Největším nedostatkem koncertu bylo ozvučení, které nepředčilo očekávání, takže slyšet byly v podstatě jen bicí a elektrická kytara. Zpěvákovi Eugenovi Hutzovi také nebylo mnoho rozumět, ale co chybělo na srozumitelnosti textu, to nahrazoval výrazem. A byl to právě výraz, který uhranul návštěvníky koncertu.

Cikánská melodika naroubovaná na perestrojkový punk, který hrají mimo jiné housle a harmonika, je kombinace, která není nezajímavá a je-li předváděna jako dnešní show, není se čemu divit, že recenze západního tisku jsou jen a jen kladné.

Image je nejdůležitější

Hutz má skutečně image cikána z Kusturicových filmů, šlachovité tělo, knír, kotlety a náušnice mu dodávají divoký zjev, který jen umocňuje jeho běsnění na pódiu. Svou živelnou hrou na kytaru a neméně energickým zpěvem strhává fanoušky pod pódiem.

České publikum určitě potěšilo, že na začátku koncertu přišel oblečený v tričku s Krtečkem, které však záhy ve víru divoké hudby odhodil. K divácky nejvděčnějším okamžikům patřilo jeho bubenické sólo na plechový kyblík a chvíle, kdy si během přídavku sednul na velký buben, který nechal nést fanoušky. Práci s publikem kapela rozhodně ovládá.

Koncerty Gogol Bordello jsou především show určená davům. Je také známo, že stačí náznak jakési exotiky z východní Evropy a západní země šílí. Naše podmínky nám dovolují udržet si odstup a po poslechu CD říci, že melodická linka není nijak zvlášť originální a na evropské alternativní scéně je nejedna kapela, která hraje lépe (ano, v první řadě na mysli vytane Goran Bregovič). Jenže Gogol Bordello je kapela americká a na to, kde vznikla, zvládá vlivy slovanské melodiky uchopit velice dobře.

Podle výrazu publika se zdálo, že nikdo z Roxy neodcházel nespokojen a to je přece to hlavní. Podívanou předvedli Gogol Bordello výtečnou.