Tím šokujícím, protože nečekaným, nevysvětlitelným, a přitom tak samozřejmě popsaným přechodem z reality do jakéhosi snového světa začala revoluce, kterou ve světové literatuře způsobil Franz Kafka. Povídka nazvaná Popis jednoho zápasu, pro Pražany navždy zhmotněná v soše Jaroslava Róny, je jeho nejranějším dílem a zároveň prvním slučujícím skutečnost s něčím neskutečným. "Kafka překročil hranici nepravděpodobného," nazval to později Milan Kundera, podle nějž se jednalo o "velikou chvíli v dějinách románu".
V pondělí uplynulo 100 let od okamžiku, kdy jeden z nejdiskutovanějších autorů 20. století zemřel v sanatoriu u Vídně. Pražský německý spisovatel Kafka, "samotář, takový vědoucí, životem poděšený člověk", jak v nekrologu napsala jeho platonická láska Milena Jesenská, podlehl tuberkulóze. Bylo mu 40 let. Byť nedokončil ani jeden ze svých tří románů a zanechal převážně torza, jeho hvězda už století stoupá. Momentálně září nejjasněji za desítky let.
Kafkovi je právě věnováno několik výstav včetně dvou velkých v Plzni a Praze, kde se už dekádu otáčí Kafkova hlava od sochaře Davida Černého. Letos o spisovateli vznikly počítačová hra, dokument, televizní seriál nebo divadelní inscenace. Vycházejí další knihy včetně komiksové biografie. Na turné vyrazila kapela Kafka Band. Chystá se komorní opera nebo celovečerní film režisérky Agnieszky Hollandové. A kafkovskou sekci bude mít i karlovarský festival. "Zájem o Kafku v posledních deseti patnácti letech setrvale narůstá. Německá divadla aktuálně hrají zhruba dvacítku inscenací jen podle Procesu, což je nevídané. Nikdy předtím nic podobného nebylo," řekl minulý víkend autorův životopisec Reiner Stach na pražském veletrhu Svět knihy.
Jeho pořadatelé se přidali k literární i komerční části oslav. Stach tu podepisoval svou čtveřici respektovaných kafkovských knih, které česky vydalo Argo a mají v součtu téměř 2400 stran. Také se ale na veletrhu prodávaly kafkovská hruškovice nebo pivo v kafkovském kelímku. I tento trend akceleruje: zatímco v 90. letech minulého století to spisovatel dotáhl "jen" na trička prodávaná v Praze turistům, nyní mají videa s hashtagem #kafka na sociální síti Tiktok přes 1,4 miliardy zhlédnutí. "Kafku by to určitě šokovalo, nejen protože nikdy nepomyslel, že by mohl přesáhnout hranice literárního světa. Především se na sklonku života považoval za neúspěšného spisovatele, který vytvořil jen fragmenty a nedopsal žádný román. Měl pocit, že selhal. Kdyby viděl, jaký je o něj teď zájem, určitě by svou bilanci přehodnotil," věří Reiner Stach.
Museli bychom mu to vysvětlit
Přehodnocovat možná začínají i čtenáři. "Když se dříve řeklo Kafka, okamžitě následovala interpretace. Toho mám pocit, že se zbavujeme," uvažuje Stach. Poukazuje na obraz autora, který je zatížený interpretacemi a údajně mu málokdo rozumí, přitom ale zajímá širokou veřejnost díky svému osobnímu životu.
Franz Kafka za uplynulé století nabyl pověst spisovatele, jenž pojmenoval hrůzy života a jehož bezmocní hrdinové pociťují až bytostnou nepatřičnost. Marně unikají mocenskému aparátu, nuceni se ospravedlňovat z viny. Vystaveni jedné existenciální zkoušce za druhou, pozbývají kontroly nad svým osudem, absurdně obžalováni u neznámých soudů z neznámých přečinů, doprovázeni paradoxními pomocníky, kteří jim překážejí, ale jsou to jejich pomocníci.
