Karel Veselý, nezávislý publicista, externí recenzent Aktuálně.cz: Ohlasy na letošní ročník Andělů byly v médiích veskrze negativní. Skoro se nabízí otázka, zda mají vůbec podobné ceny ještě smysl?
Antonín Kocábek, Týden: Určitě mají. Každý obor potřebuje odezvu, zhodnocení uplynulého období. Jen to těžko může být v této podobě.
Pavel Kroulík: Už bych se asi nevracel k průběhu večera, který jste ostatně dobře a skoro stejně popsali (zde a zde). Začal bych citátem Pavla Klusáka, že Andělé jsou dnes jen marketingovou akcí jisté odnože průmyslu (konkrétně nahrávacího). Je podle vás výjimečné, že má u nás takovou moc a že si ceny takhle uzurpuje? Je to minulost, která znovu vylézá na povrch?
A možná ještě důležitější otázka: do jak fatální míry to ovlivňuje hudbu, kterou Andělé vyzdvihují? Respektive, existuje tu nějaká "jiná", a přitom sdělná hudba, nebo jen ty strašlivosti, které jsme viděli a slyšeli na pódiu?
KV: Andělé naplňují definici cen hudebního průmyslu do puntíku - vytvářejí bublinu kolem masového popu, který hrají mainstreamová rádia a který vykazuje nejvyšší prodeje. Krize hudebního průmyslu tato kritéria legitimizovala; podobně jsou na tom Grammy nebo Brit Awards.
Už se neoceňuje "umělecká" kvalita - což je samozřejmě problematická kategorie - ale schopnost prodávat desky v průmyslu, jehož zisky za posledních deset let několikanásobně klesly. Proto si byznys může uzurpovat ceny, které dříve sloužily jako ocenění kvality. A určitě v Čechách existuje i jiná hudba, ale ta nehraje podle pravidel, které si určil průmysl.
AK: Navíc u nás došlo k paradoxní situaci, že si je už léta přehazují organizátoři jak horký brambor. Jeví se to skoro tak, jako by vlastně nikdo jiný než "obchodníci s hudbou" nechtěl za předávání převzít odpovědnost.
PK: Na druhou stranu skoro všude mají na hudebních cenách, aspoň na těch mainsteramových, nějaký podíl vydavatelé a obchodníci s hudbou, nebo ne? Není problém spíš v tom, na co jsem už ptal - že u nás vnucují posluchačům tak principiálně špatné věci? Samozřejmě pravdu má Tonda s poznámkou, jak si to organizování pořád někdo přehazuje a ještě se stihne tvářit, že to dělá pro dobro hudby. Což obojí může značit jedno: že tu není konsenzus, co je dobrý pop. Nebo že tu dokonce nic takového jako dobrý pop neexistuje...
AK: Ale kdo jiný by se na tom konsenzu měl dohodnout než lidé, kteří to mají takříkajíc v popisu práce? Dostáváme se tím k zásadnímu problému Anděla jako české obdoby Grammy. A tím je složení akademie. Je nejen nutné opakovaně mluvit o tom, že tak jak je aktuálně složená, je naprosto zásadně porušován princip střetu zájmů - ale zároveň si přiznat, že bojkot ze strany mnohých publicistů je sice pochopitelný, ovšem zároveň situaci dostává do bludného kruhu.
Je nicméně otázka, zda už ta cena není natolik zdiskreditovaná, že by nebylo jednodušší začít od začátku s nějakou novou, opravdu relevantní podobou ocenění. Vedle obskurní ankety popularity Český slavík a Cen Anděl, reflektujících komerčně životné projekty by tu rozhodně bylo dobré mít i zhodnocení toho, co se za uplynulý rok podařilo, a to samozřejmě od lidí, kteří jsou schopni místní scénu konfrontovat s tou zahraniční.
KV: Ano. Jsme malá země s malým trhem, což je trochu otřepaná, ale bohužel platná výmluva. Zákonitě tak v hudebním průmyslu dostávají přednost věci mířící na nejmenší společný jmenovatel vkusu. O to víc by ale měly existovat ceny, které by upozornily na zajímavé věci, jež se dějí mimo tyto „oficiální mediální struktury". Myslím, že letošní ročník definitivně potvrdil, že Andělé se zdiskreditovaly a už je nemůže nic zachránit.
