Náš prostor se za poslední měsíce výrazně zmenšil. Co jsme dříve hledali venku, přesunulo se dovnitř. V důsledku pandemie koronaviru se domov stal kanceláří i jediným kulturním vyžitím.
Filmový průmysl, tvrdě ždímaný odstávkou kin, obrátil perspektivu. Prudce zrychlil rozvoj digitálních platforem. Multikina vystřídaly domácí chytré obrazovky. Nákladné produkce se vlivem protipandemických opatření a proměn klasického kinotrhu stávají příliš riskantním podnikem. Doba přeje menším, chytrým řešením. Herci tak používají aplikaci Zoom, režiséři improvizují. Mohlo by to být důvodem k radosti nad houževnatostí a vynalézavostí oboru. Jen by výsledek nesměl vypadat jako Lockdown.
Na první pohled se novinka uznávaného režiséra Douga Limana, která je k vidění na české HBO GO, jeví jako ideálně načasovaná. Vznikla za krátkých 18 dní v okolí Londýna, v domáckých podmínkách, aby se předešlo komplikacím s obřím štábem. Je plná zvučných jmen, a navíc má chytlavý námět.
Ambiciózní manažerka Linda se rozejde s problémovým přítelem Paxtonem, ale lockdown je uvězní v jednom domě a donutí je na denní bázi prožívat rozchodový očistec. Každý má své patro, ale setkáním v kuchyni nelze zabránit. Je cítit tenze, šílená nuda i bizarní erupce nashromážděné energie, která vzniká v luxusním domácím vězení.
Únikem jsou občasné cesty na nákup a videohovory s kamarády, problémům se ale nedá vyhýbat donekonečna.
Lockdownu se zprvu daří vystihnout symptomy domácí izolace. Skládá absurdní historky z prostoru, který plní hned několik účelů, ale pro žádný už není moc vhodný. Paxton občas nevydrží a obdaří sousedy hlasitou recitací poezie. Linda kvůli náročným pracovním i osobním událostem začne po deseti letech kouřit, ale dětinsky nechce, aby o tom věděl její expartner. Ten se pro změnu rozpomene na svá divoká léta a experimentuje s lízáním nezralých makovic, které mu mají vrátit spánek.
V první části film střídá obrazovky tabletů či počítačů s kontaktní ruční kamerou a přinejmenším občas zajiskří černým humorem nebo dobře odpozorovanou situací. Celkem fungují i svižná "zoomová camea" slavných herců jako Bena Kingsleyho nebo Bena Stillera. I tak jsou ale od první chvíle patrné problémy. Především režijně a scenáristicky jde o hodně neučesané dílo, v němž autentické dialogy střídá škrobenost.
Lockdown trpí syndromem akutní přelétavosti. Bez ladu a skladu otevírá nová témata a motivy, ale neuroticky mezi nimi překlikává jako mezi okny zoomové konverzace. Coby intimní drama či melodrama postrádá intenzivnější chemii mezi Anne Hathawayovou a Chiwetelem Ejioforem v hlavních rolích i schopnost vystavět situačně soudržný portrét jednoho vztahu v extrémních podmínkách. To je ale bohužel to nejmenší.
Když už filmu chybí pospolitost v intimní rovině, vytáhne do popředí zprvu nenápadný kriminální motiv. Linda řídí mezinárodní společnost, která prodává luxusní předměty, mimo jiné diamant vystavený ve slavném obchodním domě Harrods. Lockdown si ale vynutí jeho první uzavření za 100 let a tím i urychlené stěhování cenností. A řidičem, který má vzácný šperk transportovat, je právě Paxton, muž s kriminálním škraloupem ze své motorkářské minulosti.
Rozcházející se pár, částečně dílem pragmatických pohnutek, částečně dílem toho, že mu z domácího vězení prostě "hrabe", se nenápadně začne zabývat plánem, co by se stalo, kdyby diamant skončil v jeho rukách.
S trochou nadsázky lze říct, že Doug Liman, solidní hollywoodský řemeslník s velmi nevyrovnanou filmografií, se tu pokusil probudit svého "vnitřního Stevena Soderbergha". Právě jeho krajan dokázal dlouho před příchodem pandemie s těžko vysvětlitelnou jasnozřivostí najít způsob, jak atraktivní žánrové vyprávění udělat na koleni, přitom bez kompromisů, se svěží dávkou improvizace i stylistické důslednosti.
Zatímco poslední Soderberghův počin v tomto ohledu, loňská konverzační "detektivka bez zločinu" Nechte je všechny mluvit, vyniká obdivuhodnou režijní kontrolou a invencí v práci s malým štábem ve ztížených podmínkách, Limanův pokus o osvěžující žánrový mix končí těžkou kocovinou.
Motiv krádeže v Lockdownu je kostrbatý a nepravděpodobný, což by se dalo odpustit. Koneckonců i Soderbergh, který trilogií Dannyho parťáci rozvinul novou větev filmů o přepadeních či bankovních loupežích, ve své "lidové kriminálce" Logan Lucky z roku 2017 kombinoval nadsázku s realismem a výsledek skvěle fungoval.
Jenže linie s krádeží v Limanově filmu negraduje, do příběhu nepřináší potřebné napětí, lopotně ilustruje vztahové problémy protagonistů a spíše kulhá, než aby už tak těžkopádné vyprávění táhla k výrazné katarzi.
Lockdown má obecně ten problém, že v něm postavy hodně mluví o tom, co dělají, nebo nedělají, situačně je ale bezradný a nevýrazný. A to platí až do dramatického vrcholu.
Na to, jak moc by se divák mohl identifikovat se snahou uniknout nudě a pocitu prázdnoty, film zanechává až nepochopitelně jalový dojem. Nic tu není dovedené k smysluplné pointě, nic není důsledné a uspokojivě provázané. Žánrové prvky si nerozumí s intimitou a celek se míjí s koherentním vyprávěním.
Doug Liman zkrátka vytvořil jen další lockdown, u kterého si divák rychle začne přát, aby skončil. On ale bohužel trvá a trvá.
Lockdown
Režie: Doug Liman
Film je k vidění na HBO GO.
