Film v běloruštině a ruštině s anglickými titulky bude paralelně možné vidět po dobu 24 hodin on-line na platformě dafilms.cz. Pořadatelé rovněž vyhlásili finanční sbírku pro rodiny pozůstalých.
Běloruští filmaři 14. května tragicky zahynuli při cestě z natáčení o boji proti koronaviru. Režisérka Ljubov Zemcovová, její životní partner, producent Vladimir Michajlovskij, a zvukař Max Gavrilenko se vraceli z města Gomel, kde mapovali situaci, vybavení zdravotnických zařízení a jeho dostupnost v průběhu epidemie covid-19.
"Režisérka filmu Ljubov Zemcovová se zúčastnila aktivit Institutu dokumentárního filmu, workshopu Ex Oriente Film a následně East Doc Platform, znali jsme i producenta snímku, jejího partnera, takže nás jejich smrt zasáhla o to víc," uvádí za pořadatele pondělní projekce Veronika Zýková.
Film Místo pro lásku vypráví o mladých lidech, žijících v zařízení pro osoby s mentálním postižením. Rozhodnou se přeměnit jej v místo plné vášní a chuti do života. Všichni mají pouze lehkou formu postižení a mohli by se snadno integrovat, společnost jim ovšem toto právo upírá.
Zemcovová se svou tehdejší producentkou Marií Jahorovovou svůj debut Místo pro lásku vyvíjely v Institutu dokumentárního filmu v Praze, na mezinárodním workshopu Ex Oriente Film. Následně ho poprvé představily profesionálům na East Doc Platform.
I když je snímek teprve na začátku své cesty mezinárodní festivalovou scénou, jeho jedinečná dokumentárně-kinematografická hodnota byla patrná již od první pražské prezentace v roce 2018, míní organizátoři.
Ljubov Zemcovová, Vladimir Michajlovskij a Max Gavrilenko patřili ke generaci filmařů, kteří se narodili v 80. letech minulého století do prostředí rozpadajícího se Sovětského svazu. Dětství prožili v turbulentní atmosféře 90. let.
"Stejně jako jejich vrstevníci napříč evropskými zeměmi, i oni toužili po banální spravedlnosti, po individuální svobodě, po společnosti hlásící se k morálnímu kodexu humanismu a tolerance, po víře, že kromě systému oligarchicky hierarchizované společnosti lze docílit společenské poměry založené na občanské pluralitě, svobodě a respektu," uvádějí pořadatelé a připomínají, že Ljubov Zemcovová v tomto duchu připravovala pořad Neznámé Bělorusko pro Radio Free Europe / Current Time TV.
Nezávislí dokumentaristé se v Bělorusku často potýkají se zákazy, například dva roky starý snímek Moje babička z Marsu režiséra Alexandra Mihalkoviče dostal od ministerstva kultury zákaz promítání pouhých 24 hodin předtím, než měl být uveden na Mezinárodním filmovém festivalu Listapad v Minsku.
Bývalou sovětskou republiku řídí od roku 1994 autoritářský prezident Alexandr Lukašenko, který nebezpečí epidemie od počátku snižuje.