Už přechod z Novy na ČT je důkazem, že zájem o podobně vedené ceny klesá, navíc neuvěřitelné excesy letošního ceremoniálu (Jakub Mohamed Ali, tribute band Petra Muka, mediální zazdění Andělů dvacetiletí) prokázaly, že Andělé jsou zralí k zrušení. Mimochodem, na Slovensku už podobné ceny (Aurel) skončily poté, co od nich daly ruce pryč televize a na jejich místo se v zájmu médií dostaly Radio_Head Awards, které pořádá veřejnoprávní Radio FM. A místo o hudbě typu Nightwork a Xindla referují média o The Autumnist, dvojici Bene a Stratasoul, Noisecut nebo Youcoco.
AK: Ovšem o tom, že tahle varianta u nás není o moc reálnější než případné "obrození" Anděla, svědčí hudební dramaturgie našeho veřejnoprávního rozhlasu. Čili je otázka, kdo by se za ceny byl ochoten postavit a dát jim kredit. Bez něj to bude jen marná snaha pár nadšenců. V tomto směru nelze nevzpomenout na několik let fungující ceny Žlutá ponorka, které nakonec usnuly, respektive vyšuměly do ztracena…
Přesto ta situace řešení možná má. Krásně to ukázal první ročník cen filmové kritiky. Jistě - i tam se objevily sporné body a diskutabilní ocenění, ale je to pořád výchozí bod ke změně a jen jejich vznik se mi jeví fantastický. A co je ještě důležitější: evidentně byly impulsem, aby se Český lev jako dosavadní "hlavní cena" měl tendence posouvat.
KV: Teď nevím, jestli nevyzradím tajemství, ale bída letošních Andělů byla alespoň k tomu, aby probudila "stavovskou čest" hudebních publicistů, kteří na příští rok připravují vlastní cenu podle modelu britských Mercury Awards. Nebude o ní rozhodovat plénum, ale kritiky vybraná skupinka odborníků. To by mohla být cesta, jak z toho marasmu ven.
PK: No, je pěkná představa, že by vznikly ceny, které budou vyzdvihovat dobrou hudbu. A třeba budou mít jen několik "mainstreamových kategorií" - jako jsou teď na Andělech žánrová ocenění, což mi v dnešní "post-stylové" době přijde trochu úlet. Na jedné straně chápu, že jsou to dnes ta nejméně zpochybnitelná rozhodnutí, na druhé straně to jejich interprety vystrkuje úplně na periferii, do pozice podivný umanutý alternativy k beztvarosti hlavních cen.
Jinak si ale říkám, jestli se nepohybujeme trochu v kruhu - stejně jako "řešení Andělů". Jako kdybychom trochu "po besserovsku" předpokládali, že systém a forma všechno vyřeší. Podle mě tu musí být co oceňovat, nebo aspoň vůle o tom chtít diskutovat. A fakt si nejsem jistý, zda tu takovou tvorbu, až na pár výjimek máme, jestli tu někdo mluví stejným hudebním jazykem jako třeba Damon Albarn - abych dal laťku hodně vysoko. Nebo raděj severské scény, abychom nám byli blíž velikostí.
Buďme optimisti a řekněme, že tu takové muzikanty máme, ale v českém kontextu podobné věci ani mentálně nepatří do "středního proudu" a není tu po nich poptávka - což souvisí s vkusem i velikostí trhu, i když zrovna ty Seveřani ukazujou, že ne absolutně.
U nás se tím ale bludný kruh zase uzavírá. Nemusela by se nejdřív "vyčistit" televize a rádia, aby lidé o jiné hudbě vůbec věděli a začali ji chtít? Proč tam podle vás sedí ty "starý struktury" - pokud jsou to pořád starý struktury - a co by z médií mělo znít za hudbu? Abychom trochu nakrkli pana ministra tím, že bychom samozřejmě tu kulturu nejraděj řídili...
