Praha – Manu Delago vyrůstal v muzikantské rodině. Jeho otec je bubeník a Manu dostal první malou soupravu už ve svých dvou letech. Zkoušel hrát i na piano, akordeon nebo kytaru, ale nakonec se v teenagerovském věku rozhodl pro bicí. „Vystřídal jsem hraní v mnoha kapelách a už tehdy jsem nepřemýšlel o jiném typu povolání, kterému bych se chtěl věnovat v dospělosti než dráze profesionálního muzikanta,“ vysvětluje.
Na konzervatoři nejdříve studoval hru na perkuse v klasice a pak v Londýně pokračoval ve studiu bicích v jazzu. „V tu dobu vstoupil do mého života hang a ve stejnou dobu jsem také začal hrát své vlastní písničky, které jsem si ukládal do šuplíku už od mládí. Letos je to už osm let, co jsem se přemístil do Londýna, hraju sám, s Manu Delago Handmade i jako partner v mnoha jednorázových i dlouhodobých kolaboracích,“ říká Manu Delago, přičemž asi tou nejznámější je kooperace s islandskou zpěvačkou Björk.
Jak ke spolupráci s Björk vlastně došlo?
Našla si mě na YouTube a nabídla mi místo v sestavě muzikantů nahrávající desku Biophilia. Následně jsem s ní vyrazil i na turné, které propagovalo tuto kolekci.
Čím je hraní s Björk odlišné oproti koncertování s jinými hudebníky?
I když je na turné, tak Björk hraje pouze dva koncerty týdně. To mi dává mnoho času relaxovat, na rozdíl od pěkně nabouchaného turné s mojí kapelou, kdy hrajeme obyčejně pětkrát až šestkrát týdně. Navíc jako šéf Handmade mám na starost řadu organizačních záležitostí. To s Björk odpadá. Tam jsem prostým sidemanem a logistika turné jde mimo mou osobu.
A jak se od sebe liší turné k desce Biophilia a novému albu Vulnicura?
Kalendář je stejně volný, ale další znaky jsou odlišné. Na minulé tour jsme byli doprovázeni velkým smíšeným sborem z Islandu, zatímco nové turné jedeme obohaceni o smyčcové těleso. Poslední turné jsme také umístili jeviště doprostřed většiny sálů, zatímco letošní turné už má tradiční rozestavení. I když hrajeme řadu písniček z Biophilie, energie, kterou dostáváme od posluchačů, je odlišná.
Dá se říct, že tvoji kariéru změnilo jedno video na YouTube?
Rozhodně. Do té doby jsem hrál doma v Rakousku, maximálně pár koncertů v Německu. Pak ale přišlo video, kde propaguji svůj debut hraním na hang, a od té doby jsem zván na koncerty takřka po celém světě. YouTube byl tehdy aktuálním hitem, žádný major label s ním tehdy nespolupracoval. Dalo by se říct, že jsem byl v pravou chvíli na pravém místě.
Jak se ti do cesty připletl hang?
Můj otec ho viděl na nějakém festivalu v roce 2003, pak mi ho ukázal na internetu a objednal jeden kus domů. To bylo před 12 roky. I dnes sám sebe beru především jako bubeníka, perkusionistu a skladatele, na druhou stranu, hang je jeden z mých zásadních hudebních nástrojů. To je beze sporu.
Takže tři roky po prvním seznámení jsi nahrál své první album věnované pouze hangu?
Ano, dnes na něj moc hrdý nejsem, protože mi přijde nedokonalé, takové narychlo splácané na koleni. Ale takový jsem tehdy byl. Lidé milovali mé hraní na hang, tak jsem jim chtěl dopřát tu možnost poslouchat jeho zvuk i doma. Tehdy jsem nepřemýšlel o produkci, těch nahrávek v té době vzniklo mnohem víc. Spíš jsou to záznamy mých spontánních nápadů, které jsem následně vydal. Dnes už takto nefunguji. Snažím se více přemýšlet o aranžích jednotlivých písniček i tváři celé desky. Propracovávám všechno pokud možno do nejmenšího detailu. Proto dnes mám rozestupy mezi vydáním desek obvykle dva až tři roky.
Jak důležité bylo pro tebe přestěhování do Londýna?
Těžko spekulovat, kde bych byl dnes, kdybych zůstal v Rakousku. Za sebe mohu zpětně říct, že Londýn mě svými možnostmi v pravou chvíli zase posunul dál, než na jakou úroveň jsem se byl schopen vyšplhat ve Vídni. A nešlo pouze o školu, v britské metropoli jsem potkal desítky muzikantů, kteří mě svými schopnostmi a myšlením posunuli dál, než jsem byl schopen dohlédnout.
Kolik vlastníš hangů?
Cestuji se třemi. Mám tak možnost obsáhnout celou chromatickou škálu. Cestovat s více instrumenty by přinášelo pouze technické a logistické komplikace.
Jaký typ hangu máš? Z každé řady jeden?
Mám všechny hangy první generace. Pouze jeden je pak z té druhé. Nevlastním žádný novější kousek z integrální řady.
Jak těžké je starat se o hang na cestách? Četl jsem, že je potřeba ho chránit od horkých míst.
To je pravda. Nejen od velmi teplých, ale také od chladných. Také je potřeba dávat pozor na to, aby nástroj nikde neupadnul, nic na něj neupadlo nebo nebylo pokládáno. Je to opravdu křehký nástroj, i když je vyroben z železa.
Co tedy děláš, když jsi nucen hrát na open air stage v parném letním dni?
Jediné, co mohu, je chránit hang před přímými slunečními paprsky.
Jsi v kontaktu s jinými hráči na hang, jako například Hang Massive, Dantem Buccim nebo Mattem Venutim?
Některé znám. S některými se čas od času vídám, ale většinou jsme v kontaktu pouze virtuálně.
V dnešní době není vůbec jednoduché hang sehnat. Na stránkách firmy PANArt autoři píší, že k dostání je pouze pro ty, kteří hang používají pro meditaci nebo uzdravování. Co si myslíš o tomto pravidlu?
Nevím, co bych k tomu řekl. Opravdu. Je takových zkazek, které proudí okolo tohoto tématu všude možně, že je naprosto nemožné už dnes oddělit, co je pravdou a co pouze fámou. Já se o to moc nestarám.
