Anketa - Vzpomínáš si, kdys poprvé slyšel... Tato otázka je vyčleněna jen pro ty opravdu nejdůležitější desky, které vstoupily do popkulturního kánonu. Právě takovým případem je určitě album Nevermind od seattleské skupiny Nirvana, které v těchto dnech slaví dvacáté výročí (a vychází znovu v rozšířené edici). Před dvěma dekádami zasáhlo celou generaci - a je to dost možná i poslední album, které něco takového dokázalo.
1) Vzpomínáš si, kdy a za jakých okolností si poprvé slyšel (a) Nevermind od Nirvany? Ovlivnila tato deska nějak tvoji tvorbu a směřování?
2) Je Kurt Cobain symbolem určité uzavřené doby (grunge, alternativní rock) nebo je jeho odkaz živý dodnes?
| Vladimir518 (PSH) |
1) Jelikož jsem byl skoro ještě dítě, už si přesně nevzpomenu. Muselo mi bejt třináct nebo čtrnáct a jediný, co mě v tý době skutečně zajímalo, byl metal. Z měkčích věcí jsem byl schopen poslouchat jen kapely typu Soundgarden, Faith No More a právě Nirvanu. Vedle Nevermind jsme jeli i předchozí desku Bleach. Tenhle mix smutku, rebelie, špinavosti i dokonalosti uchvátil všechny.
2) Uzavřený to bude, až to tu všechno skončí. Do tý doby je Cobain a Nirvana součástí kulturní a hudební evoluce a nikdo s tím nemůže nic udělat. Ovlivnili dospívající a mladou generaci po celý planetě; nějakým naředěným způsobem jsou ve všem, co děláme.
| Václav Havelka (Please The Trees) |
1) V době poprasku kolem desky a až jakéhosi fanatického nadšení jsem poslouchal úmyslně jiné věci. Vlna 'grunge' mě ale osobně hodně ovlivnila a nasměrovala. Bylo to přesně to, že v pravou dobu objevíš něco, co ti otevře oči a formuje tě. Pro mě to ale nebyla konkretně Nirvana, ale spíše Pearl Jam a projekty jejich členů, Soundgarden, Mudhoney, Screeming Trees a Calvin Johnson. Vyměňoval jsem v tý době poštou nahrávky s lidma z celýho světa a sbíral vše, co neslo značku Sub Pop.
2) Myslím si, že Kurt se nesmazatelně a velmi výrazně zapsal do hudební historie. Já dost těžce nesu tyhle tragický příběhy a rád bych sledoval jeho tvorbu dál. Je mi ho líto a je ho velká škoda.
| Mardoša (Tata Bojs) |
1) Mám za to, že jsem první písničky z Nevermind slýchal koncem roku 1991 ve vysílání Radia 1. I když jsem si říkal, že to je trochu kopírka Pixies, líbili se mi. Tak jsem časem zašel do půjčovny Datart v Paláci kutury, CD si půjčil a doma si ho nahrál na kazetu. Vešlo se na stranu devadesátky - samozřejmě bez těch ukrytých bordelů na konci. To jsem docenil až o pár let později, když jsem si dokoupil originál. Nevím, jestli mě nebo celé Tata Bojs Nirvana nějak zvlášť ovlivnila; víc jsme asi v té době poslouchali třeba The Stooges, ale na druhou stranu její nástup ovlivnil prakticky celou scénu, takže jsme se tomu úplně také asi nevyhnuli. Dneska pár jejích písniček občas hrávám s 2CV Bandem, což je kapela složená z majitelů a fanoušku Kachen.
2) Je to paradox, ale jeho smrt neustále živí jeho odkaz.
| Tomáš Dvořák/Floex |
1) Pamatuju si, že sem Nirvánu poprvé slyšel někde v televizi, možná v pořadu Šedesátka? Hráli tam jejich klip Smells Like Teen Spirit, ten s roztleskávačkama! Tenkrát sem ze strany Nirvany na své hudební přemýšlení žádný zásadní vliv necítil; byl sem zaseklej na Zepelinech a přišlo mi, že to není na moc poslechů.
2. Teď, když něco slyším v rádiu, oceňuju tu hudbu paradoxně daleko víc. Hlavně zvukem a energií, která z něj skrze jejich skladby vyzařuje - jednoduchostí a intenzitou. To musel být v té době docela šok! Nezestárlo mi to! Prostě je to dobrá hudba a ta zubu času odolá.
| Ondřej Ježek (OTK, producent) |
1) Moje budoucí žena přijela z Norimberka z koncertu Sonic Youth - a že prej tam měli taky fakt dobrou předkapelu, půjčovna Datart to jistila. Za chvíli to byl hit na Rádiu 1, dokonce jsme udělali s OTK cover Smells Like Teen Spirit s českým textem Ondřeje Štindla. V tý době to byla deska, která prostě každýho „nakopla", a pak za dva roky to začaly hrát i ostatní rádia.
