Rozhovor - Dvojnásobná česká slavice Aneta Langerová se ohlásila s druhou deskou pojmenovanou Dotyk. Dostala přídomek nejočekávanější album poslední doby, ale je to spíš klasická "deska pravdy".
Zpěvačka se na ní hlásí o slovo jako skladatelka a textařka a otázka je jasná: Půjde to po debutu i bez image Superstar?
Posluchače by prý ráda naladila na intimnější popovou vlnu. Rockerkou být nechce a vlastně ani být nechtěla: "Tehdy to hodně nafoukla média," říká s tím, že teď jí jde hlavně o sdělení.
Deska má přídomek nejočekávanější album poslední doby. Měla se objevit už na podzim, ale vychází až teď v květnu. Cítila jste tlak od firmy, médií nebo fanoušků?
Tlaky byly už od začátku první desky. Tentokrát jsem si řekla, že to neuspěchám, abych si potom nevyčítala, že jsem třeba měsíc nepočkala. Chtěla jsem si opravdu počkat na chvíli, kdy si budu jistá, že má vyjít. I za cenu toho, že na mě třeba někdo zapomene, nebo mi budou nadávat na firmě, což se naštěstí nedělo.
Dotyk je každopádně deska, která s sebou táhne multiplatinový úspěch debutu Spousta andělů, dva Slavíky a hromadu dalších cen. To asi není lehká situace
To není. Stejně jako není důležité, jestli za tuhle desku dostanu zase platinu. Já jsem se tohle snažila moc nevnímat. Je na každém, jestli si nese nějaká očekávání. O to víc ho pak výsledek překvapí, nebo zklame. S tím já nic neudělám. Já jsem udělala maximum, co jsem udělat mohla. Z mé strany to byla maximálně čistá hra, snažila jsem se nepřemýšlet, jestli se to bude někomu bude líbit, nebo ne.
Měla jste dost času představit se i jako textařka a autorka hudby.
U první desky jsem to opravdu nestihla (smích). Teď jsem si myslela, že napíšu tak jednu věc a zbytek nechám na zkušenějších lidech, ale nakonec mi to nedalo. Víceméně mě k tomu dokopal Michal Hrůza, nepustil mě od papíru, dokud jsem něco nenapsala. A při psaní první věci mě to hrozně chytlo. Celá deska vychází nějakým způsobem ze mě - až na tři texty. Zbytek je ve většině z mé ruky, ať už hudba nebo text.
Hudebně i lidsky vás ovlivňuje Michal Hrůza. Do jaké míry ovlivňujete třeba i vy jeho?
Ovlivňoval mě hlavně na začátku. Teď jsem se spíš snažila najít svůj styl. Neříkal, kterým směrem se mám vydat, ale donutil mě začít. Spíš se hecujeme a já se snažím říkat mu upřímně svůj názor na jeho věci.
V čem byste se chtěla jako textařka i autorka hudby ještě zlepšit?
Snad se budu vyvíjet, doufám, že tohle je začátek. Opravdu mě to chytlo a chtěla bych psát dál. Samozřejmě se chci zdokonalovat; nejsem dobrý češtinář, spíš to vycházelo přirozeně ze mě a z té hudby.
Nová deska působí rozmanitěji než debut. Je klidnější, dá se říct popovější. Není to odklon od rocku, kterým jste se chtěla původně prezentovat?
To jsem úplně nechtěla, spíš to tak nafoukla média. Ze začátku jsem říkala, že se mi líbí rocková nebo pop-rocková hudba. Taky jsem často chodila v černém oblečení, protože se mi zkrátka jenom líbilo. Mě baví spíš klidnější melancholičtější muzika. Taky se mi líbí trochu jiní interpreti než na začátku. Zároveň jsem nechtěla dělat depresivní písničky, spíš mě bavilo téma naděje. Dotyk je popová nebo pop-rocková deska. Myslím si, že to je poloha, ke které jsem směřovala.
Ale možná tolik nevyniknou možnosti vašeho hlasu.
To mi vůbec nevadí. Naopak, říkala jsem si, že vůbec není nutné, abych nějak exhibovala s hlasem. Spíš mi šlo o sdělení, texty a výraz.
Dotyk je určitě vyrovnanější než debut Spousta andělů. Ale zase na něm možná schází tak výrazné hity jako Voda živá nebo Hříšná těla křídla motýlí
To asi ano, i já sdílím názor, že první deska byla daleko "hitovější". Tady chybí takový ten hit do rádií. Když si ji člověk poslechne jednou, něco zjistí, potřetí ho to třeba chytne. Anebo nechytne, samozřejmě. Tyhle věci jsou z podstaty daleko hlubší než na první desce.
Na Spoustě andělů jste obracela spíš k sobě, tady je to spíš o partnerských vztazích
Nejen o nich, spíš o všeobecných věcech - a mezi nimi se partnerské vztahy logicky objevují. Hlavní jsou vztahy mezi lidmi, v těch písničkách je popsaný jejich vývoj. Na minulé desce to bylo spíš o mně, texty byly ve většině případů psané konkrétně pro jednu osobu.
Jak ale tak intimní desku prezentovat na koncertech, třeba na velkých letních festivalech?
Nebude to lehké, ale už mám vymyšlený princip, jak ji hrát naživo. Udělám všechno pro to, aby to vyznělo co nejlíp, zajímavě a jako na desce. Nechci to pojmout bigbítově, spíš to bude ten zmíněný pop nebo pop-rock. Určitě nejsem člověk, který by na pódiu dělal show a lidi roztančil. Nevím úplně, jak zhodnotit dosavadní koncerty, radši bych teď koukala dopředu. Chci, aby lidi měli dobrý zážitek, ale to neznamená, že budou skákat od začátku do konce.
Vloni před Vánocemi jste na koncertním miniturné obrážela kluby. Není Vám jejich intimní atmosféra bližší než třeba velké haly?
V tomhle ohledu určitě, ale zároveň mám ráda velké koncerty a festivaly, kde se mi kolikrát stalo, že má čtyřtisícový dav ruce nahoře. To je taky fajn, obojí má svoje kouzlo.
Minulý rok jste už podruhé vyměnila celou kapelu.
Vyvíjím se a potřebuju lidi, kteří to mají v tu chvíli podobně. Kapela se neustále obměňovala, protože i já jsem se měnila. I teď zůstali jen dva lidi, David Landštof na bicí a Almela na kytaru, ostatní bude jinak.
To jsou muzikanti, kteří hrají zároveň v kapele Michala Hrůzy. Nedře to občas?
Časově se to v Český republice asi dře s každým muzikantem, který někde hraje. Ale vždycky to jde nějak zařídit, aspoň doteď šlo, v tom nevidím problém.
Poslední dobou jste se trochu stáhla do ústraní a logicky si vás přestala všímat třeba bulvární média. Cítíte větší svobodu?
Určitě je to lepší než před těmi třemi lety. To bylo opravdu extrémní, kam jsem se pohnula, tam byli oni. A když bulvární noviny napíšou lež, nesnažím se ji nijak vyvrátit. Oni si pak člověka tolik nevšímají.
Dokážete odhadnout, jaká bude Aneta Langerová za pět, deset let?
Moc si přeju, abych měla pořád něco společného s muzikou - pokud možno jako interpretka. Když to nevyjde, tak bych u muziky stejně chtěla zůstat, protože mě hrozně baví. Doufám, že za deset let budu mít větší nadhled. Nerada bych se zastavila, chtěla bych poznávat nové věci. Uvidíme, kam mě to dovede.