Součástí kafkovského mýtu byla dlouho i domnělá jasnozřivost. Spisovatel nestihl nástup surrealismu a existencialismu, avšak oba směry předběhl. Nedokončeným románem Proces jako by předznamenal, kterak totalitní režimy připraví člověka o soukromí a zmanipulují ho tak, že nakonec ještě bude spolupracovat se svými vrahy. Povídka Proměna podle některých vystihla, jak člověk přestane být považován za člověka, což se pak přihodilo milionům Židů v koncentračních táborech. Předchůdcem vyhlazovacích aparátů jako by zase byl vražedný stroj z povídky V kárném táboře.
"Kafka samozřejmě nic nepředpovídal. Popsal ale stav bezmoci, jaký později poznali lidé, kteří zažili diktatury, a proto rozumím, proč se jeho texty takhle dlouho vykládaly," připouští Reiner Stach. "Kafkovi samotnému bychom nejdřív museli říct, co se po jeho smrti odehrálo v Evropě, aby pochopil, proč jsme na jeho díla reagovali takhle," ohlíží se za interpretacemi běžnými ještě v 60. letech. Tehdy mezinárodní konference v Liblicích spojila komunisty odmítaného autora s pozvolným táním 60. let. Plně dostupnými se ale Kafkova díla v Česku stala až po roce 1989.
Tou dobou už byla do groteskních rysů zkreslena i jeho tvář. Postupem dekád byl Franz Kafka redukován na plachého, křehkého muže svíraného úzkostí ze samoty, neustále o sobě pochybujícího, trpícího pocitem méněcennosti, přesvědčeného, že celoživotně selhal. Bolestivý, nerozhodný, paralyzovaný sebepozorováním, slabý a vyzáblý vegetarián, styděl se za vlastní tělo, neuměl navazovat vztahy se ženami a byl příliš stydlivý na to, aby svá díla publikoval, pravila legenda.
Nejen tři mohutné svazky Stachovy kafkovské biografie s podtituly Rané roky, Roky rozhodování a Roky poznání dokládají, jak je to mylné, přehnané či neúměrně zveličené.
Kafka byl samozřejmě také jenom člověk. Při maturitě podváděl, a když dokončil školu, rodiče ho za odměnu poslali k moři. V mládí vedl bohatý noční život, chodil do kina, spal s prostitutkami, až do svítání táhl z jedné vinárny do druhé a zamilovával se do číšnic. Navštívil kasino ve Švýcarsku a leteckou přehlídku v Itálii. V Paříži jako každý turista prošel všechno od Louvru po Eiffelovu věž a koupil si na památku kravatu.
Kromě beletrie či filozofie v dospělosti holdoval příběhům o indiánech. V Praze, kde se narodil a strávil většinu života, měl normální práci v dělnické pojišťovně. Brala mu sice čas na psaní, avšak vykonával ji poctivě a absolvoval i čtyři specializované večerní kurzy o účetnictví. Než mu zdraví zničila smrtelná choroba, neustále plaval, vyrážel na mnohahodinové procházky, hrál tenis, jezdil na kole, učil se jízdě na koni, ba vyzkoušel i motocykl.
"Legenda je dokonce i to, že Kafka si přál zničit celé své dílo. Na sklonku života chtěl naopak naléhavě publikovat a do posledního dne pokračoval v korekturách," rozbíjí další mýtus Reiner Stach. Spisovatel sice na smrtelném loži přikázal celoživotnímu příteli Maxi Brodovi, aby spálil jeho deníky, rukopisy či korespondenci nalezenou v pozůstalosti, zároveň ale uspořádal ty texty, které naopak považoval za platné.
Také podle spisovatele Milana Kundery ke konci života Kafka bilancoval a pouze odděloval to, co má zůstat, od toho, co nedostálo jeho perfekcionistickým nárokům. "Není to skoro patetický důkaz, že Kafka nemá nic společného s legendou autora chtějícího zničit své dílo?" ptal se Kundera v eseji Kastrující stín svatého Garty, česky vydané roku 2006.
Kafkologie trvá
I Kundera, nade vše vyznávající právo autora nakládat se svým dílem dle libosti, přiznává, že by se zachoval stejně jako Max Brod. Také by nedokázal spálit rukopisy Zámku, Procesu a Ameriky, tedy tří autorových nedokončených románů.
Zároveň ale Kundera kritizuje, kterak Brod v dalších desítkách let upravoval Kafkovo dílo, vyřazoval fragmentární pasáže, vypouštěl věty, přeskupoval kapitoly, přizpůsoboval jazyk standardní němčině, či rovnou cenzuroval deníky.
Korespondenci chtěl Kafka zničit patrně z obyčejného studu, aby mu druzí nestrkali nos do osobních záležitostí. "A přece Brod ty dopisy publikoval; publikoval všechno a bez rozlišení; i ten dlouhý a trapný dopis nalezený v zásuvce, dopis, co se Kafka nikdy nerozhodl dát číst svému otci," píše Kundera v narážce na Kafkův rozporuplný Dopis otci z roku 1919.
Rovněž držitel Nobelovy ceny za literaturu Elias Canetti vzpomínal, jak když koncem 60. let prvně vyšly Kafkovy listy snoubence Felici Bauerové, tak "první, co člověk pocítil, z úcty k němu a k jeho neštěstí, byla trapnost a stud". Canetti to ale rychle překonal a fascinovaný napsal o korespondenci celou knihu.
Kafkologie, to znamená vykládání autora mimo literární souvislosti, kdy jediným smyslem díla je najít klíč ke spisovatelově životu, těžko někdy přestane úplně. Přestože Kafkovi hrdinové na rozdíl od svého tvůrce nejezdí do sanatorií a například v románu Proces nefiguruje žádný otec.
Nástup příští generace kafkovských badatelů a nálezy dalších materiálů ale zároveň prohlubují poznání o literátově životě. Naposledy ho umocnil objev stovek spisovatelových kreseb publikovaných v roce 2021. Kafkovský badatel Andreas Kilcher je toto úterý představí v pražském Doxu.
Opět si Kafku užívat
Co tedy na Franzi Kafkovi docenit v roce jubilea? Kolik ze své úzkosti vykřesal humoru? Nakolik psal čistě, právnicky přesně, bez příkras nebo obrazných metafor? Nebo že pod všemi výklady jeho děl - jako že snaha proniknout na zámek představuje cestu k jakémusi hlubšímu poznání, podstatě věcí či smyslu života - se skrývá čistá literatura prostá alegorií i symbolů, jejíž smysl je v ní samotné a ničem dalším?
"Já bych si nejvíc přál, aby po té letošní kafkovské vlně jedna věc zůstala natrvalo. Abychom se znovu naučili prostě Kafku číst. Aby přestalo to, že učitelé na seminářích jsou zahlceni výklady a pak to bohužel přenášejí na studenty. Abychom si jeho texty opět jenom užívali," přeje si Reiner Stach, aby čtenáři opět nechali autora zapůsobit na představivost a prostě jím byli fascinováni.
V jeho knihách je přece možné i to nepravděpodobné. V Popisu jednoho zápasu strážník jezdí po ledovém dláždění jako na bruslích a dlouhou šavlí dělá otočky. V první větě Proměny se obchodní cestující Řehoř Samsa sice transformuje v nestvůrný hmyz, avšak zbytek textu už je dalších zázraků prostý, což umocňuje ten ústřední. Šestnáctiletého hrdinu prózy Amerika zase komicky trapná sexuální epizoda vyžene až do USA, které ale s těmi skutečnými nemají nic společného a kde se dějí neslýchané věci, například když protagonista hned na lodi nalezne vlastního strýce.
A pak je tu třeba přehlížený humor v Zámku, kde se zeměměřič K. a číšnice Frída milují v kalužích piva na podlaze. Kde jim třída plná dětí vleze rovnou do ložnice. Kde starostova žena vyndá všechny spisy ze skříně, ale už je nedovede dát zpět, takže skříň pokládají na zem, spisy do ní cpou a pak sedí na dveřích a snaží se je zatlačit. Kde zeměměřič usne u kamen, a když vedle sebe místo Frídy spatří pomocníka, vyděšeně ho s výkřikem udeří pěstí jako v grotesce. A samozřejmě i tady sen přechází ve skutečnost. Nejen když tajemníkovo nezřízené žvanění uspí zeměměřiče, jemuž se vzápětí tajemník zjeví ve skandální podobě.
Zapomeňme na chvíli interpretace a čtěme Kafku zase nepředpojatě. Pak nejlépe uvidíme, co pro nás dnes opravdu znamená.
Video: Lidé zůstávají v Rusku, aby podali svědectví
