Obojí platí ve vrchovaté míře také o jeho novém filmu nazvaném Nechte je všechny mluvit. Před kameru přivádí trojici slavných hereček v čele s Meryl Streepovou, která ztvárnila jednu z hlavních rolí již v autorově loňském snímku Prací automat.
Zatímco tuto dramaturgicky rozklíženou satiru o problematice daňových rájů loni uvedl Netflix, novinka měla před pár dny premiéru na HBO. Je to zážitek stejnou měrou neotřelý a osvěžující jako frustrující.
Synopse navozuje dojem tradičně laděného komediálního dramatu: úspěšná spisovatelka se na sklonku života snaží navázat vztah s kamarádkami, jež neviděla desítky let. Alice Hughesová v podání Streepové má v Londýně převzít prestižní literární cenu. Odmítne letět, a tak nakladatelství zaplatí jí a třem jejím hostům cestu zaoceánskou lodí.
Luxusní týdenní plavbu Pacifikem si díky spisovatelce užívají empatická "vrba" Susan v podání Dianne Wiestové a extrovertní Roberta hraná Candice Bergenovou, která Alici líčí svůj zpackaný život. Manžel se s ní rozvedl po vydání Alicina průlomového bestselleru, když usoudil, že hrdinčina nevěra byla napsaná právě podle Robertiných záletů.
Dalším cestujícím je synovec Tyler v podání Lucase Hedgese, jenž by se dle spisovatelčina plánu měl věnovat oběma dámám. Alice hodlá cestu využít k dokončení slibovaného rukopisu, jehož obsah úzkostlivě tají.
Na palubě je též Alicina literární agentka Karen hraná Gemmou Chanovou, která chce prostřednictvím Tylera zjistit, na čem tajnůstkářská autorka pracuje, a dělá si naděje, že by mohlo jít o pokračování jejího největšího bestselleru - ten však Alice z hloubi duše nenávidí.
Z toho všeho klidně mohla vzniknout kultivovaná, nenáročná podívaná o stárnutí, síle literatury a přátelství, která by měla grády hereckého koncertu. Jenže režisér Soderbergh potenciálně líbivé vyprávění s oscarovými parametry nemilosrdně rozbil napadrť.
Nechte je všechny mluvit vypadá jako složené ze scén, které by v rukách filmařů jako Alexandra Paynea nebo Ivana Reitmana padly ve střižně pod stůl. Skládá se hlavně z banálních konverzací, jež navíc herci na place improvizovali.
Soderbergh, který vše jako téměř vždy natočil i sestříhal, vzal svůj miniaturní štáb a celý film nasnímal během jedné plavby skutečné luxusní lodi Queen Mary 2. Neexistoval scénář, pouze padesátistránková filmová povídka renomované prozaičky Debory Eisenbergové, která byla také na palubě.
Že do tohoto adrenalinového, skoro anarchistického způsobu natáčení Meryl Streepová a její kolegyně šly, svědčí o mimořádném postavení a důvěře, jež Soderbergh v Hollywoodu požívá.
Snímek nadhazuje spoustu témat, která ho zajímají již léta. Jiskření mezi Alice coby autorkou v tvůrčí krizi, hledající podstatu bytí ve slovech, a globálně úspěšným autorem detektivek Kelvinem Krantzem - hraje ho Daniel Algrant - určitě rezonuje se Soderberghovým vlastním rozkročením mezi nezávislými projekty a studiovou tvorbou.
Ovšem víc než třeba disputace o autorství nebo odpovědnosti autora za svá slova do popředí vystupuje sterilní a dekadentní prostředí lodi. Nezávazné konverzace zmatených, do sebe zahleděných postav rytmizují prostřihy na vyladěné, znepokojivě chladné obrazy z útrob plavidla.
Ve filmu není ani špetka sentimentu, retrojazzový soundtrack Thomase Newmana vše posouvá k mírné nostalgii a melancholii. Režisér k postavám není krutý, když se ale objeví humor, působí jemně či sofistikovaně a většinou vychází z vědomí, že sledujeme postavy, které si neuvědomují, že se chovají trapně.
Herecká improvizace přispívá k autenticitě vyprávění, i když v některých momentech by scény zasloužily vypilovat. Občas těžko soudit, jestli jsou relativně náhle utnuté konverzace součástí autorského záměru, nebo prostě tím nejlepším, co se dalo vybrat ve střižně, protože na dotáčky v našlapaném harmonogramu nezbyl čas.
Přesto jde o film se svébytnou a konzistentní poetikou. Soderbergh tentokrát víc pozoruje, než vypráví, a pracuje spíš s atmosférou než se slovy, které ve snímku fungují coby balast znázorňující vnitřní prázdnotu postav. Tempo je pomalé a motivace aktérů i jejich vzájemné vztahy se ve větší míře začínají vyjevovat až v poslední půlhodině.
V závěru se trpělivý divák dočká tří docela zajímavých point, které ale režisér zase odehraje jen tak mimochodem. Není vyloučeno, že méně pozorným divákům uniknou.
Soderberghovo eliptické vyprávění je zahlceno dialogy, ten opravdu zajímavý příběh se ale ukrývá mezi řádky.
Nechte je všechny mluvit
Režie: Steven Soderbergh
Film je k vidění na HBO GO.