Tak tedy, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost: ve čtyřdílné minisérii, která se noří do minulosti univerza populárního Zaklínače a vidět ji lze na Netflixu, se nějaká ta obluda přece jen dostaví. Co se však neobjeví, je duch původního díla. Nikoli jen povídek a románů dnes čtyřiasedmdesátiletého Andrzeje Sapkowského. Bez přítomnosti protagonisty, který dal franšíze jméno, absentuje i to, co bylo zábavné na nedávné seriálové verzi Zaklínače.
Ten navzdory mnoha odklonům od předlohy uměl přinejmenším celkem trefit povahu Geralta z Rivie, onoho sarkastického, mlčenlivého průvodce morálně pokleslým světem, jenž měl daleko k dokonalosti hrdinů běžných epických fantasy.
Knižní Zaklínač hodně vycházel ze světa slovanských bájí, byl to nejen v povídkách, ale také v pozdější románové sérii spíše soubor zkazek z hlubin zaplivané putyky než výpravné putování napříč světadíly.
Nyní se k divákům dostává novinka o partě sedmi převážně elfích hrdinů, kteří se postavili všemocnému impériu a během jejich počínání se podařilo otevřít brány, jež na svět přivedly lidi a monstra. Což se pro jistotu praví hned úvodem, aby publikum nemuselo zbytečně prožívat to, co ho k příběhům obvykle přivádí: třeba pocítit spolu s hrdiny nějaké napětí.
Je to možná svým způsobem povedený trik, který sedí k povaze Sapkowského světa založeného na krátkých, v jádru jednoduchých příbězích. Jenže v tomto případě následuje jeden z těch nejtuctovějších, co kdy byly vyprávěny. A navíc ještě něco mnohem horšího: pokus o budování světa, který jako by se sem vydal na výlet z úplně jiné fantasy ságy a cestou z něj zbyla jen komicky pokroucená kostra.
Netflix naskakuje na módu takzvaných originů či prequelů, tedy příběhů odehrávajících se v dávné minulosti oblíbených fikčních univerz. Nedávno proběhl souboj o to, zda se do dávnověku svých říší lépe ponoří tvůrci seriálu Pán prstenů: Prsteny moci na Amazon Prime Video či HBO se svým Rodem draka vycházejícím ze Hry o trůny.
O výsledky se vedly pře, v obou případech ale šlo o návrat do detailně promyšlených světů, kam patří politikaření, spousty protagonistů a rozlehlé krajiny.
Zaklínač: Pokrevní pouto vypráví o zrodu a zániku impéria s komplexností současné české televizní pohádky. Je to příběh z jakéhosi pseudostředověku, kde existují tři vesnice, dva šutry a jeden hrad. Jediný rozdíl je, že údolí jsou tu zelenější, šutry fotogeničtější a hrdinové, co mezi nimi putují, se občas pustí do bitky, která vůbec není špatně natočená.
To ale nemění nic na tom, že minisérie působí jako omyl. Na začátku se tvůrci pokusí vysmeknout z obvinění, že zaměnitelnější fantasy příběh nejde vymyslet, tím, když ústy postav řeknou: je to obehraná historka. Pak se ale pokusí dodat: ano, jenže jádrem téhle historky je, jak vznikli první zaklínači. A bard se podiví: takže první zaklínač byl elf? Z toho Geralta klepne.
A nyní, když je publikum v šoku nad takto vylepšenou historkou, příběh může začít. Zatímco dva díly skládá dohromady skupinku vyvolených bojovníků, což vypadá tak, že kdokoli se nachomýtne cestou, touží se přidat do týmu, stihnou autoři mezi řádky budovat oslnivou říši o jednom sídle a dvou šutrech. A rovnou také snovat plány na její pád.
Je opravdu těžké psát bez ironie o tom, co má tady být epické. Naopak jízlivost a sarkastičnost původních příběhů se vyskytuje v dávkách zcela mizivých. Jestliže se dlouze debatovalo, zda víc selhali tvůrci Rodu draka a stvořili jen neživotnou nápodobu Hry o trůny, nebo se silněji prohřešili ti, kteří na základě útlé hrstky příběhů z Tolkienovy Středozemě budovali seriál Prsteny moci, oproti novince ze světa Zaklínače jsou vítězi všichni.
Minisérie Pokrevní pouto je jistě občas zábavná. Když veteránka hongkongských a později hollywoodských akčních filmů Michelle Yeoh dává mládeži bojovou lekci, pamětníci jejích slavných rolí jistě na vteřinu pookřejí. Škoda že ani jí, ani jejím kumpánům tvůrci nenapsali alespoň náznak nějaké osobnosti.
Zprvu děj působí až jako z nějakého špatného vtipu: "Potkají se černoška, Asiatka a běloch… a všichni jsou to přitom elfi." Což rozhodně nemá být stížnost na to, že tvůrci obsazují herce různých etnik. Jenže seriál dělá vše pro to, aby se takové výtky objevovat mohly. Neboť jediného hrdinu nedovede charakterizovat nad rámec toho, jakou má barvu pleti či jaké je orientace. Stačí, že se umí ohánět mečem či sekerou.
Až tento příběh o zrodu zaklínačů uslyší Geralt, nebude rád. Jistě nad ním bude znechuceně klít a bručet. Ta představa patří k jedné z mála potěch, jaké si lze při sledování Pokrevního pouta naordinovat.
Minisérie
Zaklínač: Pokrevní pouto
Tvůrce: Declan De Barra
Seriál je k vidění na Netflixu.
