reklama
 
 

Jurský svět ukazuje, že T-Rex je kámoš a devadesátky retro

AKTUALIZOVÁNO 11. 6. 2015
Foto: Universal
Jurský svět není zdaleka tak dobře napsaný film jako původní Jurský park, přesto nabízí skvělou podívanou a jde o povedený letní hit.
Doporučujeme

Recenze – Tak už to přišlo. Vzpomínání na staré dobré časy se nevyhne ani generaci třicátníků. Už nevznikají jen pocty letitým filmům, které jsme sledovali na VHSkách, točí se i předělávky titulů, které si my třicátníci pamatujeme z kina!

Z hlediska filmové historie je Spielbergův Jurský park jedním z počátků éry blockbusterů v současném slova smyslu – vysokorozpočtových převážně akčních produktů, zapadajících do jasného trendu, podpořených marketingovými kampaněmi a merchandisingem od soundtracků až po gumové figurky.

Jurský svět velmi jasně naznačuje, že jestli je v dnešní době něco starého, jsou to dinosauři. A nemluvíme o těch 65 milionech let, které dělí vyhynulý druh od jeho znovuzrození. Jde tu o oněch dvaadvacet let, které uplynuly od prvního dílu a také od prvního dinosauřího zábavního parku, na jehož troskách vznikl ten, do něhož máme nyní možnost nahlédnout.

Zůstává otázkou, do jaké míry to byl záměr, ale Jurský svět je až pozoruhodně sebereflexivním filmem. A nejde jen o zcela záměrné a mnohdy také velmi zábavné odkazy na původní sérii, Jurský svět mezi řádky hovoří o povaze a proměně hollywoodského průmyslu a současných konzumentských návyků. Když teta obou dětských protagonistů, kteří přijeli na návštěvu parku, a zároveň manažerka celé atrakce Claire říká, že dinosauři už dnes nikoho nezajímají, jako by hovořila o všech těch filmových megahitech dneška a o nemožnosti ohromit diváky pouhými „atrakcemi“. Z pohledu její jurské zábavní starožitnosti je řešení snadné: nabídnout návštěvníkům více zubů!

Více zubů nestačí

A tak se hlavní ještěrkou utrženou ze řetězu stává hybrid Indominus Rex. T-Rex už je totiž stejně out jako stejnojmenná rocková skupina. A celá zápletka, jejíž složitost vcelku pochopitelně příliš nepřesahuje lineární schéma „utéct obludě, která si poněkud nevybíravě hledá místo v potravním řetězci“, se vlastně točí kolem toho, že dinosauři už patří do toho starého známého světa našich kanonických filmových hrdinů, že raptoři či Tyrannosaurus Rex tu s námi pobývají podobně jako třeba Godzilla. A na téhle úrovni Jurský svět velmi dobře funguje a v závěru nám nabídne podobnou satisfakci jako oblíbené monstrum právě v poslední Godzille Garetha Edwardse.

Hodnocení: 75 %

Hodnocení: 75 %

Jurský svět není zdaleka tak dobře napsaný film jako původní Jurský park. Staví na kooperaci lidí a prehistorických zvířat stojících proti hybridní obludě z laboratoře. Akční pasáže indianajonesovského ražení střídají momenty takřka hororového rázu. V kategorii jednoduchého, upřímného letního hitu nasadil film laťku sympaticky vysoko.

Akční / Dobrodružný / Sci-fi, USA, 2015, 125 min

Jurský svět touží po časech, kdy blockbustery byly jednoduché, relativně pomalé a nekomplikované podobně jako jízda v zábavním parku. Ze samotného parku se přitom ve filmu dávno stala masová atrakce, kterou navštíví 20 tisíc lidí denně a v níž se děti projíždějí na maličkých triceratopsech, ale na tu skutečnou zábavu se tu pod tlakem ekonomických čísel poněkud zapomnělo. Ve světle této perspektivy se pak ten nejzajímavější boj nesvádí o holý život, ale o samotnou povahu velkofilmů, které by měly zachovat „čistotu druhu“ a zůstat přirozenou součástí kinematografického potravního řetězce.