KV: To je složitý problém, který bohužel odráží to, jak v naší demokracii fungují veřejné záležitosti. Vracíme se i k tomu, co jsme řešili minule s Nightwork - populární hudba u nás nemá žádný obsah, je to jen záležitost módy a zábavy. Na druhou stranu tady nepochybně existuje jakási "alternativní" kultura, která se snaží přežívat v ekonomicky nepříliš příznivých podmínkách, ale za ta léta už vytvořila zajímavou žánrově i názorově bohatou pluralitu.
Tyto dva světy bohužel zůstávají - do určité míry dobrovolně - oddělené. Průmysl si mafiánsky "obšlápnul", co potřeboval, včetně Akademie a Andělů. A ta alternativní scéna si hraje na svém písečku a do narušení status quo se moc nehrne. Což je bohužel kámen úrazu.
AK: Ještě k těm novým cenám: debata na Facebooku, která odstartovala debatu o českých Mercury Prize, ukázala, jaká je nesnadnost domluvy v místním prostředí. Hned několikrát se tam objevila až ustrašená obava, aby nešlo o nějaké vymezování se a anticeny vůči Andělu. A také se ukázalo, že mnohým jedincům vlastně vůbec nevadí principy fungování současných Cen Anděl, ale jejich výstupy. Jinými slovy - když by ceny dostávali "ti správní", vůbec by jim nevadilo, že pro ně například hlasují jejich manažeři. Což mě osobně děsí…
Otázka, co je dobrý pop, je na samostatnou debatu. Pro mě třeba Republic Of Two a pokud si odmyslím úvahy, proč je podobná hudba odsouvána do alternativní škatulky, vlastně mi nevadí ani určitá nepůvodnost. Vůbec mi nevadí pod škatulku pop zahrnout ani Toxique a na druhé straně třeba Sto zvířat. A jako úplně nejlepší loňskou popovou desku - pokud si nebudeme hrát na zahraničí - považuju Krajinu rovinu Jany Kirschner.
Ale je tu i řada interpretů, kteří kritickým okem nejsou ani zásadní ani výjimeční, přesto produkují solidní pop na neskonale vyšší úrovni než to, co se objevuje na prvních místech žebříčků. Namátkovým příkladem jsou The Navigators.
PK: Za sebe musím říct, že jsem smířený s tím, že tu nebudeme mít české Brit Awards ani Grammy, ale možná ani ty Mercury Prize, byť to vám (i nám) přeju. Taky nemá každá země dobré noviny, když si o ně společnost "neřekne". Leda že by se ve zdejších médiích objevil nějaký "český Obama" a nebál se iniciovat změny. Nechci z vás tahat informace, ale věříte si, že nové ceny prorazí? V situaci, kdy veřejnoprávní televize s velkou slávou vysílá Anděly a označuje je za svátek hudby?
KV: Já myslím, že je ideální doba spustit něco nového. Moc hudebního průmyslu radikálně polevuje, nakonec i na Andělích bylo letos vidět jak málo peněz měly, třeba propagace byla nulová. Nikde není psáno, že za rok do toho ČT půjde zase a pak by Andělé skončili jako Aurel. Média a veřejný prostor jsou - trochu drsně řečeno - bojiště, na kterém svádí válku zájmové skupiny. A všichni ti Wronkové a Filipové (šéf českého Universalu) jsou slabší, než kdy předtím. Na druhou stranu pořád přežívá centralizovaný model médií utvářející vkus, který podobné umělé spektákly jako Anděl potřebuje.
AK: Jsem naprostý skeptik, co se týče obrození Anděla: necítím sebemenší vůli ke změně, naopak silné sebeuspokojení, které netuším, z čeho pramení. Celá ta severomoravská lobby vzešlá z toho, že - pokud jsou mé informace správné - pánové Wronka a Šiška spolu kdysi začínali na jednom kulturním středisku a od té doby se jejich byznys průběžně propojuje a potkává, žije v evidentně jiném světě než já. Svádí to k nacionalistickému výpadu, ale že celá ta skupina včetně letošních moderátorů je čirou náhodou (?) severomoravská, v tom - myslím - nehraje roli.
A jsem vlastně skeptik i vůči jakýmkoliv jiným novým cenám; neznám rozhádanější komunitu než svět českých hudebních kritiků rozdrobený na drobné partičky, kde se navíc půlka jedinců nenávidí jen pro to, že mají odlišný názor a pohled na hudbu jako takovou. Takže představa, že by se nějaká statisticky nezanedbatelná množina lidí byla schopná na něčem shodnout, se mi nejeví pravděpodobná.
