Po včerejším koncertě Metalliky v pražské O2 areně se řeší mnoho témat. Špičková produkce se scénou uprostřed haly, kterou sledovalo 20 174 lidí, což je podle pořadatelské agentury Live Nation návštěvnický rekord. Nadchly desítky malých ze stropu pověšených obrazovek, jež posunuly vizuální zážitek do úplně jiné dimenze, i malé osvětlené drony, z dálky připomínající světlušky.
Debatuje se o moderně působícím bubenickém představení všech čtyř členů v písni Now That We’re Dead, ne zrovna skvělém zvuku, osobních hráčských přehmatech (nejvíc to jako vždy schytává bubeník Lars Ulrich) nebo některých ledabyle prezentovaných skladbách v čele s kultovní Nothing Else Matters. Tématem číslo jedna posledního koncertu ovšem zůstane něco úplně jiného.
Metallica hraje Jožina z bažin
Frontman James Hetfield a spol. si už dlouho udržují mladého ducha a hlavně přesvědčení, že staromilské koncerty ve stylu "hudba a nic než hudba" jsou přežitek. Lidé se i na metalovém koncertě chtějí bavit. A co pobaví plný stadion víc než žoviálně podaná předělávka domácího evergreenu?
Zatímco na některých z předchozích evropských zastávek zazněly covery od žánrově nepříliš vzdálených umělců - v Německu Metallica například zahrála Scorpions a v Anglii Black Sabbath -, jinde se šlo dál: v Rakousku skupina dala Rock Me Amadeus od zpěváka Falca.
U nás si duo basák Robert Trujillo - kytarista Kirk Hammett vystřihlo úlet v podobě veselé odrhovačky Jožin z bažin původně od Ivana Mládka. V češtině, s neskrývanou ledabylostí a k pobavení sebe samých i většiny publika.
Ivan Mládek reaguje na coververzi Jožina z bažin od Metalliky. Autorem je tvůrce koláží Tomáš Břínek alias TMBK.
Zveřejnil(a) Ivan Mládek Banjo Band dne 03. April 2018
Krátká exkurze do minulosti: když Metallica před více než čtvrtstoletím překvapila celý metalový svět skladbou Nothing Else Matters, měla z toho sama trochu nahnáno. Do té doby drtila surové riffy a tato balada pro ni byla krokem do neznáma. "Čekal jsem, až na ni v setlistu dojde řada, a měl jsem obavu, aby se z toho někdo v davu nepozvracel," rozkryl kdysi frontman James Hetfield pocity, když skladbu hráli poprvé naživo.
Dnes je Metallica v neotřesitelné pozici, kdy může obavy hodit za hlavu a dělat si, co chce. Tu a tam sice přestřelí, jako třeba s deskou Lulu s Lou Reedem, celkově se jí ale tento přístup komerčně vyplácí.
Celý gag s Jožinem z bažin navíc působil humorně, nadsazeně a možná i jako přátelské pošťouchnutí směrem ke všem pravověrným a za každou cenu nekompromisně urputným partičkám, jež se v každou vteřinu své existence berou smrtelně vážně.
S některými komentáři v diskusích, že další kapely z tzv. velké thrashmetalové čtyřky, do níž patří ještě Slayer, Megadeth a Anthrax, by si něco takového nedovolily, nezbývá než souhlasit. Jenže možná i proto nevyprodávají desetitisícové haly po celém světě. Na pražském koncertě se včera zkrátka ukázalo, jak skvělé je, když se padesátníci umějí uvolnit.
