Mladá moderátorka Radiožurnálu je na překvapení zvyklá. Její psychologický pořad, kde chtějí hosté řešit problémy různého druhu, však bude mít nečekaného hosta.
Radek se po 20 letech vrací na skok ze Spojených států do Prahy, avšak do studia osobně nepřijde. A důvod, proč chce oslovit mladou samoživitelku Elišku, nesdělí. Na svůj telefonický vstup se nicméně důkladně připraví. Vedle auta z půjčovny a dvou telefonů má také pistoli.
Film Promlčeno, který od čtvrtka promítají kina, je zvláštní chameleon. Robert Sedláček poprvé od snímku Rodina je základ státu z roku 2011 napsal i scénář, jenž se zaobírá jeho obvyklými tématy jako kritickým obrazem české společnosti či otázkami svědomí. Přitom vznikl "na zakázku", původně jej měl točit jiný, začínající režisér. A hlavním motivem měla být, napovídá název, nezvykle nízká doba, za jakou je v Česku promlčen tak závažný zločin jako vražda.
Ale Sedláček film přepsal a přeobsadil, jedinou podmínkou byla účast Karla Rodena v hlavní roli. Právě on ztvárnil záhadného muže, který se vrací domů a chce se vypořádat s celou řadou trhlin, které po jeho zdejším životě zůstaly.
Sedláček říká, že hercům a štábu pouštěl dánský thriller Tísňové volání z roku 2018, jenž se podobně točí kolem jednoho dlouhého telefonátu a toho, co odhalí. Promlčeno těch hovorů nabízí hned několik a takřka celé se odehrává v reálném čase, během jednoho večerního pořadu Radiožurnálu. Neposlouchá jej pouze mladá Eliška, jíž s protagonistou Radkem údajně cosi spojuje, ale také kriminalisté.
Podařilo se natočit úsporný thriller, který diváky udržuje napjaté. Nikoli proto, že by se tu střílelo, nikoli proto, že by šlo přímo o život. I když možná také. Jde hlavně o spravedlnost, o svědomí. Či o získání falešného pocitu vyrovnání se s dřívějškem?
Právě v té nejistotě, jak přistupovat k postavám, zejména Radkovi, je síla Sedláčkovy novinky. Nevznikl jen solidní thriller, což je samo o sobě v Česku ne moc často úspěšná disciplína. Navzdory žánrovým kličkám jde hlavně o drama, které pozvolna vyvěrá s místy až westernovým nádechem.
Promlčeno stojí na pozvolném dávkování informací, odehrává se na několika málo místech, během jednoho dlouhého večera, z něhož čas neúprosně ukrajuje blížící se půlnoc. Sedláček zúročuje svou velkou přednost: vedení herců. Ačkoli Karel Roden se svou specifickou výslovností se zdánlivě nehodí do tak mnohomluvné role hosta radiového pořadu, který dlouze vysvětluje, proč volá, jeho zastřený hlas dotváří postavu, jež v minulosti provedla hrozné věci. Přitom to nemá být padouch, ani vysloveně zlý člověk. Jen muž lapený dobou divokého podnikání, kdy se stávaly všelijaké hrůzy, zatímco mnozí bohatli.
Barbora Bočková v roli ambiciózní moderátorky, jíž se navzdory enormnímu zájmu posluchačů začne rozpadat pořad v přímém přenosu, udržuje publikum v tenzi. Podobně rozrušená je Eliška v podání Denisy Barešové. Sotva přišla z práce a už ji přepojují do živého vysílání. Tam se postupně dozvídá věci, které jí převrátí život naruby. A není jediná, komu se to stane.
Sedláček se příliš nezaobírá tím, jak jeho filmy vypadají. Bývalý novinář a dokumentarista jde po myšlenkách a neuchopitelných postavách, tím vyniká i novinka. Sice plně nevyužívá nočního prostředí k tomu, aby dotvářelo atmosféru, místy film vypadá lehce televizně. Ale zároveň je to opět dílo autora, který se pokouší tematizovat nesamozřejmé věci, který chce hlavně uvažovat o společnosti.
Promlčeno nedovede být intenzivní po celou dobu, chvíli se nadechuje příliš dlouho, jindy mění tón a odlehčuje napětí, aniž by pro to byl patrný důvod. Ale byť si lze jen stěží představit, že by podobný pořad běžel na tuzemské veřejnoprávní stanici kolem desáté večerní, celé vysílání působí spíše přesvědčivě. Převládá touha dozvědět se, co má Radek na srdci. A hlavně za lubem.
Vše směřuje ke konfrontaci skoro jako z Divokého západu. Jenže divoké "devadesátky" už skončily. Přestřelky zůstanou v Sedláčkově snímku především slovní. Tedy přestřelky, většina podstatného se odehraje poměrně klidným tónem. O to drtivější je účinek. Žánrové, místy takřka béčkové parametry v podobě například Igora Bareše stylizovaného do až démonické role promění jeden trefný dialog v látku nutící k zamyšlení. Především nad tím, jaké jizvy v některých z nás zanechala 90. léta. A jak se s nimi jde, či nejde vyrovnat.
Sedláček nemoralizuje. Přesto nabízí poměrně cynický pohled na svět. V něm nakonec nejmocnější zbraní nejsou pistole, od úvodních scén připravené hrát svou roli. Ale peníze.
Je to zdánlivě banální otázka: Co vše se dá koupit? Ale Promlčeno, byť je v některých aspektech zkratkovité a poněkud modelové, ji dovede položit hned několika způsoby. A neklid, jenž v publiku vyvolává, nakonec nepramení z obav o osud hrdinů. Spíše z toho, co snímek říká o minulosti, kterou jsme všichni prožili. A tudíž také o dnešku, kdy s jejím dědictvím žijeme dál.
Film
Promlčeno
Scénář a režie: Robert Sedláček
Bontonfilm, v kinech od 28. dubna.
