Hradec Králové - Vladimír Socha napsal o dinosaurech osm knih a řadu článků do populárně-naučných časopisů. Nenechá si ujít žádný film s veleještěry, v kině má však smíšené pocity. Mísí se v něm radost ze snímku z "jeho" oboru a zklamání ze ztvárnění, které je často zbytečně nerealistické, či dokonce zcela nesmyslné.
Hned při premiéře zhlédnul i novinku Jurský svět. Film se mu líbil, zároveň ho i trochu zklamal. Paleontologie podle něj udělala od Jurského parku velký pokrok, ale na snímku se to prý příliš neprojevilo.
"Bohužel dinosauři ani ptakoještěři zde nejsou zobrazeni příliš realisticky. Velociraptoři a pštrosí dinosauři by měli být opeření, stegosauři by měli nosit ocas více zdvižený nad zemí a ptakoještěři rozhodně nemohli uzvednout člověka," říká Vladimír Socha.
Mgr. Vladimír Socha
Jeho hlavním zájmem je paleontologie, archeologie a dějiny.
Autor knih o dinosaurech (Úžasný svět dinosaurů, Dinosauří encyklopedie ve světle nejnovějších objevů, Dinosauři od Pekelného potoka, Po stopách dinosaurů, Podivuhodní draci, Objevy pod vrstvami času, Pravěk v českých zemích, Pravěcí vládci oblohy, Neznámí dinosauři); přispěvatel do populárně-naučných periodik ( 100+1, Příroda, Živá historie, Tajemství české minulosti, ABC).
Aktuálně.cz: Jsou jednotlivé "jurské" filmy točené od 90. letech díky novým poznatkům z paleontologie reálnější a s méně chybami?
Vladimír Socha: Kéž by tomu tak bylo. V tomto směru byl velkým průlomem právě Jurský park z roku 1993, ten zobrazoval mnoho nových poznatků, známých v té době, tedy aktivní metabolismus, teplokrevnost, rychlý pohyb, příbuznost ptáků a dinosaurů. Jurský svět je dnes v tomto směru bohužel spíše trochu krokem zpět.
A.cz: Objevují se tedy i zde zásadní chyby, ačkoliv vědci pokročili v paleontologických poznatcích a filmaři v tricích?
Film jsem viděl hned při jeho premiéře a docela se mi líbil, i když první snímek už samozřejmě s výjimkou lepších trikových efektů překonat nemohl. Bohužel dinosauři ani ptakoještěři zde nejsou zobrazeni příliš realisticky. Velociraptoři a pštrosí dinosauři by měli být opeření, stegosauři by měli nosit ocas více zdvižený nad zemí a ptakoještěři rozhodně nemohli uzvednout člověka.
A.cz: Co vás jako odborníka na paleontologii při sledování Jurského světa nejvíce "rozčilovalo"?
Nejhorší z hlediska paleontologie je rozhodně ignorování poznatků uplynulých dvaceti let - nepřítomnost peří u menších dravých dinosaurů. Velociraptoři ve filmu byli příliš velcí, rychlí a nadměrně inteligentní - to bychom ale tvůrcům ještě odpustili. Je ale velká škoda, že tak vlivný a jinak pěkný film nezachytil jeden z největších "hitů" novodobé dinosauří paleontologie, tedy opeřené dinosaury.
A.cz: Mrzí vás, že tvůrci vnáší svými snímky do paleontologie omyly a nesmysly a matou miliony lidí po celém světě, nebo jste naopak rád, že k vašemu oboru přitáhnou zájem veřejnosti?
Určitě je dobře, že filmy jako Jurský park přitáhnou pozornost světa k tematice pravěku, dinosaurů a paleontologie obecně. Já sám jsem se sice o pravěk začal zajímat již pár let před prvním Jurským parkem (při jeho premiéře mi bylo jedenáct let), ale vím o spoustě současných světových paleontologů - od USA přes Německo a Polsko až po Čínu -, u jejichž profesionálních počátků stál právě některý z filmů z této série.
A.cz: Nastartuje i Jurský svět novou vlnu zájmu o pravěk a paleontologii?
Je docela dobře možné, že budoucí hvězda této vědy se právě včera ve svých dvanácti vrátila z kina a rozhodla se zasvětit dinosaurům svůj budoucí profesní život. Ale jak už jsem říkal, je opravdu škoda, že tvůrci Jurského světa neudělali dinosaury ještě o trochu realističtější a nevyužili nejnovější poznatky paleontologie.