Zatímco rané Spielbergovy či Lucasovy dobrodružné série jako Indiana Jones a Hvězdné války představovaly novinky a v 80. letech se stále ještě vymykaly typické většinové produkci, Jurský park z počátku devadesátých let už stojí u zrodu trendu, který přinesl zahlcení kin dobrodružnými akčními blockbustery, byť dnes tomuto trendu dominují především komiksové filmy. Lucas se Spielbergem – dost možná poněkud nechtěně – vynalezli produkt na klíč, který se po zhruba dvou dekádách od jejich prvních „snah“ uchytil a nyní se pochopitelně ukazuje, že ne všichni umí zasunout klíč do správného zámku.

Tyrannosaurus Rex je kámoš

Jurský svět není zdaleka tak dobře napsaný film jako původní Jurský park, nenabízí jasně zapamatovatelné charaktery, ale zároveň se neumí a nechce zříci svých lidských postav jako například poslední Godzilla, kterou ku prospěchu filmu naprosto opanovala monstra v nadživotní velikosti. Jurský svět totiž v posledku stojí na kooperaci lidí a prehistorických zvířat stojících proti hybridní obludě z laboratoře, ale hlavně musí mít typického spielbergovského hrdinu, toho trochu klukovského chlápka s kloboukem či bičem, ideálně obojím. A Chris Pratt po Strážcích galaxie opět ukazuje, že určitě na svých bedrech unese tíhu být novým Harrisonem Fordem, jeho postava by si ale přesto zasloužila o něco více péče.

Režisér Colin Trevorrow se k velkým ještěrkám a velkým filmovým rozpočtům dostal od nezávislé romantické sci-fi komedie Safety Not Guaranteed a je vidět, že má žánrový svět dobrodružného akčního blockbusteru rád. Akční pasáže indianajonesovského ražení střídají momenty takřka hororového rázu – scény v džungli, kde se skrývá uprchlý Indominus Rex nemilosrdně likvidující vše živé, lhostejno zda druhohorního, či čtvrtohorního původu, svou působivostí a klaustrofobičností připomenou Predátora či Vetřelce.

Jurský svět se sice nevrací do minulosti a ani na ni neupomíná pomocí nostalgických fetišů (jako byly třeba audio kazety či figurky trollů ve zmiňovaných Strážcích galaxie), přesto se nepochybně řadí k dnešnímu trendu nostalgických blockbusterů, které stejnou měrou jako na mladé a dospívající chlapce cílí na jejich rodiče, či přinejmenším starší bratry. Vzpomíná na doby, kdy atrakce ještě byly jiné. Moderní filmová věda, která klade určité rovnítko mezi atrakce cirkusové a filmové a která vidí v moderních filmových hitech ozvuky rané éry kinematografie, kde obojí do značné míry splývalo, o tom ví své.

Jurský svět je vlastně obranou pojmu atrakce, z něhož se snadno stává hanlivé označení – obzvlášť v době, kdy není mnoho originálních námětů a kdy místo knih a starých filmů jako inspirace pro nové filmy stačí atrakce pouťové. V posledním díle jurské série se však ukazuje, že není atrakce jako atrakce, že není Rex jako Rex. V pozadí souboje přirozených druhů proti hybridní spatlanině ze zkumavky se odehrává i souboj o přirozené místo blockbusteru ve filmových dějinách. Podobně jako stádečko raptorů či T-Rex je to žánr, co vpadl poněkud uměle z béčkových žánrově-brakových vod do „přirozeného“ filmového světa áčkových (melo)dramat a romancí.

Lidé a dinosauři k sobě mohou mít blízko podobně jako blockbustery a ostatní filmy. Boj proti žánrovým či genovým zpotvořeninám je pevně sbližuje. Tak takhle tedy vypadá představa moderní „romance“ pro kluky a pro ty, co se stále ještě trochu cítí kluky bez ohledu na věk. Jurský svět jistě není dokonalý film. Patří do úplně jiné ligy velkofilmů než ambiciózní tituly typu Temného rytíře. Ale je to zástupce tendencí, kterým mám ve světě současného, často překombinovaného, bezdůvodně rychle stříhaného a zcela neinspirativního blockbusteru vždy sklon fandit. V kategorii jednoduchého, spielbergovsky upřímného letního hitu druhohorní ještěrky nasazují zkrátka laťku sympaticky vysoko.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama