Robert De Niro si už od úspěchu komedie Fotr je lotr v roce 2000 s oblibou odskakuje od dramatických rolí do nekomplikovaných, divácky vděčných rodinných taškařic. A snímek režiséra Tima Hilla, který má na kontě vesměs filmy pro děti jako Garfield 2 nebo Alvin a Chipmunkové, je přesně z tohoto ranku.
Vypráví o jedenáctiletém Peterovi v podání přirozeného Oakese Fegleyho, jehož životní prostor si uzurpuje nečekaný vetřelec. Do domu se nastěhuje dědeček Ed, čerstvě ovdovělý architekt v důchodu. Peter je nucen uvolnit mu pokoj a přestěhovat se na půdu se svými věcmi.
S třídními kumpány Peter vymyslí, že dědovi vyhlásí válku - a pomocí důmyslných pastí a zlomyslných naschválů se snaží získat svou základnu zpět. Jenže umanutý důchodce se rozmazleným vnoučkem nenechá beztrestně terorizovat. Už proto, aby mu uštědřil výchovnou lekci, že každá válka s sebou nese oběti a následky.
Zápletka se točí hlavně kolem série více či méně zábavných šprýmů, kterými se děda s Peterem vzájemně snaží nachytat. Do mezigeneračního souboje se kromě party Peterových kamarádů zapojí i skupinka Edových vitálních přátel, díky čemuž v menších rolích nacházejí uplatnění nejen Christopher Walken, ale také Jane Seymourová nebo Cheech Marin.
Hvězdné obsazení korunuje Uma Thurmanová coby Peterova matka, které ovšem scénář pohříchu nenabízí příliš velkou příležitost, aby zazářila - kromě jednoho povedeného, průběžně rozvíjeného vtipu s policistou na motorce a jedné akční scény, jež odkazuje na její slavnou roli Nevěsty v Tarantinově hitu Kill Bill.
Poetika snímku vzdáleně připomene sérii Sám doma, v níž malý Kevin likvidoval zloděje podobnými léčkami, jakými se terorizují Peter s dědou. Jenže tahle rodinná klasika měla propracovanější scénář a emocionální hloubku. Hillův snímek vychází z ceněné předlohy Američana Roberta Kimmela Smitha, která zdařile ilustrovala myšlenkový svět šesťáka těsně před pubertou - všechny ty emocionální zmatky, dětské sobectví a počátky vzdoru proti rodičovským autoritám.
Takové generační pocity se ovšem do filmu Děda, postrach rodiny přesvědčivě přenést nepodařilo. Už proto, že hrdina Peter nemá zase až tolik prostoru. Snímek je přehlcen vedlejšími postavami, povětšinou jen zkarikovanými figurkami - málokterá dostane možnost se plnokrevně projevit.
Děj sice slušně odsýpá a nenudí, zápletka nabízí jeden gag za druhým, motivace hrdinů však občas skřípou a o nějakém vystavěném dramatickém oblouku je marno mluvit. Potenciálně vrcholná scéna se odehraje a vyšumí do prázdna někde v polovině. Závěrečné morální rozhřešení také působí strojeně a doslovně.
Tyto výtky však dětské diváky nejspíš trápit nebudou. A nakonec i jejich doprovod přežije návštěvu kina vcelku bez újmy.
Děda, postrach rodiny
Režie: Tim Hill
Bontonfilm, česká distribuční premiéra 10. září.
