Zpráva z pekla. Slovenský film vypráví o útěku židovských vězňů z Osvětimi

Tomáš Seidl Tomáš Seidl
17. 10. 2021 12:11
V dubnu 1944 dva slovenští Židé uprchli z koncentračního tábora v Osvětimi, aby svědčili o holokaustu a existenci plynových komor. Filmové drama Zpráva připomíná, že po útěku museli vynaložit téměř stejně vyčerpávající úsilí, aby o pravdivosti svých slov přesvědčili svět.

Slovensko-česko-německý snímek režiséra Petera Bebjaka, tvůrce dramatu Čára a třídílné minisérie Herec, vstoupil do zdejších kin se zpožděním oproti zahraničí. Film byl již uveden v USA, Kanadě, Brazílii, Španělsku, Portugalsku, Francii nebo Japonsku.

Tuzemská premiéra, v lednu odložená kvůli pandemii covidu-19, měla symbolické načasování. Konala se tento týden krátce před 80. výročím odjezdu prvního židovského transportu z Prahy, k němuž došlo 16. října 1941. Vlak tehdy zamířil z holešovického nádraží Bubny do ghetta v polské Lodži.

Snímek vznikl podle skutečných událostí. Sleduje dva židovské vězně Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrbu, jimž se po útěku z Osvětimi-Březinky a strastiplné cestě přes polské území podařilo dorazit do Žiliny. Jejich dvaatřicetistránkové zprávě o bestiálním hromadném vyvražďování Židů v nacistických vyhlazovacích táborech, která měla zalarmovat svět, se však západní Spojenci dlouho zdráhali uvěřit.

Válečné drama vzniklo na motivy autobiografického románu, jejž napsal Alfréd Wetzler v roce 1964 pod názvem Co Dante neviděl. Nezávisle na něm vydal paměti také Rudolf Vrba, vlastním jménem Walter Rosenberg. Ten však později přiznal, že kniha Utekl jsem z Osvětimi obsahuje jistou dávku literární licence, vinou čehož bývá zneužívána popírači holokaustu jako důkaz údajné nevěrohodnosti výpovědi.

Wetzlerovo svědectví o živoření vězňů, vystavených svévolným nacistickým krutostem pod hlavněmi samopalů a ve stínu kouřících komínů spalovacích pecí, film zrcadlí bezpočtem autentických detailů. Bez patosu a mnohdy s trýznivou syrovostí. Invenční kamera Martina Žiarana, která využívá téměř monochromatického tónování obrazů, se přitom vyhýbá explicitní drastičnosti.

Dokládá to například scéna, v níž rozběsněný nacistický důstojník mlátí kolem sebe holí jako smyslů zbavený. Teprve když ho kamera přestane snímat z polodetailu a poodjede na celkový záběr, diváci zjistí, že cílem agrese byly vyholené hlavy vězňů, pohřbených zaživa až po krk v zemi.

Film Zpráva promítají kina od čtvrtka. | Video: Falcon

Téměř hororově vyznívají záběry stovek nahých, hrůzně povadlých mrtvol, které jsou v jednom baráku v továrně na smrt naskládány na obrovské hromadě a zjevně určeny ke spálení. Divákův vyděšený pohled je přitom konfrontován s netečně nevšímavou reakcí Alfréda Wetzlera, jenž je na takové apokalyptické výjevy zjevně již zvyklý.

Během několikadenního útěku vězňů se způsob snímání mění. Původní reportážně realistické, roztřesené a kontaktní záběry se postupně deformují. Nakloněné úhly kamery s pískající zvukovou stopou nejsou však samoúčelné „artové“ hrátky. Vizuálně zprostředkovávají zborcený stav mysli a surreálně zkreslené vnímání lidí na pokraji sil.

Drama není variací hollywoodských dobrodružných válečných filmů, jako byl například slavný Velký útěk se Stevem McQueenem. Režisér Bebjak oba osvětimské svědky přehnaně neheroizuje a ukazuje jejich strach, pudovost i zranitelnost. Nijak tím však nesnižuje jejich obdivuhodnou odvahu i nesmírné fyzické utrpení.

Filmová zpráva o pozoruhodném útěku však vyznívá neúplně a zkratkovitě. O minulosti protagonistů, které ztvárnili Slováci Noël Czuczor a Peter Ondrejička, se diváci dovědí minimum informací. Byť oba stráví na plátně nejvíce času, propracovanější figurou se skoro zdá postava jejich obětavého spoluvězně, mladého františkána v podání Jana Nedbala.

Publikum je bez znalosti potřebného kontextu okamžitě vrženo do středu dění. Wetzlerovi i Vrbovi se již po deseti minutách podaří v koncentráku ukrýt v tajně vykopané jámě přikryté fošnami. O tři čtvrtě hodiny později bez větších komplikací pronikají přes ostnaté dráty s vysokým elektrickým napětím.

