Praha – Na aktuální šňůře Tata Bojs se nelétá vzduchem na laně, nevysouvají se vysokozdvižné plošiny, nehází se lacinými vtípky, nerozkrývají se historky ze soukromí a nehraje se na city prvoplánovými výstupy s dětmi. Milan Cais, Mardoša a spol. nikdy neměli potřebu opíjet své fanoušky rohlíkem a nepodbízejí se ani dnes. Vlastně naopak.
Když Milan Cais v soukromí vypráví o scéně, kterou na šňůru k albu A/B připravili, o všech technických dispozicích a vymoženostech a o energii do toho vynaložené, jednoho napadne, že to všechno vlastně diváci ani pořádně neocení.
Jenže Tata Bojs si na sebe rádi pletou bič. „Chceš to udělat napůl? Nedělej to vůbec!“ Citát v tomto smyslu mají nejspíš nastříkaný sprejem na zdech zkušebny. Ohromné zapálení a snaha věci dotáhnout do posledního detailu jsou pro ně ostatně charakteristické téměř po celou dobu jejich fungování.
Stačí vzpomenout na propracovaný komplexní koncept kolem Nanoalba, zdánlivé drobnosti, jako je vždy dokonale sladěná, přesto nikterak nápadná koncertní image či malé radosti, jako byl třeba divadelní akustický koncert s korejským tříčlenným mini-orchestrem.
To byl nářez! Dneska hned tak neusneme. Díky, Praho! :-)
Posted by Tata Bojs on 12. listopad 2015
Nikdo další u nás neumí psát texty, které by dokázaly s naprostou lehkostí spojit hravou a vtipnou formu s inteligentním, často skrytým obsahem. Na novém albu se to podařilo hned několikrát, zejména v úvodních dvou kouscích Nadčasová a Gastronaut, pod nimiž je podepsaný Mardoša. Obě písně navíc dobře fungují i naživo.
Studánka jejich kreativity nevysychá ani na pódiu. Posledně se nové album křtilo paprskem světla. Co kluci vymyslí tentokrát? „Vytáhněte své telefony a na odpočítání stiskněte spoušť fotoaparátu.“ Vyprodaný sál karlínského Fora se na moment rozzářil několika stovkami blesků a bylo pokřtěno. Originální, osobité, neokoukané.
Stejně tak běžecký trenažer, který si na moment nechal zpěvák a bubeník v jedné osobě dotáhnout na pódium. Ale dost bylo srandy, pojďme přemýšlet. Od toho je tu tísnivý vizuál ke skladbě Moderní lidi, který běží na obrazovce za kapelou. A dojde i na bubenické sólo. Opět nic fádního – ve stejnou chvíli si do bicích zatřískali Milan Cais s „náhradníkem“ Tomášem Neuwerthem. Tata Bojs zkrátka nabízejí komplexní zážitek všech chutí pro diváky, kteří nechtějí být jen pasivními konzumenty.
U Tata Bojs hrozí snad jen jedno riziko. Po více než čtvrtstoletí muzicírování už mají muzikanti něco odehráno a jejich prožívání samotného koncertu by tak mohlo mířit k rutině a strojovosti. Pokud se ovšem podíváte na frontmana, který sebou během skladby S ní hází po pódiu, jelikož si drásavý příběh písně skutečně sám zakusil, nejsou obavy o autenticitu kapely aktuální.
Tvorba kluků z Hanspaulky nemusí hovět každému. Přesto jsou Tata Bojs jedinečným příkladem, jak dělat mainstream, který neútočí na první signální masového publika, má přesah a vždy dokáže překvapit. A čtyřtisícová návštěva pražského koncertu je pro ně sladká a zasloužená odměna.
