Praha - Muse k vlastní tvorbě vždy přistupovali jako k velkolepé události. Jejich hudba ambicemi i pojetím resuscituje škatulku art rocku, v němž se otiskuje podstatné dění za poslední půlstoletí.
Koncerty zase doprovází megalomanská světelná show, kterou kapela už nehodlá prezentovat jinde než na velkých stadionech. Jedním z vybraných bude ve čtvrtek 22. listopadu i pražská O2 arena, kde se Muse představí na prvním sólovém vystoupení v Česku.
Lísky na něj jsou stále k dispozici v předprodejní síti Sazka Ticket za ceny 1090 až 1590 korun, ovšem už jen na sezení.
Čtěte také
Muse bojují proti kosmické entropii spektáklem
„Bellamy a spol. jednoduše mají dar stvořit mohutný hudební spektákl, který k vytvoření iluze své majestátnosti nepotřebuje ani koncertní pyrotechnické efekty či blikající LED obrazovky. Čímž ale vůbec nechci tvrdit, že se bez nich na listopadovém pražském koncertě obejdou," přemítal Karel Veselý, recenzent Aktuálně.cz, nad letošní deskou The 2nd Law. A po odjetí části ze šňůry vystoupení je jisté, že pompézností Muse hýří i na pódiu.
Nad scénou se totiž vznáší velká světelná pyramida, která v průběhu koncertu mění tvary, k čemuž si připočtěme ještě další pohyblivé části pódia a oproti zmíněnému vcelku standardní obohacení světelného parku různými lasery nebo umělou mlhou.
Velká popkulturní koláž
Tvorba britského tria v druhém tisíciletí připomíná dort pejska a kočičky, jenom sestavený z popkulturních ingrediencí a s tím rozdílem oproti pohádkové předloze, že výsledný produkt se povedl a mohou jej konzumovat masy.
Nejprve se žánrovými přesahy pokoušeli alternativní rock revitalizovat, až se na deskách Black Holes and Revelations nebo The Resistance obrátili k sedmdesátkové symfonické epice nebo k o něco méně seriózním inspiracím brakovým scifi. Pompéznost, často označovaná jako ambice stát se novými Queen pro 21. století, ale vyvážilo dědictví ostrovní kytarovky a poplatnost jejích zpěvných refrénů masovému publiku.
Muse tak mají pověst nikoliv geniálních skladatelů, nýbrž tvůrců mistrovských hudebních koláží, v nichž jsou přímé citace děl od Čajkovského suit přes bondovské znělky až po stadionovou éru U2.
Jelikož velká část popkulturního univerza, z nějž trio čerpá, patří ke zlatému dědictví britské kultury, nebylo divu, že jejich skladba Survival se stala oficiální písní letošních olympijských her v Londýně.
Bezprostřední odměnou publika jim zase může být vyprodání fotbalových svatostánků San Siro v Miláně nebo domovského londýnského Wembley, stejně tak 15 milionů prodaných v globálu. Koncertní počínání Muse pak bylo oceněno i dvěma příslušnými Brit Awards.
Vlivy dubstepu koncertní formu nesnížily
Rozporuplného přijetí se kapele dostalo snad až právě v uplynulých měsících, po vydání šesté řadové nahrávky The 2nd Law. Skupina se na ní totiž od blahosklonné hry s minulostí obrátila i k aktuálním hudebním trendům a infiltrovala vlivy angloamerického basové horečky posledních několika let, širší veřejností známou především skrze pojem dubstep.
Sám frontman Matthew Bellamy desku na Twitteru avizoval jako: „Christian gangsta rap jazz odyssey, with some ambient rebellious dubstep and face melting metal flamenco cowboy psychedelia."
Už samotný přepis tweetu něco vypovídá o měňavkovité hmotě hudebního materiálu. Ta je pro hudbu Muse typická, nicméně podle mnohých fanoušků nyní zašli už příliš daleko, případně se objevovaly hlasy o zaprodání geniality tvůrčí metody jedné z prchlivých vln hudebního průmyslu.
„Na obal desky by klidně Muse mohli přilepit reklamní heslo: „Ještě víc všeho!" Ačkoliv v potenciálních stadiónových hitech působí velmi sebevědomě, mnohem víc jim to sluší v momentech, kdy se posluchače nesnaží zahltit všemi dostupnými prostředky a volí střídmější postupy," hodnotil Karel Veselý v recenzi The 2nd Law. Jak ale píše, klíčové stadionové atributy triu zůstaly.
