Osmadvacetiletý Čavalenky je mluvčím "záhoráckého Hollywoodu", jak nazývá západoslovenské město Holíč ležící nedaleko Hodonína, hned za českými hranicemi.
V době, kdy se rapeři častěji zabývají vlastním tetováním než reflektováním reality, Čavalenky poukazuje na problémy politického systému, zabývá se společenskými tématy a vypráví příběhy z pouličního života na slovensko-českém pohraničí. Jsou plné drog, nízkých platů i vyhaslých životů. V nejbližší době o nich vydá svou debutovou desku Stoka Rap. Zatím si ji lze poslechnout jen v jeho rodném městě: sednout na vlak a vypravit se za Čavelenkym do jeho domácího studia, za zdi paneláku.
Beaty z města kontrastů
Holíč je městem kontrastů. Už před obědem se ulicí potácejí opilci a mávají nad hlavou prázdnou placatkou rumu, zatímco rodiče sprostě okřikují děti. Jinde město působí klidně, čistě. "To tě ale vezeme těma hezčíma uličkama," směje se z přední sedačky auta DJ Hallabeat, místní producent, který zprostředkovává setkání s Rudou Danihelem neboli Čavalenkym.
Osobitý raper s kapucí na hlavě svým typickým záhoráckým nářečím vypráví historky z předešlé noci. A to celou cestu z vlakového nádraží až do chvíle, kdy auto zastaví před panelákem. Tady, v Hallabeatově bytě, Čavalenky nahrál většinu materiálu na novou desku. A ta má ambice stát se na zdejší rapové scéně jedním z překvapení roku.
Přestože to bude jeho debutové album, Čavalenky už si získal respekt předešlými tracky a zejména EP nazvaným Chlapci na ulici, které vydal zkraje roku.
Stejnojmenná skladba, ve které rapuje o těžké situaci v pohraničí, špatných pracovních podmínkách a nedostatku peněz, ho vystřelila do středu pozornosti. Už tehdy společně s kamarády z uskupení Romano Rat (Cikánská krev) předvedl, že dnešní rap nemusí znamenat kopírování současného zaoceánského zvuku a stále stejně znějící flow s nicneříkajícími texty nebo se opakujícími "ego tripy".
Čavalenkyho tvorba působí, že je prožitá. "U Čáva je haluz, jakou mají jeho texty výpovědní hodnotu. Když se podíváte na rapery okolo, začnou si kariéru skládat úplně opačně. Řeší, jak budou vypadat v klipu, tak chodí do posilovny, shání nejlepší kameramany, skvělé studio, producenty a zpěváky do refrénu. Ve výsledku je pak super úplně všechno, až na ten rap," srovnává Hallabeat.
Čavalenkymu na desku dodal velkou část beatů. "A to jsem o Rudovi dlouho nevěděl, i když znám každého rapera v Holíči, protože ke mně už snad všichni přišli něco nahrát. Jenže o něm mi nikdy nikdo neřekl. Nechtěli, aby se mnou spolupracoval," vrtí hlavou Hallabeat, jehož beaty na Čavalenkyho debutu doplňují ještě producenti Follow, M2 a DJ Mikroman.
Žádný telefon ani sociální sítě
Hallabeat je také jedním z Čavalenkyho mluvčích i správcem jeho sociálních sítí: raper telefon nemá. "Nebaví mě mít pořád mobil v ruce ani to, jak mě nonstop někdo nahání. Tak ho prostě nepoužívám. Na Instagram se neumím ani přihlásit," vysvětluje Čavalenky.
Vadí mu, jak na sociálních sítích všichni řeší "strašně velké problémy" a statusy. "Když nejsem v pohodě, rozhodně nemám náladu, abych to vyprávěl dalším tisícům lidí a čekal na první komentář," dodává.
Po temné chodbě lemované sušáky na prádlo vcházíme do Hallabeatova bytu. "Ty boty si radši dej dovnitř. Tady se strašně krade. Máma jednou upekla koláč, dala ho vychladit na okno a o chvíli později tam nebyl ani koláč, ani pekáč," směje se Čavalenky. Už uvnitř pak zdůrazňuje, jak mu vadí, když o něm novináři hned v titulcích píší jako o mladém romském raperovi. Jako by jeho původ značil nějakou škatulku, do které zapadne.
Rap bez vypočítavosti
Když přichází první sklenka ginu a zapaluje se první cigareta, začíná být jasné, co kluka s nezaměnitelným projevem a citem pro slova odlišuje od dnešních interpretů. Na Čavalenkym je fascinující jeho nezištný přístup k hudbě.
