Sci-fi Život evokuje už jen svým názvem filozofickou podívanou z ranku Vesmírné odysey, proto je nutné hned zkraje upozornit, že režisér Daniel Espinosa a jeho hvězdný štáb připravili hrdé béčko. Ať už záměrně, či omylem.
Mezinárodní vesmírná stanice ISS zachytí vzorky půdy z Marsu a tým špičkových vědců (Ryan Reynolds, Jake Gyllenhaal, Rebecca Fergusonová) z nich izoluje organickou buňku. Jako by nestačilo, že tím poprvé prokážou život mimo naši planetu, podaří se ji dokonce oživit. Začne se však neuvěřitelně rychle rozmnožovat, až z ní vyroste tvor ohrožující nejen astronauty, ale i celý svět.
Berte, nebo nechte ležet
Divák má dvě možnosti. Buď může kroutit hlavou nad nesmyslným chováním postav, podivným dávkováním informací a odhadnutelností děje, až ho bude bolet krk, nebo to vše přijme a snímek si jednoduše užije. Oboje je podobně legitimní přístup.
Bezelstná přímočarost Života se však v dnešní době vlastně rovná odvaze. Přesycená americká popkultura jako by už nedokázala nabízet jednoduché podívané, musí být "meta", sebeuvědomělá, nejlépe sebeironická. Tento trend symbolizuje především série Rychle a zběsile, ale stejnou tendenci nabízet žánrovou zábavu jen v případě, že dílo zároveň podvrací její zvyklosti, nezapře ani oscarový La La Land.
Může se tedy chystat nová Pobřežní hlídka, ale její tvůrci už od prvních upoutávek dávají najevo, že se neberou vážně, že oživením kultu devadesátých let si dělají z tehdejší doby legraci. Život si z ničeho legraci nedělá, žádná z postav "nepomrkává do kamery", scénář nedává záminky vnímat příběh jakkoliv nadsazeně. Občas dokonce některý hrdina prohodí roztomile vážné poselství. Postavám jde opravdu o krk, opravdu to má být strašidelné. A je.
Život patří mezi filmy, po nichž by se dítěti zdály noční můry ještě dlouhé měsíce, aby v dospělosti na tento zážitek nostalgicky vzpomínalo. Nejde sice o mistrnou hrůzu srovnatelnou s hojně citovaným Vetřelcem, nezničitelná životní forma, jež bez jiného cíle než přežít likviduje vše, co jí přijde do cesty, ale jistě budí respekt.
"Meta" není povinnost
Dosavadní reakce jsou spíš záporné. Často proto, že Život podle diváků nepříjemně vykrádá velké klasiky. Jde o zvláštní situaci, protože když před pár měsíci Damien Chazelle složil již zmíněný La La Land z dějových i vizuálních motivů okoukaných z největších muzikálů, málokdo to považoval za "vykrádání", ale zkrátka za poctu.
Proč stejný odpustek není vystavený Espinosovi? Pravděpodobně opět kvůli chybějící sebeironii. Když La La Land dává najevo, že je umělým filmovým konstruktem, může si zřejmě dovolit "vypůjčovat" odjinud. Když Život svou filmovost nevystavuje podobně hlasitě, možná se jeví, jako by tvůrci očekávali, že si podobnosti s Vetřelcem, Sunshine nebo Gravitací nikdo nevšimne.
Tento předpoklad ale není oprávněný a jen proto, že Život není otevřeně "meta", neznamená, že jím chtějí tvůrci někoho obelhat. Možná zkrátka spoléhají na diváka, jenž pochopí oddanost žánru i bez toho, aby na ni bylo explicitně upozorňováno.
Espinosa jistě není režijní mistr a Rhett Reese ani Paul Wernick nejsou geniální scenáristé, kteří by byli schopni vytvořit dokonalou sci-fi pastiš. Nicméně pěkná audiovizuální stránka, postavy oživené výraznými herci, ochota nabídnout odvážnější hororové scény a rychlé tempo rozumné stopáže dělají ze Života film, který divákův život nezmění a neposune, ale má potenciál ho obohatit o jeden příjemný zážitek.
