Film Alchymická pec uvádí jihlavský festival v sekci Česká radost. | Video: MFDF Ji.hlava

Alchymická pec

Režie: Jan Daňhel a Adam Oľha

Pětaosmdesátiletý surrealista Jan Švankmajer ve svých filmech umí rozpohybovat cokoli, od hliněných hlav přes hovězí jazyky až po herce. Nyní však slavného tvůrce ve snímku Alchymická pec rozpohybovali dokumentaristé Jan Daňhel a Adam Oľha. Dokonce do té míry, až režisér známý tím, že k vlastním dílům vždy připojuje úvod, poprvé promluvil na začátku snímku, který nerežíroval.

V podobně hravém duchu se portrét, tak jako samo Švankmajerovo dílo, spoléhá na detailní obrazy. Prolíná úryvky z jeho děl s dokumentárním materiálem a zachycuje nové možnosti imaginace. "Pak se to dá zachránit jen detaily," prozrazuje například Švankmajer jeden ze svých oblíbených triků, jimiž mate diváky, když extrémně zblízka zabírá bezvýznamné věci. Navíc, jak dodává, velké celky se musí komponovat.

Skoro to zní, jako by řekl kompotovat. A to je přesné: Švankmajer ve své tvorbě celoživotně nakládá a kompotuje, v jeho filmech obrazy i zvuky kvasí a jeho dokumentární portrét tuto fermentaci živě zachycuje. Třeba když sleduje, jak surrealista se svým producentem Jaromírem Kallistou ukusují chléb s tatarákem, podobni hrdinům vlastních děl.

Ústa ukusují, sousta labužnicky křupou a mladí dokumentaristé do světa posílají jasný vzkaz, že žánr portrétního dokumentu nemusí být jen pomník.