Přestože první text napsal už jako šestiletý, rapem žije odmalička a při každé příležitosti navštěvuje freestyle setkání, nikdy neuvažoval, že by se muzikou mohl živit. "Prostě jsem nikomu nechtěl lézt do pr*ele, dělat věci, za kterými bych si nestál," vysvětluje, proč se rozhodl jít vlastní cestou.
Komerční ambice nebo trendy ho míjí. Například spoluzakladatele českých Blakkwood Records podle jeho přezdívky Fosco Alma tipuje na nějaké léky. Jeden z nejúspěšnějších českých raperů Yzomandias mu zase evokuje název jídla. Až po detailnějším popisu osoby Čavalenkymu dojde, že se jedná o člena labelu Million+. "Není to ten, co má na ksichtě vytetovanou zmrzlinu? Nejmenuje se Jakub? Toho jsem slyšel, jak říká: 'Jakube, jednoho dne jsem si řekl, že jediný, komu můžeš věřit, je jen Jakub,'" parafrázuje Čavalenky.
"Já těmhle lidem přeju hodně štěstí a aby se jim nikdy nestalo, že přejdou z Gucci na Adidas," komentuje zálibu raperů ve oblečení Čavalenky, který se s ničím takovým neztotožňuje.
Poslední mohykán sociálního rapu
Stejně tak mu vadí, že rap víc nereflektuje současnost. "Vždyť jim všem začalo je*at v hlavě, zapomněli, proč začínali rapovat. Já osobně český ani slovenský rap neposlouchám, i když to neznamená, že se mi vůbec nic nelíbí. Baví mě třeba Strapo, ten má nesmrtelnou show. Ale když slyším většinu ostatních, jak píšou texty o naprostých s*ačkách, tak ať se na mě nezlobí, nic z toho nemá úvod, jádro, závěr ani pointu," spouští Čavalenky, podle kterého z rapu vyprchala podstata. "Chybí v něm myšlenka," dodává smutně, když si jde na balkon zapálit cigaretu.
Podobný názor na stav české scény má i jeho DJ. "Rap byl vždycky o trendech. Když ho budeš sledovat z pozice čísel a zhlédnutí, pokaždé se dostaneš k trendovým videím, co jsou podobná těm ze Západu, jen se u nás kopírují a předělávají na slovenské poměry. Bohužel je po nich ale poptávka, jedou si je mladé generace," míní Hallabeat.
V té situaci jsme všichni
V malém domácím studiu s gaučem, hromadou desek a plakátem rapových legend na zdi ti dva pouští novou desku Stoka Rap. Čavalenky na ní popisuje život se všemi jeho temnými stránkami. Ženami, které mají několik prací, aby mohly jít nakoupit, s pouličním životem plným drog. Rodinami bez trvalého pobytu. Situacemi plnými zadlužení nebo exekucí.
Fakt, že slovenské domácnosti jsou jedny z nejzadluženějších v celé Evropské unii, komentuje Čavalenky v tom smyslu, že jde o chybu politického systému. "Leze mi na nervy, že lidi se mají v hrozně mladém věku rozhodovat. Že mají mít v patnácti letech rozum na to, aby si vybrali školu a určili, co je pro ně na celý život dobré. Podle mě je nesmysl i to, že dovršíš osmnáct let a první, co ti začnou nabízet, jsou půjčky," uvažuje.
"Ty je vezmeš, protože jsi nikdy v ruce takové peníze nedržel, nemáš rozum, nedojde ti, že je budeš muset splácet dalších dvacet let. I já se dostal do podobné situace," říká raper, který už dnes ale dělá všechno pro to, aby s penězi vyšel.
Práce na stavbách a povinnosti chlapa
Hallabeat sedí u počítače a pouští jednotlivé skladby. Čavalenky přechází tam a zpět po místnosti. "Tady beaty přebíjí rap, musíme ubrat," rozhoduje v jednu chvíli. Albu už chybí jen drobnosti. Čítá patnáct skladeb a není na něm jediný známý host, přestože se někteří nabízeli. "Nejdřív musím vydat desku sám za sebe," vysvětluje Čavalenky, proč odmítl.
Název nahrávky Stoka Rap věrně popisuje převažující témata. "Lidé se bojí a stydí říkat pravdu, ale přece se nemůžou stydět sami za sebe. Já jsem limitovaná edice, nemám důvod v sobě něco dusit. Na desce říkám všechno na rovinu, zhluboka," tvrdí raper, který prý skládá každý den a texty nosí v hlavě. Na papír se dostanou, až když nějaký natočí.
