á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN
Režie: Jan Bušta, sekce Česká radost

Obraz se třese, zní hudba jako z hororu, na plátně se nejspíš povalují shluky nehybných těl, jen tu a tam je překryje obří novinový titulek na zažloutlém papíře. Do toho komentář napjatým hlasem ohlašuje hrůzný objev, k němuž došlo roku 1978 v jihoamerickém Jonestownu.

Podobně začínají mnohá šokující sdělení reportáží či dokumentů, jenž chtějí vyprávět o hrůzných zločinech. Však také tématem snímku Jana Bušty nazvaného á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN je největší hromadná sebevražda 20. století. Jenže jak vzápětí oznámí dětský hlásek, tenhle film není určen pro nekrofily či milovníky skandálů.

Čin reverenda Jima Jonese, který přiměl přes 900 členů své sekty k vypití smrtelného jedu, pojal Bušta jako experimentální koláž, v níž děti mimo jiné přehrávají autentické audionahrávky z tragické události. Snímek není prvoplánově divácky vstřícný, spíš polemizuje s oblíbenými příspěvky do žánru true crime, které jako na běžícím pásu natáčí Netflix a další platformy. Film pomrkává na znalce experimentální kinematografie, s jejímiž tradicemi a postupy si hraje. A přitom se zamýšlí, jak s námi manipulují nejen různí sektáři, ale také samotné filmy. Nejen ty dokumentární.