Lollobrigida bývala symbolem krásy, z modelky se vypracovala v herečku, následně začala fotografovat a věnovala se charitě. Její nejslavnější filmy Krásky noci, Fanfán Tulipán, Zvoník u Matky Boží, Chléb, láska a žárlivost či Italské prázdniny vznikly v 50. a 60. letech minulého století, kdy byla sexsymbolem. Původně přitom studovala malířství a sochařství.
Luigina Lollobrigida se narodila v malém městečku Subiaco, dětství strávila běháním po horách. Když se rodina přestěhovala do Říma, začala obcházet soutěže krásy, mimo jiné vyhrála Miss Řím a ve dvaceti byla třetí na Miss Itálie. Tak se z ní stala modelka.
Prvním snímkem, který ji proslavil, bylo válečné drama o italských partyzánech Pozor, banditi z roku 1951. Další role ve veselohře Krásky noci a historické komedii Fanfán Tulipán jí zajistily renomé evropské hvězdy. V té druhé účinkovala po boku Gérarda Philipa a našla svou filmovou tvář nezkrotné živelné krásky s duší dítěte.
Následovaly veleúspěšné romantické komedie Chléb, láska a fantazie, respektive Chléb, láska a žárlivost, dále Římanka podle románu Alberta Moravii o prostitutce za časů fašistického Říma a nakonec postava cikánky ve filmu Zvoník u Matky Boží s Anthonym Quinnem. Román Victora Huga zasazený do středověké Paříže roku 1956 slavně zfilmoval Jean Delannoy.
Dokladem hereččiny úspěšné spolupráce s jinými zeměmi jsou například americký snímek Italské prázdniny z roku 1961, britské drama Bezcharakterní žena či anglická komedie Hotel Paradiso. Za roli zralé ženy od rány v bláznivé komedii Dobrý den, paní Campbellová z roku 1968 byla Gina Lollobrigida dokonce nominována na Zlatý glóbus. Představuje v něm krásnou Italku Carlu, která od druhé světové války žila zároveň se třemi americkými vojáky. Žádný ovšem nevěděl o existenci druhých dvou.
Od konce 60. let už se ve filmech objevovala spíš sporadicky a vrátila se k výtvarnému umění. Také úspěšně fotografovala, vytvořila kolekci snímků Paula Newmana, Salvadora Dalího či fotbalového týmu německé reprezentace.
Jednu z jejích soch mohli obdivovat návštěvníci Expa ve španělské Seville. "Když tvořím, mám pocit, že hořím, cítím se pořád mladá a svěží. Možná proto v poslední době příliš nefilmuji," říkala Lollobrigida.
Vydala knihu svých fotoreportáží Italia Mia, pro časopis Gente získala v roce 1974 rozhovor s kubánským diktátorem Fidelem Castrem, natočila dokument o indické premiérce Indiře Gándhíové.
V roce 1995 přijela na festival do Karlových Varů, kde předala Křišťálový glóbus Janu Svěrákovi za film Jízda. Lollobrigida tehdy převzala cenu za celoživotní dílo. Ze svých děl ve Varech vzpomínala na Šílené moře z roku 1963, kde hrála po boku Jean-Paula Belmonda. "Moc často se nepromítal, já mám přitom dojem, že patří k nejlepším. Jde o silný, dramatický příběh, hraje tam Jean-Paul Belmondo, já představuji ošklivou ženu," řekla časopisu Týden.
Vybavovala si také, jakou odezvu měl v době uvedení Fanfán Tulipán. "Hvězdou byl Gérard Philipe, mě brali za krásnou neznámou. Distributoři po týdnu strhávali původní plakáty a na nových byly moje fotografie velké jako vrata. Mám být Francii za co vděčná. Gérard byl kouzelný, staral se o mě, učil mě francouzsky. Mám na ten film hodně krásných vzpomínek," říkala.
K současné kinematografii byla spíše kritická. "Film se dnes stává spíš průmyslem. Americkou produkcí jsme krmeni od rána do večera. Kinematografie by měla žít pro hodnoty, nejen pro peníze," uvažovala.
Oběť sexuálního násilí
Dlouhodobě se Lollobrigida věnovala obchodu s módními doplňky a kosmetikou. V roce 2013 dala do dražby své šperky a výtěžek okolo pěti milionů dolarů věnovala na výzkum kmenových buněk.
Vyjádřila se též ke kampani vedené pod hashtagem #MeToo. Sama jako dvojnásobná oběť sexuálního násilí řekla v televizní talkshow, že je třeba věc oznámit hned, ne až po letech. "Mluvit o tom teď se tak trochu rovná nutkání na sebe upoutat pozornost," komentovala herečka vlnu obvinění ze sexuálního obtěžování. "Je třeba sebrat odvahu a věc oznámit hned. Ale ani já ji v sobě nenašla, mlčela jsem, nic jsem neřekla," přiznala.
Řekla, že byla dvakrát vystavena "dost vážnému" sexuálnímu násilí. Identitu agresorů neodhalila, pouze že jeden byl Ital a druhý cizinec. "Poprvé jsem byla ještě nevinná, o lásce jsem nic nevěděla, ničemu jsem nerozuměla. Takže to bylo vážné. A jednalo se o dost známou osobnost. Mně bylo tehdy 19 let, chodila jsem ještě na gymnázium," řekla herečka.
Druhý případ nechtěla přiblížit. Uvedla pouze, že se odehrál až po její svatbě se slovinským lékařem Milkem Skofičem, kterého si vzala roku 1949. "Sexuální agrese, pokud dojde k něčemu vážnějšímu, v člověku zůstane a poznamená jeho povahu. Je to něco, čeho se nedá úplně zbavit. Ta zkušenost zůstává uvnitř. Hrozivá vzpomínka určuje veškeré další jednání oběti," dodala Lollobrigida.
Před soudem
Předloni italský kasační soud rozhodl, že Lollobrigida musí mít opatrovníka. Ten jí pomáhal například se správou majetku. Soud vyloučil, že by herečka trpěla vážným duševním onemocněním. Podle znalců však bylo její vnímání reality v posledních letech oslabené, kvůli čemuž se mohla stát terčem podvodníků.
Soud tak vyhověl žádosti jejího syna z roku 2017. Ten tvrdil, že matka už prakticky nevychází z domu, kde jen maluje obrazy, a spolupracovníci tohoto stavu využívají, aby se na její úkor obohatili. Herečka vzkázala, že ji rozsudek roztrpčil a poškodil její důstojnost.
Už v polovině září 2021 italský soud zahájil řízení s Andreou Piazzolou, ředitelem společnosti, jež spravovala hereččin majetek, a dalším mužem. Podle obvinění se zmocnili části šperků, nábytku a uměleckých děl, které patřily Lollobrigidě, aby je následně prodali v aukci. Prodej se nakonec díky zásahu justice nezdařil. Lollobrigida se svého asistenta zastávala a tvrdila, že blízcí se rozhodli ji "nechat nedůstojně zemřít".
V loňském roce Gina Lollobrigida kandidovala v parlamentních volbách za skupinu menších levicových organizací. Italský tisk také připomíná, jak byla Lollobrigida v září 2022 hospitalizována, když si při pádu doma zlomila nohu.
