílý pohled na věci a kdo, ač tvrdí opak, rozděluje společnost.
Takže jste neměla potřebu se nějak expresivně vyjádřit během ceremoniálu?
Vůbec ne, podle mě hysterie nikam nevede. Myslím si, že nemá význam něco vykřikovat. Tím netvrdím, že to dělal Radek (Banga). Diskuse, dialog a vzájemné obohacování nikdy nevzejde z radikálních projevů. Bylo mi to prostě líto.
Říkáte, že jde o ukázku určitých nálad ve společnosti. Nepřemýšlela jste nad tím, že to třeba vypovídá spíše o úrovni Slavíků? Ortel dostalo na druhé místo pouhých 20 tisíc hlasů.
To já vím, ale potom je potřeba si položit stejnou otázku na všechny ankety. Podle mě je to pořád svým způsobem průzkum veřejného mínění. Nepovažuji za nečekané a špatné, že v dnešní době, kdy se můžete vyjadřovat tisíci možnými způsoby na internetu, klesá počet hlasů v soutěži. Dříve chodily desetitisíce hlasů, protože to byla jediná možnost, jak se vůbec k něčemu vyjádřit a podpořit své oblíbence.
Kdo dává lidem možnost se uživit a vyjádřit? Jsou to právě fanoušci a lidé, kteří je poslouchají, takže si myslím, že tento typ ankety je v pořádku a má být. Letošní výsledky jsou mimo jiné odrazem toho, že u nás často vítězí rychlé soudy, rázná gesta, černobílé vidění problému. Odešla jsem, protože jsem tam nechtěla být. Když se někomu nelíbí představení v divadle, tak taky odejde.
Jestli jsem to správně pochopil, tak vám vnitřně vadilo, že žijeme ve společnosti, kde mají úspěch nálady, které interpretuje třeba skupina Ortel?
Ano, jde mi o ty nálady, on je mi v podstatě ukradený. I když to se možná také říci nedá, protože když tam přijde s tímhle typem lebky se skříženými hnáty na košili, tak snad i idiotovi dojde, na co odkazuje. Štve mě tím, že je v šedé zóně legality a nelegality. Ale nechci nějak odsuzovat lidi, co mu tleskali. Proč by mu nezatleskali, když se s jeho názory ztotožňují.
Takže vám nevadí, že tam byli zpěváci, herci a jiní umělci, které třeba osobně znáte a kteří vůči němu nevyjádřili nějaký vnitřní odpor, nebo mu dokonce gratulovali potleskem?
Může mi to být líto, ale já musím být ten člověk, který si řekne, že k tomu třeba mají důvod a bylo by dobré se o tom s nimi bavit. Je to jejich názor a nemůžete někoho odsoudit za jeho názor. Můžu to odsoudit emotivně, ale principielně jiný názor odsoudit nelze.
Nepřemýšlela jste nad tím tak, že svou účastí na Slavících do určité míry legitimizujete něco, s čím nesouhlasíte?
To máte úplnou pravdu. Tím, že jsem tam byla, jsem legitimizovala, že se to děje. Byla to ode mě možná do určité míry i zvědavost, jak to dopadne. Je to, jako když jedete kolem autonehody. Řeknete si, že se nepodíváte, ale stejně se nakonec podíváte.
Ale jak říkám, ten člověk se pohybuje v legální zóně a to musím respektovat. Na druhou stranu zase musím odejít, protože s tím vnitřně nesouhlasím a je mi z toho nepříjemně. Vím, kam tím míříte. Určitě máte pravdu, že to ode mě bylo alibistické, když jsem poprosila, jestli by za mě sehnali náhradu, abych nemusela Ortelovi předávat cenu.
Když se člověk podívá na vaši facebookovou stránku, tak tam lze najít dost nenávistné reakce. Není právě strach z nich a odsouzení důvod, proč to mnoho lidí nechce udělat?
Je to možné, ale nepřemýšlela jsem nad tím. Stejně jako jsem předtím nepřemýšlela nad svým odchodem. Chtěla jsem tam zůstat a prostě nijak nereagovat, ale přes tu emoci, kterou to ve mně probudilo, jsem nemohla zůstat. U mě je problém, že raději jednám a následně se z těch věcí poučím, než abych nic nedělala. Navíc chápu i pohled organizátora, pro kterého je celá situace hrozně složitá, protože je Ortel právně nenapadnutelný.
