Island představuje čím dál oblíbenější destinaci pro turisty i americké filmaře. Na severský ostrov s unikátním krajinným rázem a špičkovým technickým zázemím v posledních letech zavítaly štáby komiksové Ligy spravedlnosti, osmého dílu akční ságy Rychle a zběsile nebo seriálu Hra o trůny.
Zatímco zahraniční tvůrci obvykle využívají zdejších hor, gejzírů a sopečných planin pouze coby atraktivních kulis pro opulentní akční scény, místní umělci z nich činí neodmyslitelnou součást příběhu.
Z filmů uvedených v českých kinech to platilo pro dobrodružnou Ženu na válečné stezce i drásavé drama Bílý bílý den. Jinde než na Islandu by se nemohl odehrávat ani seriál Katla, za nímž stojí Baltasar Kormákur a Sigurjón Kjartansson.
V minulosti už napínali diváky krimiseriálem V pasti, jehož třetí řada bude mít premiéru letos. Sám Kormákur pak střídá komornější psychologická dramata se žánrovkami hollywoodského střihu jako Hluboko, Everest nebo Než přišla bouře, v nichž postavy čelí přírodním živlům. Mezi oběma těmito polohami lavíruje i Katla, kterou lze nově vidět na Netflixu.
Žena z kráteru
Seriál je nazvaný podle sopky, jež se probudila k životu a již rok přidělává vrásky obyvatelům nedalekého městečka Vík. Alespoň té hrstce, která se v nebezpečné lokalitě rozhodla zůstat. Většinou na místě ztratili blízkého a tragickou událost dosud nedokázali zpracovat. Gríma přišla o matku i sestru, jejího otce Thóra zde drží vzpomínky na ženu ze Švédska, kterou miloval, vulkanolog Darri teskní za synem, a tak dále.
Minulost ovšem nepřipomínají jen tíživé vzpomínky. Hned v první epizodě z kráteru vychází žena, jejíž kůže je - stejně jako okolní krajina - pokrytá sopečným popelem. Je podchlazená, zmatená a mluví švédsky. Jak zjišťuje šéf místní policie Gísli, dotyčná se jmenuje Gunhilda a ve Víku před lety pracovala. K nehostinné krajině i jejím obyvatelům má komplikovaný vztah.
Z popela postupně povstanou další lidé, kteří měli být mrtví nebo přinejmenším o 20 let starší. Jejich přítomnost odkrývá temná tajemství a oživuje stará traumata, kvůli nimž se všichni ve Víku permanentně tváří sklesle.
Pokud v seriálu, neobratně splétajícím odkazy na severskou mytologii s motivy typickými pro sci-fi, skandinávské detektivky či horory, divák na něco opravdu nenarazí, pak na humor. Přestože se mrtví vracejí k životu, venku zlověstně krákají havrani, divokým koním krvácejí oči, ledovce praskají a sopečná aktivita se vymyká všem dosavadním měřením, postavy tráví většinu času vyříkáváním, kdo je čí syn, otec nebo milenec.
Pod vlivem podivných událostí se ukazuje, že vztahy místních byly založené na neupřímnosti a pocitech křivdy. Vzdor znepokojivému a život ohrožujícímu dění si ale dál zatajují podstatné informace, případně se ke svým pravým záměrům dobírají velkou oklikou.
Neustále šponovat
S každou další epizodou tvořenou převážně nekonečnými dialogy je zřejmější, že Katla přes slibnou premisu nepůjde ve stopách nervydrásajících hororových hitů jako Dark nebo Stranger Things. Rozkrytí záhady v tomto případě nepředstavuje cíl. Autoři Kormákur s Kjartanssonem velice pozvolna skicují portrét uzavřené komunity, postavy stavějí před problémy jako z telenovely a zamýšlejí se nad tématy jako druhá šance, lidská dualita nebo zpracovávání ztráty.
Jenomže aktéři jsou fádní a zpravidla definováni jednou zvláštností či rysem. Gísli hledá odpovědi v Bibli a s fanatickou zaslepeností věří, že všechny spasí Bůh. Darri je odhodlán najít vysvětlení paranormálních jevů ve vědě, majitelka místního hotelu, připomínající dámu s polenem z Městečka Twin Peaks, věští budoucnost z kávové sedliny a zvířecích vnitřností.
Charismatičtí a fotogeničtí herci jako Ingvar Sigurðsson z Bílého bílého dne nebo Guðrún Ýr Eyfjörð, známější coby zpěvačka vystupující pod pseudonymem GDRN, se frázovitým konverzacím marně snaží dodat hloubku a tajemno. To je obsaženo především v návodné a vážné orchestrální hudbě, s jejíž pomocí tvůrci uměle šponují každou vteřinu.
Zejména první čtyři z osmi epizod, v nichž jednorozměrní hrdinové stále opakují, že se děje něco zvláštního, ačkoli se ve skutečnosti nic moc neděje a příběh stagnuje, představují velkou diváckou výzvu.
Ve druhé polovině seriál sice opouští nevzrušivé vycházkové tempo, ale 90 procent obsahu nadále tvoří dialogy nesdělující mnoho nového. Pomalu budované napětí jen zřídka přinese nečekaný zvrat.
Výmluvnější než slovní vata z úst herců jsou spektakulární panoramata islandské přírody. Dvojice kameramanů má jedinečný cit pro krajinu a slabost pro neobvyklé úhly. Hrůzu a úžas budící záběry, v nichž s tmavě šedými scenériemi kontrastují červené nebo oranžové lidské objekty, by mohly viset v galerii. Melancholickou atmosféru rezignace a rozkladu předávají působivěji než plytká zápletka.
V seriálu prakticky není nudného exteriérového záběru. Škoda, že většinu děje tvoří interiérové dialogy, při nichž kamera jen nenápaditě přejde z detailu jedné tváře na druhou.
Také vytváření atmosféry ohromujícími obrazy přitom doplácí na nešťastný způsob vyprávění. Skoro každá epizoda rozehrává slibnou situaci, jejíž gradaci a atmosféru ovšem vzápětí sabotuje odskok k jinému ději.
Nadužívání paralelního střihu nám zřejmě má připomínat, že nesledujeme seriál s jednou ústřední postavou, ale kolektivní portrét mnoha pošramocených osobností. Jenže v důsledku toho se žádná scéna nemůže naplno rozeznít.
První islandský seriál natočený pro Netflix je plný příslibů. Pod jeho melodramatickým povrchem probublává originální tajuplný příběh o nesplacených dluzích a podřízenosti člověka přírodnímu řádu.
Kvůli úmornému rozmělňování hrstky nápadů, zaměření většiny pozornosti na banální vztahové problémy a oslabování atmosféry nesoustředěným vyprávěním ale nakonec dostáváme jen Městečko Twin Peaks z výprodeje.
Katla
Tvůrci: Baltasar Kormákur a Sigurjón Kjartansson
Seriál je k vidění na Netflixu.
