Je to poprvé, co si sedmapadesátiletý Mendes sám napsal také scénář, jímž se vrací do rodné Anglie počátku 80. let. Režisér na sklonku milénia prorazil za oceánem s Americkou krásou, poslední roky uspěl s dvojicí bondovek a oscarovým válečným spektáklem 1917. Teď jako mnoho současných hollywoodských autorů přichází s malým intimním filmem.
Novinka nazvaná Říše světla, která je k vidění ve videotéce Apple TV+, se takřka celá odehrává v budově kina. Jeho prostory snímá kameraman Roger Deakins v nádherně vycentrovaných kompozicích. Barvami, koberci a důrazem na geometrii místy připomenou chodby z hotelu v Osvícení režiséra Stanleyho Kubricka.
Kino Empire sice není místem hrůzy, komunita zdejších zaměstnanců ale představuje zvláštní sebranku lehce pochroumaných jedinců. Provozní Hilary je žena ve středních letech, která tu už zjevně působí velmi dlouho. A takřka rutinní jsou i její návštěvy v kanceláři šéfa, jehož chodí sexuálně uspokojovat. Mají odtažitý charakter ryze mechanické aktivity.
Brzy se ukáže, proč Hilary vnímá svět v tak otupělém módu. Její dlouho neartikulované, ale zjevné psychické potíže tlumí tabletky lithia. Všechny vnitřní démony se snaží pohřbít hluboko uvnitř. Bariéru částečně prolomí až nový zaměstnanec, pohledný černošský mladík Stephen. Z jejich návštěvy zavřených podkrovních prostor, kde najdou holuba se zlomeným křídlem, se vyklube nečekaný románek. A tady už Mendesův snímek začíná skřípat podobně jako rozviklaná sedačka starého oblastního kina.
Je to rozdíl například oproti Alfonsu Cuarónovi, který se svým epizodickým, takřka bezdějovým černobílým filmem Roma vracel do dětství v upřímné, byť silně stylizované vzpomínce.
Sam Mendes navzdory snaze o jemný, nenucený snímek končí u těžkotonážní přehlídky témat nejsilnějšího kalibru. Vedle pokusu zachytit Británii za éry premiérky Margaret Thatcherové a nastupujícího rasového násilí vzdává hold síle kinematografie i kinosálů. Divák se však do výsledku boří podobně jako do těch hustě tkaných koberců v předsálí kina.
Říše světla, anglicky Empire of Light, odkazuje k budově, kde se děj odehrává. I tak je to až okázale doslovný název filmu, který podobně jako některé dialogy hovoří o eskapistické, částečně i terapeutické síle kinematografie. "Paprsek světla coby únik" jsou ale věty, které dnes znějí spíše jako klišé než upřímné vyznání lásky, jakých ostatně v dějinách filmu vzniklo nespočet.
Mendes jako by ve všem vsadil na jistotu, od hudby Trenta Reznora a Atticuse Rosse přes hvězdné obsazení. Colin Firth v roli ředitele, Olivia Colmanová coby provozní Hilary, Toby Jones hrající starého promítače - všichni jsou dobří a uvěřitelní. Coby nový talent je skvěle doplňuje Micheal Ward, jenž ztvárnil mladíka Stephena.
Jenže totéž bohužel neplatí o tom, jak jsou postavy napsané. Nepravděpodobná, k neúspěchu odsouzená romance psychicky nemocné ženy v letech a mladého černocha působí jako modelová metafora o dvou ublížených duších, které čelí podobným nástrahám, ať už jde o rasismus, či vnitřní traumata.
Z žádné scény není jasné, proč by k podobné lásce na první pohled mělo dojít. Olivia Colmanová nicméně s obrovským citem vystihuje ženu, jež před okolím předstírá emoce, byť uvnitř žije někdo jiný, někdo, kdo se bojí vyjít na povrch.
Nakonec nejpřesvědčivějším hrdinou zůstává samo kino Empire. V jeho interiéru se zhmotňuje doba, která už je asi navěky pryč. Doba starých obrovských promítaček a filmových kotoučů, které bylo třeba tahat po strmých schodech do projekční kabiny. I to je sice mnohokrát viděný obraz, není ale těžké se nad ním i posté dojmout.
Jinak bohužel Mendesův film působí nikoli intimně, spíše jako pragmatický výběr témat, která jsou dnes v kurzu. Rasové nepokoje, retro zasazení, duševní potíže, zánik biografů v době pandemie a online platforem - tím vším tvůrci letem světem proběhnou, aniž by jediný motiv více rozvinuli.
Sam Mendes je filmař, který rozděluje. Paradoxně jedním z jeho nejpozoruhodnějších děl byl první příspěvek do bondovské série Skyfall, kde se mu do světa nejslavnějšího tajného agenta podařilo vtělit silnější melancholii či smutek nad jednou končící érou než v rádoby komorní novince.
I autorův předposlední snímek 1917 se sice snažil zachytit hrůzy první světové války pomocí atraktivních dlouhých záběrů "z první osoby", nebylo však málo těch, kdo film odmítli jako formálně působivé kamerové cvičení.
V Říši světla Mendes opět až moc okázale tančí po zjevných významech a metaforách. Ve srovnání s autentičností, subtilností, ale též intenzitou, s níž britskou společnost a xenofobii zachytil třeba Steve McQueen ve tři roky staré antologii Sekerka, rovněž s hercem Michealem Wardem, působí novinka jen jako přehlídka toporných rozhodnutí.
Čím více tu hrdinové mluví o tom, co kinematografie dokáže, tím více publikum touží, aby to také bylo vidět a nezůstalo jen u slov. Kino Empire je budova, do níž by snad každý milovník kinematografie rád vyrazil. Škoda že na úplně jiný film.
Film
Říše světla
Scénář a režie: Sam Mendes
Film je k vidění na Apple TV+.
