Intimní deník z rozvalin Aleppa. Film odhaluje nelidskost války i lidskost obětí

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
5. 6. 2020 18:02
Kamera se třese, potemnělými chodbami se dovnitř valí kouř. „Kde je Sama?“ ptá se režisérka Waad al-Katíbová po své dceři. Právě pro holčičku, která se narodila během obléhání syrského Aleppa, natočila dokumentární deník, nazvaný prostě Pro Samu.
Film Pro Samu má moc zraňovat svou bezprostředností.
Film Pro Samu má moc zraňovat svou bezprostředností. | Foto: Artcam

Coby šestadvacetiletá studentka začala Waad al-Katíbová na mobil zaznamenávat nálady v ulicích, kde pod vlivem arabského jara sílily myšlenky na revoluci. Během pěti let vznikl snímek, na který není snadné se dívat. Je ale třeba ho vidět.

Režiséři filmu Edward Watts a Waad al-Katíbová.
Režiséři filmu Edward Watts a Waad al-Katíbová. | Foto: Rick Bern

Těžko si představit dílo, které diváky zavádí blíž utrpení a beznaději. I proto je malý zázrak, že jeho autorka se zkušeným britským dokumentaristou Edwardem Wattsem vyrobili snímek, který sice zahltí emoce, ale nikdy citově nevydírá. Už proto, že al-Katíbová uprostřed obléhaného a bombardovaného Aleppa sama žila a zachycovala jen to, co se děje v jejím bezprostředním okolí.

Jelikož tím bylo především prostředí improvizované nemocnice, kterou zřídil její manžel, spousta scén ve filmu Pro Samu odhaluje extrémně zblízka ty nejtragičtější události, včetně úmrtí dětí či výrazů přeživších hochů a dívek, kteří právě přišli o sourozence nebo rodiče. Ostatně film vypráví optikou ženy a matky. Výsledek je intimní, upřímný, zdrcující, ale také s prostorem pro naději.

Syrové záběry z mobilů se prolínají s okamžiky natočenými profesionální technikou a neštěstí střídají chvíle bezprostředního humoru, který pomáhá v těžkých situacích. "Každé místo tvoří lidé," říká režisérčin manžel, který je v improvizovaných podmínkách s kolegy schopný provést takřka 900 operací během tří týdnů.

Snímek se pokouší ukázat živé lidi z masa a kostí, nemá ambici postihnout společensko-politické pozadí syrské občanské války, patřící k nejhorším katastrofám moderní doby. A příliš se neutápí ani v hrůze války. Spíše vypovídá o její absurditě. Právě skrze lidi, kteří najednou nepatří ke vzdálené a odlišné kultuře, ale chovají se tak, jak bychom se nejspíš chovali sami.

Padají vtípky o speciální bombardovací telenovele prezidenta Asada, v níž hlavní roli hrají bomby a exploze. Lidé se po výbuchu ohřívají o kus rozžhavené trubky v rozvalinách a neztrácejí optimismus. Jindy naopak doznávají, že pocit, když se cíleně útočí na nemocnice, dovede lidského ducha naprosto zlomit.

Film Pro Samu mísí upřímné emoce se záběry z míst, na které dopadá válka. | Video: Artcam

Snímek Pro Samu opakovaně ukazuje, jak důležité je pro obyvatele Aleppa zůstat pospolu a doma, navzdory tomu, že se domov mění v ruiny.

"Ať jim bůh odpustí, že nás opustili," vzkazuje chlapec sotva školního věku kamarádům a jejich rodinám, kteří se rozhodli z města utéci. A režisérka v této jímavé zpovědi silou filmového média vypráví sotva narozené dceři, jak se do Aleppa coby studentka dostala, proč se připojila k revolučním náladám. A především proč se navzdory jejímu narození rozhodli s manželem zůstat a pomáhat tomu, v co věřili.

Někdy není potřeba vidět lidi s utrženými končetinami, aby divák na vlastní kůži pocítil bezmoc. Stačí sledovat, kterak režisérčin manžel na dvorku nemocnice zalevá zbytky rostlin, které zasadili a starali se o ně. A které poničily bomby. Je to svět, kde nic nedává smysl a vše vypadá odsouzené ke zkáze, a přesto je třeba se dál pokoušet žít "normálně", jakkoli to slovo za dané situace zní absurdně.

V nejemotivnější scéně se po dlouhých desítkách vteřin podaří oživit miminko právě narozené císařským řezem poté, co se matka dostala následkem výbuchu do kritického stavu. Scén, které nutí nedýchat napětím, je ale ve filmu mnohem víc.

V závěru dochází i na pochyby o všem, včetně toho, zda vůbec režisérka měla dopustit, aby otěhotněla a přivedla dítě do světa, za nějž pět let bojovala, ale stejně se ho nepodařilo zachránit. Waad al-Katíbová dnes žije v Londýně, kde pracuje pro místní televizní stanici. Což už ve filmu nezazní.

Snímek z Pro Samu.
Snímek z Pro Samu. | Foto: Artcam

Celou dobu naopak silně zdůrazňuje fakt, že podobný úprk do bezpečí není mnohými syrskými utečenci vnímán jako vítězství. Režisérka s rodinou odešli v době, kdy už opravdu nebylo zbytí. Ale i přes chvilkovou radost, když se přes kontroly dostali do míst, kde se neválčí, je dominantním pocitem nejistota, prohra. Utéci z Aleppa bylo dlouho vnímáno jako sobectví.

Snímek Pro Samu mísí upřímné a intimní emoce se syrovými záběry z míst, na která dopadá válečné běsnění, byť tu žijí samí civilisté. Zároveň je to však pečlivě poskládaný film, který má naprostou kontrolu nad emocemi i vyprávěním.

Nejde o zahlcování diváka amatérskými záběry katastrofy, jak se občas děje v jiných dokumentech ze syrského konfliktu, jichž za ty roky vzniklo nespočet. Pro Samu je sevřené, ucelené dílo, které ukazuje válku pohledem těch nezranitelnějších. A také dílo, jež má moc zraňovat svou bezprostředností.

Přitom nechává publikum i přemýšlet. Nikoli nad fakty, ale nad právě prožitou zkušeností, kterou sdílí s protagonisty. Je to vyprávění o nejzákladnějších lidských hodnotách. A takových nikdy není dost.

Pro Samu

Režie: Waad al-Katíbová, Edward Watts
Artcam, česká distribuční premiéra 28. května.

 

Právě se děje

Další zprávy