U příležitosti Mezinárodního dne žen zveřejnila Světová zdravotnická organizace výsledky průzkumu, podle kterého každá třetí žena zažila fyzické nebo sexuální násilí. Na sociálních sítích mnozí reagovali bez náznaku empatie: že si za to ženy mohou samy, protože se nevhodně oblékají a chovají, zatímco muži jen dávají průchod své přirozenosti. Prakticky stejnými argumenty bylo hájeno predátorské chování španělského politika Ismaela Álvareze, když jej kolegyně na začátku milénia obvinila ze sexuálního obtěžování.
Nevenka Fernándezová se roku 1999 stala radní svého rodného města Ponferrada na severozápadě Španělska. Čerstvá absolventka vysoké školy nastupovala do funkce s nadějemi a odhodláním pomáhat komunitě. Místní jí ale od začátku předhazovali, že si funkci vysloužila ne schopnostmi, ale mládím a krásou. Trojdílný dokument nazvaný Nevenka: Výkřik do ticha, který teď o případu natočil Netflix, varuje, kam může taková argumentace vést.
Fernándezová kromě pomluv od začátku čelila také šikaně ze strany starosty Álvareze. Nevhodnými komentáři, doteky a relativizací jejích kompetencí vytvářel toxické pracovní prostředí. V důsledku soustavného psychického a fyzického týrání se Fernándezové nápadně zhoršil zdravotní stav. Kvůli silným depresím chtěla radu opustit. Dozvěděla se ovšem, že pokud tak učiní, Álvaréz jí s kolegy udělá ze života peklo. V březnu 2001 jej mladá žena obvinila ze sexuálního obtěžování.
Celou kauzu včetně verdiktu soudu shrnuje hned úvodní epizoda dokumentu. Tvůrci nás proto nedrží v napětí otázkou, jak případ dopadl. Oproti jiným sériím o skutečných zločinech rekonstrukce událostí nepřipomíná thriller s postupně odhalovanými indiciemi a pečlivě načasovanými zvraty. Diváky rozmlsané nervy drásajícími dokumenty jako Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta nebo Jak vyrobit vraha může věcnost a přímočarost Nevenky: Výkřiku do ticha zklamat.
Cílem tentokrát nebylo napínat publikum šokujícími odhaleními, nýbrž se dobrat podstaty traumatu, s jakým se dnes a denně vypořádávají ženy po celém světě.
Závěrečný titulek nás informuje, že tvůrci oslovili také Ismaela Álvaréze. Účast na natáčení odmítl, jeho hledisko tak zastupují jen archivní záběry, kdy v reakci na obvinění stále dokola opakuje: "Je to naprostá lež." Také po vynesení rozsudku, podle něhož se sexuálního obtěžování dopustil a má zaplatit pokutu i náklady soudního řízení, trvá na nevině. Přestože je nucen odstoupit, doufá v návrat do politiky. Za přispění občanů nadále stojících na jeho straně se mu to devět let po soudu skutečně podařilo.
Právě selektivní paměť města tvoří podstatu skličujícího celospolečenského jevu, který dokument prostřednictvím lokálního případu rozkrývá. Když se Fernándezová setkala se šikanou a zneužíváním moci, podle svých slov zprvu pociťovala stud a výčitky. Machistická kultura v ní posílila přesvědčení, že za mužovy neadekvátní reakce je sama zodpovědná. Chování starosty vůči osobám opačného pohlaví bylo naproti tomu zlehčováno. Jak vzpomíná jedna novinářka, o jeho pověsti sukničkáře a "přátelštějších" vztazích se ženami se vědělo. Nikdo se nad tím ale nepozastavoval.
Z výpovědi Fernándezové v dokumentu plyne, že pro ni stále není snadné mluvit o svém ponížení, a zvláště pak o jistém nechutném incidentu v hotelovém pokoji. Zároveň si uvědomovala, že veřejná debata se od roku 2001 přece jenom posunula. Věřila, že pokud po mnoha letech v ústraní převypráví svou verzi příběhu, mohla by být vyslyšena s větším porozuměním než před 20 lety. Tehdy byla nucena opustit vlast kvůli nenávistným reakcím a nemožnosti najít si ve Španělsku jinou práci. Všichni zaměstnavatelé se obávali, že pokud by došlo k podobnému incidentu, Nevenka Fernándezová na rozdíl od jiných žen nebude mlčet.
Absence prostředí, v němž by se oběť sexuální agrese nemusela bát promluvit, je dalším stěžejním problémem, na nějž dokument poukazuje. Neopomíjí přitom, že atmosféru nedůvěry nevytvářejí jen agresoři, ale celá společnost. Zdánlivě nevinné výroky typu "je to jen muž", kterými bylo Álvarézovo jednání omlouváno, pomáhají normalizovat sexismus. Také příbuzní Fernándezovou odrazovali od toho, aby veřejně vystoupila. Obávali se reakce mocného politika.
Státní zástupce pak ženě u soudu kladl vyčítavé otázky v duchu "Proč jste si to nechala líbit?", založené na mylném předpokladu, že se oběť dokáže na místě fyzicky nebo verbálně ohradit. Mnohem častější je přitom "zamrznutí", kdy dotyčnou nebo dotyčného zcela paralyzuje strach.
Soudní přelíčení, které necitlivou rétorikou situovalo Fernándezovou do pozice obžalované, tvoří významnou část nejdynamičtější třetí epizody. V tomto případě tvůrci očividně měli k dispozici více obrazového materiálu a nemuseli se oproti předchozím dílům tolik spoléhat na mluvené slovo nebo ilustrační záběry lokací, kde se incidenty odehrály.
Mimořádně deprimující je televizní reportáž z demonstrace na náměstí v Ponferradu. Místní nepobouřil nízký trest pro usvědčeného politika. Naopak: uvěřili narativu, podle něhož se poctivec stal obětí proradné a promiskuitní ženy prahnoucí po slávě a penězích.
Síla dokumentu spočívá zejména v přímých svědectvích, jejichž zneklidňující náplň by ani nemusela podtrhovat dramatická hudba. Fernándezová bez zbytečného hraní na city pojmenovává, jakým formám teroru byla vystavena a nakolik traumatizující zkušenost poznamenala její život.
O širší souvislosti doplňují vzpomínky advokát nebo psychiatrička, kteří zároveň vyzdvihují, že jde o jeden příběh z mnoha. Dokud budou ženy ignorovány, umlčovány a marginalizovány, dokud jim bude namísto naslouchání vyčítáno, že se nechovaly opatrněji, sexuální predátoři se dál budou objevovat v politice i na sítích.
Nevenka: Výkřik do ticha se nestane srovnatelnou událostí jako například loňský dokumentární hit Víta Klusáka a Barbory Chalupové nazvaný V síti. Nejde o filmařsky tak vycizelované dílo a místo odhalování senzačních skutečností jen shrnuje známá fakta. Přínos však má: upozorňuje, že sexuální obtěžování není jen záležitostí útočníka, oběti a orgánů činných v trestním řízení, ale každého člena společnosti.
Nevenka: Výkřik do ticha
Režie: Maribel Sánchez-Maroto
Minisérie je k vidění na Netflixu.