2) Určitě je to symbol doby; vyráběj se ručníky s Cobainem stejně jako s Hendrixem. Úplně si nejsem jistej, co nám to vlastně odkázal, ale písničky jsou živý doteď, poslouchají to děti i sentimentální dospělí. Není to žádná zapomenutá kapela.
| Jiří Burian (Republic of Two) |
1) Když vyšlo Nevermind, žil jsem zrovna na Maltě a kupoval si Melody Maker a NME a tam mě zaujaly jejich fotky, které byly jako jediné rozmazané a hodně cool. Pak když jsem slyšel Smells Like Teen Spirit, věděl jsem, že se něco děje; že přišlo něco originálního. Vynikající práce s dynamikou, melodičnost a ten jejich rukopis. Dostalo mě to - stejně tak jako každýho normálního mladíka v tý době.
2) Myslím, že Kurt je symbolem určité doby nebo spíš určil směr mnoha kapelám po něm a jeho odkaz je živý dodnes. Velká škoda, že nežije! Moc by mě zajímalo, co by dělal. Myslím, že by šel víc do hloubky a časem i k jiným stylům, protože byl opravdový songwriter. Klidně by mohl dnes dělat dál kvalitní songy - a je úplně jedno jestli s kapelou, orchestrem nebo s dubstepovým beatem.
| Viktor Tverdochlibov/Karaoke Tundra |
1) Keď vyšiel Nevermind, mal som 12 rokov; dá sa povedať, že bol soundtrackom celej mojej puberty. Nespomínam si ako som počul album poprvé, ale viem, že Nevermind bolo jedno z mojich prvých cédečiek (predtým som ho samozrejme mal na kazete). Nemôžem povedať, že som bol fanúšikom Nirvany, ani poriadne nepoznám ich diskografiu. Ale tento album je jednoznačne jeden z tých, ktoré ma ovplyvnili v tvorbe aj osobnom živote.
2) Kurt Cobain je symbolom určitej doby, ale ten „odkaz" je aktuálny aj dnes, predovšetkým v bývalých socialistických krajinách. Nevermind nepriamo uzavrel istú kapitolu politických dejín, keďže vyšiel v čase rozpadu ZSSR a definitívneho zániku bipolárneho sveta. Takže je rovnako starý ako to, čo nazývame demokraciou vo väčšine východoeurópskych štátov, vidím v tom istú symboliku.
| Adam Nenadál/Aran Satan (GNU) |
1) Ta deska vyšla v době, kdy jsme hltali všechno, co doporučovali kluci z půjčovny CD DatArt - Zbyněk Heřmánek a Ivan Klátil. A ty měli Sub Pop v lásce, takže o Nirvaně jsme věděli už před Nevermind. Kdy jsem poprvé slyšel celou desku, to už nevím - ale jsem si jistej, že každej viděl jako první klip ke Smells Like Teen Spirit. Jeden chlapík v davu měl triko Bad Brains, to na mě udělalo dojem.
2) Nirvana je už v pozici jako třeba The Doors nebo Led Zeppelin - taková ta věčně živá rocková klasika, kterou si lidi kupujou na benzínce. V tomhle je ten odkaz „živej" dodnes a už asi pořád bude. Cobaina obecně je mi ale hodně líto: mám pocit, že to byl hodnej kluk.
| Johana Švarcová (Kazety) |
1) V rockovém klubu u Cikána v Hradci Kralové. Byla jsme na záchodě, zrovna tam zvracela jedna holka a její kamarádka říkala, že hraje Nirvana a byla to deska Nevermind. Slyšela jsem to už i předtím, ale nevěděla jsem, jak se to jmenuje. Bylo mi 16 let a byla jsem z toho prostředí vyděšená - i když jsme věděla, že tahle divočina by se mi měla líbit, tak jsme si na to spíš tak útrpně zvykala.
2) Rozhodně je symbolem uzavřené doby, jenomže se pořád zabýváme minulostí, takže to není tak úplně uzavřený. Spousta současných zpěváku na něj navazuje; tím se dá říct, že v různých variacích na sebe samého je tady mezi námi pořád.
