Recenze - Většina hudebních fanoušků si britskou kapelu Blur nejspíše spojí s rozjuchanou vypalovačkou Song 2 nebo s průzkumem sexuálních návyků dovolenkářů v hitu Girls & Boys. Kvarteto vedené Damonem Albarnem vědělo, jak koncentrovat svoje umělecké ambice do tříminutových písňových diamantů.
Pod jejich lesklým povrchem se vždy odehrával kaleidoskop lidských osudů. Místo popových klišé a banalit zalidnili Blur své písně postavičkami podivínů, latentních sebevrahů i nerudných kravaťáků, které potkávali každý den na ulicích Londýna.
Těžko bychom v posledních dvou dekádách hledali žebříčkově úspěšnou kapelu, která by se tak poctivě snažila dostat na dřeň toho, co to znamená být Britem na konci tisíciletí. A právě vydaný dvoudiskový výběr Midlife: A Beginner's Guide to Blur to dokazuje. Nejspíše i proto, že se snaží jít hlouběji než po hitovém povrchu.
Pod povrch hitů
Blur už jednu hitovou kompilaci vydali. V roce 2000 si s Blur: The Best Of nepříliš ochotně splnili povinnost vyplývající ze smlouvy s nahrávací společností. V rozhovoru pro časopis Mojo dokonce kytarista Graham Coxon sarkasticky prohodil, že to je "první deska pojatá čistě jako zboží".
Aktuální výběr Midlife vydaný u příležitosti krátkého koncertního comebacku Blur, dělá tak odkazu Blur výtečnou službu. Je to odvážný krok. Na dvou discích budete marně hledat jejich první průlom do britské Top 10 There's No Other Way z roku 1991 nebo další velké hity End of the Century a Charmless Man. Není zde dokonce ani Country House, se kterým v roce 1995 pokořili Oasis v ostře sledované bitvě o číslo jedna britského singlového žebříčku.
Pokud znáte Blur jen přes filtr singlových žebříčků a MTV, tady se vám otevřou dveře do alternativní linie jejich kariéry. V ní se Blur například odkazují na britskou psychedelii v šestiminutové shoegazing smršti Sing, která se nevešla ani na americkou verzi alba Leisure, nebo v stejně dlouhém nesinglovém experimentu Trimm Trabb z jejich nejodvážnější desky 13.
Možná vás také překvapí bezútěšná píseň o sebevraždě He Thought Of Cars, antikonzumní šleh Advert, politická satira Death Of A Party nebo ironická vypalovačka o hudebním byznysu Pop Scene, která dosud nebyla na CD vůbec dostupná. Kariéra Blur se před vámi najednou otevře do nevídaných zákoutí.
Pohřeb "cool" Británie
Blur jsou samozřejmě neodmyslitelně spjatí s britpopovou vlnou poloviny 90. let. Spíše než regulérní hudební hnutí vznikl tento termín jako panická reakce britského rockového tisku na grungeovou revoluci v zámoří a domácí taneční horečku.
Pokud jejich miláčky Oasis, Pulp, Blur či The Verve vůbec něco spojovalo, tak to byl hudební revizionismus, jež jim velel vracet se do zlatých časů britského rocku 60. let.
Albarna a spol. vzrušovali především The Kinks a jejich koncepční album Village Green Preservation Society, na němž se snažili zachytit Británii druhé poloviny šedesátých let. Po vzoru této se desky se Blur po debutu Leisure a nepříliš úspěšném turné po USA rozhodli zakotvit svoji hudbu více v realitě tehdejší Velké Británie.
Následná "anglická" albová trilogie Modern Life Is Rubbish, Parklife a The Great Escape mezi léty 1993 - 1995 nastavuje zrcadlo společnosti. Jejím vrcholem je nepochybně fantastický singl Parklife, v němž herec Phil Daniels vypráví v cockney dialektu o rutinním životě střední třídy.
Britpop měl ale také konkrétní historické konotace. Měl být vývěsním štítem britské popkultury po nástupu Tonyho Blaira do premiérského křesla v roce 1997. Blur i Oasis se měli stát hlavními tahouny jím proklamované "kulturní fronty" Cool Britannia. Albarn ale narozdíl od Noela Gallaghera pozvání na velkolepý večírek na Downing Street 10 nepřijal. "Milý Tony, stal jsem se mezitím komunistou. Užij si pokec, soudruhu," odepsal premiérovi.
Jestli se Oasis navždy zasekli u nekonečného opakování riffů z Revolver a Abbey Road, vydali se Blur v následujících letech na odvážnou žánrovou přeměnu lemovanou láskou k post-punku či art-popu kapel jako XTC, aby nakonec na bezejmenné desce z roku 1997 dorazili až k americkému indie rocku. Když jejich fanoušci slyšeli rozladěné lo-fi kytary tracků jako Song 2 nebo Bugman, museli mít pocit, že se ocitli přímo na kremaci britpopu.
Pop jako konceptuální umění
Kariéra Blur se v roce 2003 završila s albem Think Tank. Schizofrenní počin natočený jen ve trojici (Graham Coxon už v té době nebyl členem kapely) a hned několika producenty včetně Fatboy Slima zastupují na výběru křehká balada Out of Time, vůbec poslední singl kapely Good Song a melancholická Battery In Your Leg, jež zakončuje druhý disk. V této skladbě Blur více než cokoliv jiného připomínají Radiohead, s nimiž je spojuje neustálá nespokojenost s vlastním zvukem a touha vydat se novým směrem.
Fakt, že basák Alex James a kytarista Coxon se s Albarnem potkali na londýnské Goldsmiths College už sám o sobě hodně řekne o ambicích kapely. Blur stejně jako Radiohead patří do linie britského rocku, která je napojená na tradici uměleckých škol.
Podobně jako pro jiné studenty těchto kreativních laboratoří jako byli John Lennon nebo David Bowie se populární hudba stala hřištěm na němž mohou realizovat svoje umělecké ambice. Když Albarn předčítá ve skladbě This Is A Low zprávu o stavech a průtocích na vodních tocích je to vlastně konceptuální umění převlečené do podoby popové písně.
Pro Albarna se nakonec koncept rockové kapely stal příliš svazující a v roce 2003 definitivně Blur ukončil. Jeho sólová dráha nemá v současném hudebním mainstreamu obdoby a Albarn, jenž vloni překročil čtyřicítku, v ní realizuje svoje hudební sny s grácií génia. Stačí připomenout "multioborový" projekt Gorillaz, superskupinu The Good, the Bad & the Queen, etnický výlet Mali Music nebo loňskou operu Monkey: Journey to the West.
| Čtěte také: Blur proměnili piknik v Hyde Parku v party na Ibize |
Krátký letní comeback Blur zahrnoval dva obří koncerty v Hyde Parku a pozici hlavních hvězd festivalů Glastonbury a T in the Park. Dva kohouti Albarn a Coxon se po letech konečně usmířili, oba nicméně shodně tvrdí, že nových skladeb Blur se určitě v nejbližší době nedočkáme.
Blur se nemusí vracet, stačí je jen pozorně poslouchat. Realita britského rocku v našem desetiletí byla vlastně velmi podobná té, která zrodila britpop. Mohutný nástup zámořského hip hopu na začátku dekády zrodil další vlnu panického rockového revizionismu. Bohužel místo inteligentních, talentovaných a ambiciózních Blur přišly kapely jako Razorlight nebo The Kooks, jejichž hlavní kvality spočívaly v upnutých riflích a účesech.
Blur: Midlife: A Beginner's Guide to Blur. 2CD, 59 + 48 minut. Vydala firma EMI, 2009.