Spíš mě zaujala Karlova formulace o "centralizovaném vlivu médií utvářejících vkus". Není to už náhodou naopak?
KV: Já myslím, že to platí pořád. Kdo udělal hvězdy jako Nightwork a Xindla X? Hrstka médií typu Óčko nebo Evropa 2, které mají u nás pořád obrovský vliv na masový vkus. Jednu chvíli to vypadalo, že díky internetu už taková obří manipulace nebude možná.
Jenže to spíše vypadá, že ani nové technologie nezmění lidskou podstatu a pořád bude dost líných konzumentů, kteří si nechají "kulturu" naservírovat pod nos kapitány hudebního průmyslu, než aby ji sami hledali na internetu. Možná k tomu nová média dokonce negativně svádí - vyžadují vlastní aktivitu, kterou běžný konzument raději nevyvine, a z pocitu bezpečí si radši zase pustí rádio nebo televizi. A pro ně tu pořád budou podobné televizní „svátky hudby".
PK: Souhlasím, ukazuje se, že to byla spíš teorie - tedy aspoň u nás a v době pokračující krize médií. Třeba nejmenovaný největší deník se na papíru i na webu až děsivě řídí vkusem svých konzumentů a v rámci mediální logiky a honby za čtenáři ho domýšlí ještě dál - čímž pak ale zpětně ovlivňuje své konzumenty, takže se tu vytváří cosi jako kladná zpětná vazba.
Jinak k těm hádkám o hudbu. Je to paradoxní zmiňovat v diskusi o publicistech-profesionálech a Andělech, ale myslím, že tady bereme zábavu moc vážně - v tom divném slova smyslu. Smějeme se často, když se někde vedou seriózní diskuse o deskách nebo o filmech, všechno zlehčujeme, nechceme a neumíme popklutuře přiznat významy a nechceme je z odstupu rozklíčovavat. Ale když nám pak někdo bere ty "naše interprety", jsme o to víc podrážděný. Je v tom něco hodně dětskýho, možná dětinskýho.
A ještě poznámka k Wronkovi a taky vlastně k pocitu konzumentského bezpečí - i to je stádium nedospělý a nevyspělý společnosti. Čímž se teda nakonec přece jen vrátím k přenosu Andělů. Kdo by chtěl, může v tom závěrečném, legračně démonickém new age vystoupení Wronkovy kapely vlastně vidět hodně významů.
KV: Mě to přišlo jako novopohanský rituál nastolování harmonie dobra a zla a celý ten tragikomický obrázek domácí populární hudby to pěkně zakončilo. Jako kdyby nám říkali: „Nejsme dobří ani špatní, prostě jen jsme." S tím souvisí Wronkova stylizace do role spasitele domácí hudby. Já bych za tím neviděl prohnanost nebo zlomyslnost, jen neuvěřitelnou naivitu. Ale neříkám, že to není naivita nebezpečná.
AK: S naivitou souhlas, to souvisí s tím "jiným světem". Lidé jako Lešek Wronka - a samozřejmě zdaleka nejen on - už neuvažují v kategoriích dobrá/špatná. U nich se to prolíná s komerčně úspěšná/neúspěšná; s přesvědčením, že nemůže být dobré něco, co neakceptuje masa a co není schopné vydělávat. A není to přetvářka - já si jsem jistý, že si opravdu upřímně myslí, že např. Embassy (nominace na objev roku) je mladá, dravá a nadějná skupina.
PK: Jo, to je přesná charakteristika; jen nevím, jestli je dobrý používat v té souvislosti slovo naivita. Možná spíš smrtelně nakažlivá naivita než nebezpečná. Jasně, maj právo na svůj „naivní vkus". A dokonce je asi férový i to, když ho pak jako podnikatelé prodávají zájemcům za pomoci svých kontaktů a vlivu. Tedy ehm aspoň podle zásad "vulgárního liberalismu". Ale nemůžu si pomoct, žil bych radši ve společnosti, kde by svý schopnosti uplatňovali jen ve stanu na berounským náměstí.
