Vyřadit, nebo nevyřadit? Po předloňské blamáži s raperem Řezníkem, kterého nechali zakleknout do startovních bloků, ale nedovolili mu odstartovat, byli letos pořadatelé v podobně prekérní situaci kvůli kapele Ortel.
Hudebně velmi podprůměrná skupina, která staví svoji existenci na protiuprchlické, antiislámské a všeobecně nenávistné náladě, byla totiž pod stejnou palbou jako v loňském roce zmíněná postavička horrorcoru. Jako vysvětlení odporu části veřejnosti proti účasti Ortelu ve Slavíkovi stačí vzpomenout například na zpěvákovo působení v neonacistické partě Conflict 88, s níž si prozpěvoval mimo jiné „válečníci bílý Evropy / sražte konečně na kolena ty židovský psy“. Ne, tohle skutečně není kapela na dětskou besídku.
Podle hesla „kdo nic neudělá, nic nezkazí“ pořadatelé kontroverzní skupinu v nominacích nechali a malá tragédie na sebe nenechala dlouho čekat. Ortelu se totiž posílaly hlasy v takovém množství, že kapele, resp. jejímu zpěvákovi, vysloužily dvakrát místo na „bedně“. Jako by nehlasovala hudební veřejnost, ale členové Bloku proti islámu či DSSS. Nebo se tyto radikální postoje těchto extrémistických hnutí stávají normou i v běžné společnosti?
A bylo ještě hůř, to když hrůznému výsledku bez uzardění tleskala celá opera, aniž by se z publika nebo z pódia ozval jediný náznak vzdoru či nesouhlasu. Hudební osobnosti tváří v tvář akceptují kapelu s jasně neonacistickým odérem, Lucii Bílé možná opět cukala pravačka jako tehdy v šatně s Danem Landou.
Jestli za bezvýhradným přijetím Ortelu stojí zbabělost a klasická šoubyznysová přetvářka nebo ještě hůř sdílení jejich myšlenek, není až tak důležité.
Přítomná elita pop music tak jako tak vyslala svým nekonfliktním postojem jasný a hodně nebezpečný signál: Další podobně extrémistické kapely mají plnou legitimitu, jasně vyřčenou podporu a volné pole působnosti. Už se nabízí jen otázka, kdy začnou vinou rasové nesnášenlivosti umírat po koncertech lidi, jako tomu bylo začátkem devadesátých let během působení extrémistického Orlíku.
Pochopitelně nešlo ten večer jen o Ortel. Karel Gott, jemuž lékaři nedávno diagnostikovali vážnou chorobu, nakonec do Státní opery dorazil. Samozřejmě si došel pro zlato, našel sílu i zavtipkovat. Z Kanady překvapivě přicestovala Lucka Vondráčková, nepřekvapivě nevyhrála, ale aspoň si zazpívala. Richard Krajčo si coby mluvčí Kryštof v předtočeném videu opět, jak je poslední dobou jeho zálibou, mastil ego. Z vítězství se radovala Lucie Bílá, Kabát a raketový start stvrdila titulem Objev roku a Mattoni Hvězda internetu dvojice Slza.
Profesionální baviči Genzer se Suchánkem předvedli jeden z nejtrapnějších výstupů večera, který v nejapnosti trumfnul snad jen František Ringo Čech. Nenásilným humorem naopak překvapil moderátor Libor Bouček, který si lehce rýpnul do kolegy Leoše Mareše i do Zemanova mluvčího Ovčáčka a slovy „jedinou silou, která má smysl, je láska“ alespoň trochu vyvážil negativní příchuť večera.
Během živých vystoupení si No Name střihli povedené medley více než desítky svých hitů. Chinaski si troufli na textově jadrné Punčocháče. Refrén si s kapelou zazpívali i přítomní kolegové a kolegyně z branže v hledišti.
Žádný z těchto okamžiků (snad s výjimkou Gottova čtyřicátého triumfu) se v debatách nedožije pondělního poledne. Oproti tomu úspěch Ortelu nenápadně rozsvěcí další zelenou radikalizaci společnosti.