Vyjádření pro Blesk.cz
- Lucie Bílá, zpěvačka: „Žijeme v krásné zemi, kde bychom si měli vážit jeden druhého. Gesto Radka Bangy bylo velmi zbytečné. Jsou věci, které se neříkají veřejně, ale měly by se říkat v soukromí.“
- Lucie Borhyová, moderátorka: „Je to divácká anketa, kde hlasují diváci a čtenáři. Koho si zvolí, ten vyhraje a je to jejich rozhodnutí, které je nutné respektovat.“
Tady nejde ale přeci o právní pohled jako spíše o ten morální. Když jsem si četl třeba vyjádření Lucie Bílé nebo Lucie Borhyové a pak jsem narazil na fotku z večírku, kde se s Lucií Borhyovou vesele fotíte, tak jsem si říkal, že je zvláštní, kdy vás to na jednu stranu nějak zasáhne, ale nadále se bavíte s lidmi, kteří to “tiše schvalují”?
S Lucií Borhyovou jsme se vyfotily, protože jsme kamarádky. A upřímně jsme o tom spolu ani nemluvily, takže nevím, co si o něm myslí, stejně jako to nevím u Lucky Bílé. Já jsem nezkoumala, kdo v sále něco udělal nebo neudělal. Rozhodně si ale nemyslím, že s tím souhlasí, obě jsou nesmírně empatické a hodné bytosti, které toho dobrého pro společnost udělaly opravdu dost. Jenom třeba nechtěly odejít ze sálu nebo neměly potřebu se k tomu nějak vyjádřit. A to z nich nedělá špatné nebo slabé lidi.
Jsou podle vás podobné nálady a myšlenky, které jsou s kapelou Ortel spojeny, odsouzeníhodné?
Ano, já tyto myšlenky vnitřně odsuzuji. Odsuzuji filozofii segregace a násilí.
Pak vyvstává otázka, jestli potlesk, tichý souhlas nebo prohlášení, která daly výše zmíněné zpěvačky, prostě nelegitimizují podobné myšlenky, protože je apriori neodsuzují?
Někdo nemá potřebu podobné myšlenky veřejně odsuzovat, což já respektuji.
Vy jste po vyhlášení řekla: “Je potřeba komunikovat, klást si otázky a zaobírat se těmi tématy hlouběji.” Myslíte si, že se to po Slavících děje?
Já si myslím, že to vyvolalo diskusi. Jste několikátý novinář, který se mě na to ptá, což je určitě dobře. Přála bych si ale, aby to byla diskuse, a ne vzájemné urážení se. My můžeme být vlastně z určitého pohledu vděční, že se něco takového stalo, protože to otevřelo diskusi na podobné téma.
Upřímně ji to otevřelo po Slavících už podruhé.
Jenže si myslím, že tentokrát to bylo tak do očí bijící, že se vnitřně aktivovali i lidé, kteří si před předáváním říkali to samé co já. Zjišťujeme, že společnost je nějak nastavena, a musíme to začít řešit. Musíme řešit, jakou náladu máme a jak se k sobě chováme.
Ani já vlastně pořád nevím, jak daleko to je. Když má někdo, kdo z mého pohledu evidentně, i když opatrně a chytře, propaguje netoleranci a násilí, takový úspěch, tak je něco špatně. Historie nám jednoznačně ukazuje, že podobné myšlenky vždycky dopadly obrovskými tragédiemi.
Nedávno jste vydala album “Horská Lesní Ekologická Tvá Živá Dospělá Krabičková Smutná Šťastná”. Jste taková jako název vašeho alba?
To všechno odpovídá. A možná i ten název alba je určitý návod k odpovědím na předešlé otázky. Jsem často chaotická a emotivní. Název je složen z písní, které na desce jsou. Všechny jsem složila i napsala, kromě textu písně Černý šál, jehož autorem je A. S. Puškin a jsou čistě autobiografické. I proto nešla vybrat jen jedna z nich.
Vaše písně jsou dosti osobní a takové intimní. To je trochu jiný přístup, než na jaký jsem u vás zvyklý. Čím to je?
Jsem herečka, všude a pořád v nějaké roli. Hudbou a texty mluvím sama za sebe, bez rolí a bez obalu. Vznikla naprosto organicky a svobodně. Tím, že ji vydávám sama, měli muzikanti i já absolutní svobodu.
Pochopil jsem, že skládáte o věcech, které vás vnitřně ovlivňují. Dostal jsem pocit, že vás Slavíci a nálady s tím spojené také poměrně zasáhly. Neuvažujete, že napíšete i nějakou vnitřní píseň o tom?
Jestli můžu nějak kultivovat své okolí, tak tím, jak se chovám, jak žiju, co dělám. A samozřejmě i tím, jak a co tvořím. A pokud máte na mysli protestsong, nemám nic takového v nejbližší době v plánu. I když píseň Ekologická takovým něžným protestsongem s trochou nadsázky je.