Rekapitulace - Deska Nevermind vydaná na konci září roku 1991 dovršila revoluci alternativního rocku z přelomu osmdesátých a devadesátých let a zároveň odstartovala horečku grunge rocku - syrové a depresivní odrůdy punku a metalu z chladného a deštivého amerického Severozápadu.
Když v lednu 1992 sesadilo Nevermind z vrcholu amerického žebříčku novinku Michaela Jacksona Dangerous, bylo to oslavováno jako symbolické vítězství autentických hudebních hodnot nad popovým marketingem. Jak se později ukázalo, bylo to zároveň ui naposledy, co rock dokázal dramaticky proměnit hudební paradigma.
Desetkrát platinové album bývá dodnes zařazováno mezi nejlepší desky všech dob a v statistikách internetového sběratele podobných anket Acclaimed Music ji dokonce patří v historickém žebříčku třetí místo - za Pet Sound od The Beach Boys a beatlesovským Revolverem.
Hřích, který se vyplatil
Do roku 1991 znali trio Nirvana jen fanoušci rockového undergroundu, kteří objevili jejich nekašírovaný debut Bleach vydaný nezávislou společností Sub Pop. Přes syrový zvuk a vliv punkových hrdinů Black Flag se na povrch draly silné melodie z pera frontmana kapely, který se ostatně nikdy nestyděl za lásku k Beatles. Hymnický nealbový singer Sliver se prodral na devadesátku britského žebříčku a kolem kapely začaly kroužit zájemci z velkého hudebního byznysu. Nirvana neodolala a po vzoru svých oblíbenců Sonic Youth podepsali společnosti Geffen, součást velké společnosti Universal. Svoji druhou studiovou desku natočili květnu a červnu 1991 ve dvou kalifornských studiích pod dohledem producenta Butche Viga.
Nevermind se snaží najít prostřední cestu mezi syrovostí grungeových riffů a popovými melodiemi a končí se zvukem, který už obsahuje jen stopu dřívější punkové zuřivosti kapely. Cobain mix desky obstaraný zvukařem Andy Wallacem nenáviděl a později ho srovnával se zvukem hairmetalových idolů Mötley Crüe. Ostatně za všechno hovoří ikonický obal s miminkem natahujícím se po dolaru - ironicky odkazuje k faustovské smlouvě s hudebním průmyslem, na niž Nirvana přistoupila.
Jejich zhřešení proti pravidlům undergroundu bylo navíc s odstupem velkým vítězstvím - Nevermind proměnilo rockové spektrum a otevřelo dveře kapelám jako Pearl Jam, Alice in Chains, Soundgarden nebo Smashing Pumpkins. Rocková scéna znovu vypadala jako prostor idejí a svěžích nápadů. Alespoň na pár let, než v polovině devadesátých let zaplavila žebříčky vlna imitátorů druhé vlny grunge (Bush, Silverchair, Creed).
Čtěte také:
DVD: Až rok 2009 konečně našel vitální odkaz Nirvany
Pozůstalí z Nirvany: Kurt by s Bon Jovi nikdy nezpíval
Rocknroll není tak smutný, jak si Cobain představoval
V prvním týdnu po vydání se Nevermind umístilo v polovině druhé stovky amerického žebříčku, ale pak MTV začala hrát klip Smells Like Teen Spirit a v prosinci už se deska prodávala rychlostí čtyři sta tisíc kusů týdně. K oslavování se přidal i hudební tisk, který byl k desce v počátcích hodně kritický (Rolling Stone ji ocenil třemi hvězdičkami z pěti).
Opožděný úder
„Nirvana definovala novou generaci dvacetiletých flákačů, kteří se vykašlali na život. Součástí jejího poselství byla i nevábná pravda o impériu zasaženém recesí, které začíná ztrácet půdu pod noha," napsal o desce v roce 1993 britský publicista Jon Savage a dodává: „Nevermind byl poslední a opožděný úder britského punku na americké břehy."
„Dnes je těžké poslouchat Nevermind a necítit váhu historie či první vlny budoucí bouře," píše Steven Hyden ve své rekapitulaci dějin alternativního rocku devadesátých let pro A.V. Club a připomíná, že po Cobainově smrti v dubnu 1994 se z Nevermind stala svým způsobem mytická nahrávka - jakési monstrum, které svého autora uvrhlo do spárů slávy, z nichž už nenašel jiný útěk než sebevraždu.
Čas ale hudbu osvobodil z teroru někdejšího kontextu a dvacet let po vydání zní jako pilíř kánonu alternativního rocku přelomu devadesátých let, společně se Surfer Rosa od Pixies či Daydream Nation od Sonic Youth.