Jejich útěk z Osvětimi nevypadá jako příliš komplikovaná akce, ačkoli ve skutečnosti vyžadoval nejen obrovskou dávku štěstí, ale především složitou přípravu v rámci táborové odbojové skupiny. Z filmu také není zřejmé, že oba díky svému specifickému „pracovnímu zařazení“ v koncentračním táboře získali během dvou let spoustu informací nezbytných k naplánování zdařilého útěku.

Noël Czuczor jako Fredy a Peter Ondrejička v roli Valéra.
Noël Czuczor jako Fredy a Peter Ondrejička v roli Valéra. | Foto: Falcon

Rovněž setkání vyhladovělých, poraněných a špinavých uprchlíků se zástupci židovské obce v Žilině probíhalo odlišně, než jak ho líčí film. Zpráva samozřejmě není historicky věrný dokument, nicméně několik úprav fascinující dramatický potenciál příběhu poněkud oslabuje.

Ve filmu otřesné svědectví o skutečné podobě nacistických „pracovních táborů“ přijímají zaskočení členové židovské obce spíše s rozpačitou nedůvěrou. Ve skutečnosti byli oba muži podrobeni tvrdým křížovým výslechům a zřejmě jim šlo znovu o život, na což poukazuje pět let starý česko-slovenský dokument 32 utajovaných stran - Zpráva z pekla.

Pro židovské uprchlíky něco takového muselo znamenat obrovský šok, zejména s ohledem na to, jaké hrůzy a ponížení zažili v koncentráku. Jednání obce ale mělo pragmatické odůvodnění. Její představitelé si jednak nedokázali představit, co se za ostnatými dráty opravdu děje, a jednak se obávali, zda Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba nejsou provokatéři. S tímto motivem však scénář nepracuje.

Ve filmu je s jejich šokující zprávou, která nakonec pomohla zachránit životy 120 tisíc budapešťských Židů, konfrontován především byrokratický zástupce Červeného kříže v podání Skota Johna Hannaha. Jeho postava nevěřícího Tomáše má zřejmě symbolicky personifikovat tragickou nevědomost, ale také nevšímavost a neochotu západních Spojenců vzít na vědomí do té doby utajovaná nacistická zvěrstva.

Rozhovor mezi skeptickým úředníkem a uprchlými vězni, téměř celý natočený v nepřerušeném záběru, je formálně působivý. Není z něj ale příliš patrné, jakým rozhodujícím důkazem jej nakonec rozrušení mladí muži přesvědčili, že v Osvětimi dochází k systematické genocidě.

Navzdory výhradám lze Beljakovo drama vnímat jako palčivé memento, jež se nevztahuje zdaleka jen k minulosti. Závěrečné titulky podkresluje audiokoláž sestavená z projevů popíračů holokaustu a výroků současných populistických, nacionalistických či extremistických politiků.

Slova amerického exprezidenta Donalda Trumpa, předsedkyně francouzské Národní fronty Marine Le Penové, slovenského národovce Mariana Kotleby a dalších verbálně útočí na nové terče, jež dnes polarizují společnost. Na uprchlíky, migranty, homosexuály a cikány.

Zpráva

Režie: Peter Bebjak
Falcon, česká premiéra 14. října

Filmů o holocaustu není nikdy dost vzhledem k tomu, co se ve společnosti děje. Film Zpráva je příběh dvou slovenských Židů, které stát prodal na smrt. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Lukašenko vyřeší problém s migranty na polských hranicích do konce roku, slíbil

Bělorusko se do konce roku pokusí vyřešit problém s migranty na své západní hranici, slíbil běloruský vůdce Alexandr Lukašenko v rozhovoru, který zveřejnila ruská agentura RIA Novosti. Evropská unie obviňuje Lukašenkův autoritářský režim, že migrační krizi na vnější hranici EU vytvořil v odplatě za sankce, které unie uvalila na Minsk kvůli porušování lidských práv, potlačování opozice a zfalšování loňských prezidentských voleb. Lukašenko obvinění odmítá.

Polsko a částečně i Litva od léta čelí náporu tisíců migrantů, převážně z Blízkého východu, kteří se pokoušejí překročit hranice a dostat se dále do Evropské unie, cílem je často Německo. Migrační krize se vystupňovala na podzim, Varšava se rozhodla začít stavět na hranici s Běloruskem 5,5 metru vysokou zábranu. S Lukašenkem, jehož legitimitu EU odmítla po loňských volbách uznat, minulý měsíc dvakrát telefonicky hovořila končící německá kancléřka Angela Merkelová.

"Já jí (Merkelové) rovnou řekl, že se vynasnažím vyřešit tento problém do Nového roku, protože jej nepotřebujeme. Lidé (migranti) se potloukají po Minsku a Grodnu," uvedl podle ruské agentury Lukašenko.

Bělorusko podle něj požádá uprchlíky z Blízkého východu, kteří se v zemi nacházejí legálně s turistickými vízy, aby se vrátili zpět domů, protože "humanitární koridor" vedoucí do vytouženého Německa nebude. Dodal, že do Iráku se z Běloruska už vrátila více než tisícovka běženců.

Zdroj: ČTK
Další zprávy