Stále obsazovanější dánský herec Claes Bang působí sveřepě, heroicky, ale též skromně v roli legendárního střelce z kuše Viléma Tella, jenž na počátku 14. století proslul husarským kouskem, když z donucení nepřátel sestřelil kuší jablko z hlavy vlastního syna. Především se ale stal symbolem rebelie a boje proti silám toužícím ovládnout rodnou zemi.

Jakmile v úvodu filmu Tell doplatí na svou dobráckou povahu a pomůže muži v nouzi, jehož pronásledují rakouští okupanti, je jasné, že drobný konflikt v jedné vesnici bude mít dalekosáhlé následky. Nejen pro Tellovu rodinu, ale pro zbytek Švýcarska. Ačkoli Tell - vykreslený jako morální, zásadový muž - se dlouho snaží mírnit vášně a nepouštět se do zbytečných šarvátek, od počátku je vidět, že tvůrci se nebudou bránit poměrně explicitnímu vyobrazení násilí.

Zobrazit 11 fotografií

Arcipadouši a žánrové stereotypy

Jenže tento sympatický rozjezd brzy začíná drhnout. Především proto, že se filmaři v čele s britským režisérem Nickem Hammem pokouší spojit několik nesourodých vlivů. Už fakt, že vycházejí ze hry Friedricha Schillera z roku 1804, která stála u zrodu popularity Viléma Tella, je místy znát spíše bolestivým způsobem. Ve snímku z 21. století, který navíc dává v mnoha jiných ohledech najevo, že je plodem dnešní doby, květnaté pseudoshakespearovské repliky tahají za uši. A podobných nepříliš funkčních střetů archaického a moderního je ve filmu více.

Ben Kingsley jako habsburský král Albert I. působí jako opravdový arcipadouch a ještě nelidštější jsou jeho pohůnci. Především zloduch Gessler, který terorizuje okolní vesnice zcela nehumánním způsobem a z Tella, který dlouho odmítá bojovat, velmi netakticky udělá hrdinu svou krutostí. A tady už ten závan starých časů opět nepůsobí ku prospěchu věci. Najednou sledujeme snímek, který se poněkud zatěžkaně brodí stereotypy vlastního žánru a nesourodě je mísí s dnešními trendy. Scenárista a režisér Nick Hamm například připsal Tellovi ženu muslimského původu, kterou si přivezl z křížové výpravy do Jeruzaléma, a spolu s ní i přiženěného syna. Ženy a postavy odlišného etnického původu ostatně ve filmu hrají zásadní roli - což občas nepůsobí historicky příliš věrně. Ale to by nebyla nutně ta největší potíž, spíše jsou jejich party často napsané poněkud na sílu.

Z filmu Vilém Tell. | Foto: CinemArt

Historie legendy o Tellovi je bohatá. Schillerova hra inspirovala slavnou Rossiniho operu, jež proslula především svou nezapomenutelnou ouverturou. První snímek o Tellovi vznikl už v roce 1900. Ve své grotesce Cirkus ho parodoval Charlie Chaplin. A celkem oblíbený byl dvaasedmdesátidílný seriál Vilém Tell z roku 1987. Ale švýcarský střelec jako by vždy trochu pokulhával za populárnějším zbojníkem Robinem Hoodem.

Závan laciné televizní podívané

A ani nový film toto vzájemné "skóre" nedorovná. Nemá dostatečně prokreslené a zapamatovatelné postavy, ač se třeba Ben Kingsley se svou specifickou páskou přes oko a výkřiky typu "Nemějte slitování!" snaží. Jenže u toho vypadá spíše jako záporák z lehce laciného superhrdinského snímku. Takový je vlastně i film jako celek. Mnohdy působí nechtěně komicky, ale přitom se bere smrtelně vážně. Má navíc příliš mnoho postav, které ani během své relativně dlouhé stopáže 133 minut nedovede plně zapojit a zužitkovat. Jsou tu jistě působivé akční scény, i když zrovna ty s největším potenciálem - jako moment se střelbou na jablko - se utápí v podivném načasování a nakonec se rozmělní právě kvůli tomu, kolik věcí se během jedné jednoduché půtky musí odehrát.

Nový Vilém Tell se snaží být velkou epikou, umí být patřičně drsný a krvavý během akce, kdy pomrkává po fanoušcích Hry o trůny. Ale bohužel už velkolepě nepůsobí celá řada jiných scén. Jakmile se nestřetávají řinčící meče, ale hlasy jednotlivých švýcarských kmenů, které se hodlají spojit proti utlačovateli, najednou vše od výpravy po dialogy zavání spíše lacinou televizí.

Otevřené finále naznačuje, že tvůrci by rádi založili celou akční franšízu. Ale důvodů, proč se do tohoto světa vracet, je opravdu málo. I ta velkolepě nasnímaná panoramata a pohledy na švýcarské zalesněné hory působí spíše pohlednicovým dojmem než jako organická součást tohoto dobrodružného příběhu.

Související

Recenze: Retro sci-fi od autorů Avengers zaujme designem, zbytek je horší

1:43

Nakonec zůstává především Claes Bang coby Tell, hrdý muž, který převyšuje (nejen svými centimetry) okolí, a nemusí ani hnout brvou. Ale i ten se vlastně hrdinou stává tak trochu omylem, neboť čelí padouchům tak přehnaně zlotřilým, až protagonista ztrácí možnost vyniknout. A jakmile má historická epika zlosyny tak přemrštěné, že bychom se jim smáli i v komiksové podívané od studia Marvel, je jasné, že se tvůrcům kýžený heroický tón trefit nepodařilo.