Několik generací diváků vnímalo Kouř jako rozvernou komedii či muzikál. "Můžeme se na něj ale dívat i jako na svědectví o pozdním socialismu v Československu a zahlédnout i jeho temnější vrstvy, které jsou možná zrovna dnes aktuální," říká generální ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.
"Příčinou popularity Kouře jsou určitě pozoruhodné výkony herců a chytlavé parodie na osmdesátkové zombie disco, ale věřím, že se nové generace diváků dokážou dostat k některým postavám docela blízko. Digitální kina teď mohou předvést, že v Kouři nejde jen o jednoho stupidního Arnoštka," doplňuje Bregant s odkazem na postavu dýdžeje a kulturního referenta účinkujícího v klubu Socialistického svazu mládeže, kterého jako nevkus diskotékové hudby 80. let ztvárnil Šimon Caban. Předaboval jej Martin Zbrožek.
Kouř vypráví o mladém inženýrovi Mirkovi v podání Jana Slováka, který přichází na své první působiště se záměrem pracovat. To se v bizarních poměrech posledních let totalitní křeče ukazuje být nečekaným výstřelkem. Mirek svým neobvykle normálním postojem uvádí do chodu běh "místních" dějin, a tak je společenské zlo - zosobněné nekompetentními šéfy - svrženo rozhořčeným, probuzeným davem a jsou nastoleny nové pořádky. Ty však v mnohém začínají připomínat pořádky staré, jen obrácené naruby.
V Kouři účinkují Eva Holubová jako konstruktérka Běhalová, Lucie Zedníčková hraje dívku zvanou Kotě, Jaroslav Dušek coby velitel milicí a šéf oddělení výzkumu Šmíd, David Vávra v roli barmana nebo Petr Čtvrtníček jako Glosnerův syn a člen pěveckého sboru.
Ve snímku se prolíná vážné s nevážným, ironie s obdivem, realita s bizarností a skutečnost s absurditou. Tvůrci pro něj vymysleli neologismus "rytmikál". "Rytmikál obrací pravidla klasických muzikálů naruby. Odehrává se v tmavé zakouřené fabrice, namísto příjemných pocitů a sentimentu navozuje zneklidnění, namísto laskavého humoru vyvolává smích humorem ironickým a absurdním," napsal Jan Bergl na stránkách Filmovýpřehled.cz, které spravuje Národní filmový archiv.
Připomíná také, že Kouř měl premiéru 1. února 1991, tedy rok a čtvrt po pádu režimu, a vidělo jej 51 tisíc diváků, takže ho nelze považovat za kasovní hit. "S postupem času se ale stal (jistě pomohla i obnovená premiéra o šest let později) něčím v rámci české kinematografie vzácnějším - kultem," upozorňuje Bergl.
Snímek restauroval Národní filmový archiv ve spolupráci s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary a Státním fondem kinematografie. Kouř je nejmladším titulem, který tímto procesem dosud prošel. Restaurování se konalo ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare, přispěli na něj Milada Kučerová a Eduard Kučera, který spoluzakládal softwarovou firmu Avast.
Digitalizaci předcházel průzkum dochovaných materiálů a písemných archiválií. Jako výchozí zdroj posloužily negativy obrazu a zvuku, o které pečuje Národní filmový archiv. Na výsledné podobě digitálního Kouře se s režisérem Tomášem Vorlem podílel také kameraman snímku Martin Duba.
Kouř je 32. digitálně restaurovaným snímkem, který Národní filmový archiv uvádí do kin v České republice i zahraničí.
Česká kinematografie s restaurovanou tvorbou nedávno zaznamenala několik úspěchů, například Daleká cesta byla oceněna na letošním festivalu Berlinale a Extase se stala nejlepším restaurovaným filmem na loňské přehlídce v Benátkách. Dalším snímkem, který se bude restaurovat, je pohádka S čerty nejsou žerty. V kinech se objeví v prosinci.