Při další cigaretě na balkoně přichází řeč na peníze. Čavalenky donedávna pracoval v jedné firmě s vysokozdvižným vozíkem. "Teď už ale jezdím po stavbách, dělám všechno možné, abych uživil rodinu. Já chci makat, nevadí mi práce nebo že mě někdo vidí v montérkách. Mám syna, vím, pro koho to dělám. On ve mně musí mít vzor. Člověk musí plnit povinnosti chlapa," říká.
Z hudby prý nějaké peníze má, i když zpočátku jich moc nebylo. Dnes mu víkendové koncertování vynese zhruba tolik jako měsíční plat.
Romská komunita prý na jeho koncerty moc často nechodí. "Štve mě to," říká Čavalenky. "Je jen málo vystoupení, kam dorazil nějaký čávo. Oni to asi moc nesledujou, třeba se jim to ani nelíbí. Je pravda, že my chodíme spíš na bály, cikánské zábavy," říká raper, který je z otcovy strany poloviční Rom.
Kotleba? Ať táhne!
Finanční tíseň pociťuje většina Čavalenkyho známých, kteří mnohdy nedosáhnou ani na průměrný plat. Tady v Holíči se lépe mají jen lidi z dobrých rodin, konstatuje raper. "Když má někdo mámu a tátu podnikatele, tak ho aspoň naučí, jak řídit firmu, dělat papíry, to ti na škole nikdo nevysvětlí," říká a následně přechází k politice.
Už v dřívějších skladbách jako Oheň nebo Cena za život, ve které zmínil vraždu slovenského novináře Jána Kuciaka, Čavalenky z celkové situace vinil neschopnost a zkorumpovanost politiků. O politice chce rapovat i dál, i když denně ji nesleduje. "Na to, abys věděl, že tě Slovensko oje*ává, nemusíš být diplomat. Můžeš být obyčejný týpek z baru. Lidi celý život pracují a pak mají jít v šedesáti čtyřech letech do důchodu? A jak dlouho ho budeš brát, když se tady lidi dožijí sotva sedmdesáti?" ptá se Čavalenky.
"Moji rodiče celý život jen dřou jak koně, já je vidím zmrzačené a vadí mi to," říká razantně a poprvé projevuje rozčarování. To se opakuje, když přijde řeč na slovenského extremistického politika Mariana Kotlebu. "Nejhorší je, že on jednou bude prezident, lidi si ho budou chtít vyzkoušet. Pak teprve začne sranda. Je až humorné, co tenhle člověk udělal, hned co dostal funkci. Vždyť nechal dát hlídky do vlaků. A když za tebou přijdou dva skinheadi, jestli máš lístek, tak se máš cítit bezpečně? Ať táhne, rasista," vzkazuje mu Čavalenky.
Na desce Stoka Rap ale reflektuje také příjemnější stránky života: respekt, vděk, pomoc přátel. Nejsilněji působí skladba Tata, určená jeho pětiletému synovi. "Chtěl bych z něj vychovat dobrého a hodného člověka. Samozřejmě ho taky učím, jak se v životě bránit, ale do budoucna je důležité mu nechat i nějakou volnost," zaklání Čavalenky hlavu na pohovku. "Každý má nějaký příběh," dodává.
Ten jeho je obsažen v loňské skladbě Nejsilnější žena. Rapuje v ní o složitém vztahu svého otce a matky. Jak ji viděl brečet do polštáře, o jejích zaměstnáních i neuvěřitelné síle, se kterou vychovala tři děti. Dodnes jí každou novou skladbu pouští jako první.
Pouliční boje
"Pojď, ukážu ti Holíč," nabízí, když dozní poslední skladba z desky. Posilní se ještě jednou sklenkou, za ucho dá cigaretu a vyrážíme do ulic.
Město má drogovou minulost i současnost. Děti, po kterých se ve čtyři ráno nikdo neshání, lidi, kteří jsou okolnostmi donuceni žít napůl v ilegalitě. Čavalenky o tom v jedné skladbě vypráví. "Musíš se buď dobře narodit, nebo být spekulant. Většina mých známých dělá z lidí bílé koně. Ale není to tak, že by neměli na výběr, každý má na výběr, ale ne každý má možnost a šanci se z toho potom vymanit. Často je to způsobené tím, že je jim v průměru pětadvacet let, jsou zadlužení, dostanou exekuci na účet a mají dál chodit do práce? Vydělat si směšných šest set padesát eur, ze kterých jim čtyři sta strhnou?" ptá se raper, který se ale svými texty snaží lidem vysvětlit, že si na spoustu problémů zadělávají sami.