A.cz: Vraťme se nyní k největší klasice, Jurskému parku. Častou námitkou proti zobrazení dinosaurů v Jurském parku je fakt, že Tyrannosaurus či Triceratops v jurském období vůbec nežili, takže už samotný název Jurský park je v podstatě nesmyslný, popřípadě je nesmyslné do Jurského parku zařazení těchto dvou dinosaurů. Jak to tedy je?
Ano, ve skutečnosti dokonce pět ze sedmi dinosaurů v Jurském parku pocházelo až z pozdějšího období křídy. Jurským rodem byl pouze obří sauropod Brachiosaurus a menší dravec Dilophosaurus. Důvodem volby tohoto názvu byla spíše estetika - Jurassic Park znělo prostě lépe než Cretaceous Park (Křídový park - pozn. red.).
A.cz: Dělají tvůrci Jurského parku dinosaury příliš velké, aby více naháněli hrůzu? Nebo někdy naopak moc malé, aby proti nim měli lidé alespoň trochu šanci?
Vlastně se setkáme s obojím. Třeba velociraptoři (srpodrápí inteligentní lovci) byli ve filmu značně zvětšeni, zatímco ve skutečnosti byl tento mongolský dinosaurek veliký asi jako krocan. Naopak již zmíněný dilofosaurus má ve filmu na délku sotva tři metry, tedy jen polovinu skutečné délky. Částečně to bylo dáno i tím, že tvůrci speciálních efektů potřebovali animatronický model té správné velikosti nebo bylo třeba, aby se do obleku vešel celý člověk, který pak s modelem hýbal. Většina dinosaurů ve filmech má ale přibližně správnou velikost.
A.cz: Krom toho jsou dinosauři v Jurském parku velmi rychlí, honí auto, příšerně dupou, plivou a soptí. Co říkáte na tato zobrazení?
O těchto životních projevech dávno vyhynulých tvorů mnoho nevíme. Například plivání jedu u dilofosaura, stejně jako jeho krční vějíř, je téměř s jistotou jen fantazie, tyranosauří dupání je určitě příliš hlasité a obvykle se to přehání i s rychlostí. Je pravda, že někteří dinosauři, třeba takzvaní pštrosí dinosauři neboli ornitomimidi, dokázali zřejmě běhat velmi rychle, snad až přes 70 km/h, velociraptoři nebo tyranosaurus však běhali mnohem pomaleji. S jistotou to nevíme, ale T. rex by zřejmě Usaina Bolta nepředběhl.
A.cz: Na svých stránkách "Dinosaurusblog" kritizujete vzepětí brachiosaura na zadní končetiny či jejich přežvýkávání potravy. Jsou tedy oba tyto výjevy nesmysly?
V případě obřího sauropoda Brachiosaura je skutečně stavění se na zadní při současném opření o ocas velmi nepravděpodobné. Tento dinosaurus už ostatně byl stavěn vertikálně, jako jeden z mála dinosaurů měl delší přední nohy než zadní. Stavěním se na zadní by zřejmě nic nezískal, a naopak by značně riskoval. Filmaři nicméně tuto nádhernou scénu potřebovali. Víme také, že sauropodi klasicky nežvýkali, neměli k tomu přizpůsobené čelisti. Místo toho si pomáhali dlouhým trávicím traktem a někteří i žaludečními kameny - gastrolity.
A.cz: V Jurském parku použili při klonování dinosaurů k doplnění neúplného genu DNA žab. Jak starý je poznatek, že vývojovými pokračovateli dinosaurů jsou ptáci?
Již v polovině 19. století si někteří badatelé povšimli velké podobnosti mezi kostmi některých dravých dinosaurů a ptáků, myšlenka vzniku ptáků z malých opeřených dinosaurů se ale prosadila až o víc než století později. Dnes jsme si prakticky jistí, že ptáci mají svůj původ mezi tzv. maniraptory, a dinosauři tak fakticky nikdy nevyhynuli. Žabí DNA si ovšem vymyslel sám Michael Crichton, který ve svém románu potřeboval vysvětlit, proč se v parku množí dinosauři, i když jsou všichni stvořeni jako samice. Některé žáby totiž dokážou v extrémních podmínkách měnit pohlaví.
A.cz: Jen taková kuriozita na závěr. Na svých stránkách kritizujete dokonce i velikost dinosauřího trusu v Jurském parku. O co přesně jde?
To je spíše taková kuriózní záležitost - nevíme přesně, jak velké "hromádky" dinosauři dělali, i když se nám zachovalo několik zkamenělých úlomků trusu, takzvaných koprolitů. Například jeden exemplář z kanadského Saskatchewanu patřil zřejmě tyranosaurovi a měl objem kolem dvou litrů. Ale hromada ve výběhu triceratopsů byla vysoká hodně přes metr, to by i na tohoto býložravce velikosti slona bylo asi trochu moc.