Míjíme místo, odkud Čavalenky s kamarády jednou jel rovnou do nemocnice. "Tady na nás vyskákalo celé auto chlápků, tady zase kámoše zatáhli stranou do křoví a pálili ho," popisuje.
Dnes už je prý Holíč klidnější, častěji tu člověk potká jen xenofoby, kteří na Romy sice nadávají, ale už na ně neútočí. "Vyrůstal jsem a žiju v prostředí, kde se pořád něco děje. Nemám texty vymyšlené, já si je prožil. Mám o čem psát díky tomu nekonečnému vysedávání na lavičkách. Musel jsem vidět hodně dobrého, špatného, příhod i nechutností, abych mohl mluvit, jako mluvím dnes," shrnuje Čavalenky cestou k chloubě města, majestátnímu holíčskému zámku, který lemuje velký park se spoustou atrakcí a desítkami rodin. Děti tam pouští draky.
Město hajzlů
Později docházíme k činžákům pomalovaným impozantními graffiti Marie Terezie nebo Dona Quijota, které vytvořil jeden Čavalenkyho kamarád. Prý na přání primátora.
Kupujeme plechovku piva, sedáme na lavičku na náměstí a Čavalenky vypráví o náctiletých chlapcích, co kradou auta, a mužích, kteří čichají toluen, místo aby živili rodiny. "Už je to lepší než dřív. Kluci si tady mají kam jít zacvičit, jsou tu hrazdy i boxerský klub, ale vagabundi tady budou pořád. Holíč je záhorácký Hollywood, město hajzlů, je jich tady nejvíc na metr čtvereční z celého Slovenska," shrnuje.
Přesto by se nechtěl přestěhovat do Bratislavy nebo Petržalky, kde by pro rapovou kariéru měl lepší zázemí. "Já to město miluju a nenávidím. Žiju tady celý život, ztrácím kamarády, ale když jsem týden pryč, Holíč mi chybí a volá mě zpátky. A co se týká rapu, tady jsme vedoucí. Sejdeš kopec, zajdeš si do svého Discountu, zapálíš si, počkáš na kámoše, ubalíme si brčko, natáhneme mikrofon, ošéfujeme beaty, rapujeme, bavíme se, vypijeme si a běháme křížem krážem po koncertech," rozplývá se.
Smrt kamarádů
Pak Čavalenky začíná vyprávět o parťácích, kteří patří do jeho uskupení Romano Rat. Junior Monďa, Rene Čonka, Vandal, Hallabeat a Zmatek tvoří partu, se kterou natočil skladby na svůj debut.
Poslední jmenovaný má na svědomí videoklipy. Včetně toho, který k tracku Návod natočili v New Yorku. Jeli tam ve čtyřech lidech na týden a vyrobili dvě videa. "Zmatek je kluk, se kterým jsem už jako mladej běhal po městě, on dělal parkour a vždycky nás zavolal, abychom mu přišli zarapovat. Tak jsme jim dávali freestyle a oni z nás už tenkrát byli paf," popisuje Čavalenky.
Ne všichni kamarádi se toho dožili: jeden tragicky zemřel a v Romano Rat ho časem nahradil jeho mladší bratr. "Víš, člověk se se strachem nerodí, strach dá do tebe okolí. Vloží do tebe ten pocit. Já nejsem z bohaté rodiny, ale nemůžu ani říct, že bych se někdy měl nějak extrémně špatně. To bych lhal. Rodiče se o všechno postarali, jenže venku to bylo jiné. Je to cítit, i když chodíš po městě s kamarády. Všichni mají svoji story," říká.
Hvězdy vycházejí v noci
Čavalenky má našlápnuto k tomu, stát se hvězdou. Pro něj je ale nejdůležitější, aby ho hudba nepřestala bavit. "Když přestane, nebude mě naplňovat ani pět milionů zhlédnutí. Nejsem ten typ, co sleduje čísla, jen to ze sebe potřebuju všechno dostat. I kdybych už nic nevydal, nikdy nechci přestat rapovat. Mám kopu textů, které jsem nepustil ven, píšu příběhy, nic ale neplánuju. Podívej, jakou dobu už vydávám album, vždyť nemám ani telefon, jak můžu něco plánovat," směje se.
Nastává čas se rozloučit. "Peníze chodí, ale ještě rychleji odcházejí. Nemám povahu se nad někým povyšovat. Já nejsem hvězda, ty vycházejí v noci a já jsem v noci doma, se svojí rodinou," loučí se.
A tak Čavalenky zase spěchá do svého domu. Stojí hned vedle baráku, který pomohl koupit vlastním rodičům. Přál by si, aby jednou všichni žili pohromadě.
