RECENZE Agent Jack Ryan jako by vypadl ze starých bondovek

Radomír D. Kokeš
4. 2. 2014 18:57
Režisér Kenneth Branagh si zahrává se "starou školou" thrillerů z dob studené války. A dělá si z jejich naivity nepokrytě legraci.
Podívejte se na ukázku z filmu Jack Ryan: V utajení. | Video: Paramount Pictures International

Recenze - Snímek Jack Ryan: V utajení k nám přichází z trochu jiných časů a s poněkud odlišnou poetikou, než jsme dnes v kinech zvyklí. To může být na jedné straně vnímáno jako negativum, protože nepřináší očekávaná žánrová potěšení, a zároveň vyvolává povýšené úsměvy nad naivitou některých situací.

Na druhé straně ale můžeme tytéž aspekty kvitovat s nadšením, protože přináší žánrová potěšení navázaná na špionážní dobrodružné filmy ze staré dobré studenoválečné éry, a zároveň si je naivity s tím spojené dobře vědom a dělá si z toho legraci.

Prakticky to může znamenat, že se vám film Jack Ryan: V utajení může (a) velmi líbit a budete se těšit, až jej uvidíte znovu, protože podobný typ žánrové zábavy nebyl v kinech přinejmenším od předposlední brosnanovské bondovky a tak trochu prvního Kapitána Ameriky, (b) velmi nelíbit, protože vám to celé bude připadat špatně napsané, zrežírované i zahrané - palčivě nevěrohodné, v logice děje přitažené za vlasy, ideologicky naivní a nesnesitelně směšné. Spadám do první kategorie, takže i můj text bude z této pozice psán.

Ryanovky nediktují trendy

Ryanovky jsou vůbec tak trochu zvláštní filmová série, která sice čítá nyní už pět filmů, ale jakási kontinuita je pouze mezi druhým a třetím. Podstatné současně je, že snad s výjimkou Vysoké hry patriotů ani jeden z ryanovských filmů nešel s dobovými hollywoodskými trendy, protože hrdina, struktura vyprávění i celý příběh zvláštním způsobem z dobových norem jednoduše vypadávaly.

Foto: Cinemart

Na rozdíl od bournovské série se ale ryanovkám nikdy nepodařilo dobové normy donutit přizpůsobit se. Ba naopak to byly ryanovky, kdo nakonec musel ustoupit… a zkusit to po čase znovu. To se stalo po posledních Nejhorších obavách (což je navzdory účasti Bena Afflecka fakt dobrý film s jedním skutečně nečekaným zvratem) a obávám se, že se tak stane i nyní.

Tržby Jacka Ryana: V utajení jsou totiž i přes spíše nižší rozpočet filmu (60 milionů dolarů) neradostné. Nelze přitom popřít snahu o zatraktivnění: hrdina například už není primárně kancelářská krysa donucená čelit nebezpečí, nýbrž velmi inteligentní mladý voják (jakkoli to zní jako contradictio in adjecto), jenž dokončí doktorát a stane se analytikem CIA až pod vlivem okolností – a vstup do terénu je trochu návratem do bitvy.

Foto: Cinemart

Jak jsem napsal výše, tohle dobrodružství je ze staré školy – zelenáč v tajné službě (Chris Pine), chytrá a schopná přítelkyně (Keira Knightley), cynický sympaťácký mentor (Kevin Costner) a skrznaskrz zlý padouch s plánem na zničení světa, přinejmenším toho západního (Kenneth Branagh).

Rytmus filmu se odlišuje od současných norem: milostný příběh v duchu klasických hollywoodských filmů o souboji pohlaví je stejně plnohodnotný jako ten špionážní, dialogické výměny jsou důležitější než akční scény, honička v autech je současně ďábelským padoušským monologem a nic není nemožné.

Foto: Cinemart

Tím posledním se míní, že není nemožné se zlomenou páteří vytáhnout z vrtulníku dva další vojáky; není nemožné udělat z analytika během několika minut terénního agenta; není nemožné získávat číselné kódy přes telefon; není nemožné přijít pomocí série abdukcí na všechny prvky padoušského plánu při troše pochodování a zamyšlených pohledů v dodávce atp.

V tomto fikčním světě platí specifická logika, hra s konvencemi přebíjí pravděpodobnost provedených akcí a všichni, skutečně všichni zúčastnění si to moc dobře uvědomovali.

Jako z bondovek

V některých recenzích se píše, kterak Kenneth Branagh zachraňuje svou ďábelskou karikaturou rusáckého zlouna studenoválečné éry jako herec to, co zpackal jako režisér – a co pokazili scenáristi David Koepp a Adam Cozard jako scenáristi.

Foto: Cinemart

Ani s jedním ovšem nemůžu souhlasit. Pokud přistoupíme na sebeironickou logiku vyprávění a její starosvětskou realizaci, pak se Jack Ryan: V utajení zdaleka nejeví zpackaný. Referenci ke klasickým schématům navíc ozvláštňuje drobnou sebeironií, shazováním kanonických momentů a příčným střihem vedoucím ke srovnávání.

Znáte-li stylistické a dějové vzorce bondovek z (post)conneryovské éry, Jack Ryan: V utajení k nim naprosto okázale odkazuje.

Vyzvedávání na moskevském letišti je v duchu Dr. No, nečekaná rvačka v duchu drsných a rychlých střihových sekvencí rvaček v Srdečných pozdravech z Ruska, Goldfingera nebo Thunderballu, motivace padouchů referují střídavě k Srdečným pozdravům z Ruska a střídavě k Jen pro tvé oči atp. Toto samo sebeironické schéma je navíc permanentně ozvláštňováno komediálními momenty v duchu klasického hollywoodského filmu (milostné šarvátky) a naopak překvapivě drsnými násilnými vstupy (vražda agenta FBI).

Jack Ryan: V utajení (80%)

Jack Ryan: V utajení

Pokud přistoupíme na sebeironickou logiku vyprávění a její starosvětskou realizaci, pak se Jack Ryan: V utajení zdaleka nejeví zpackaný. Referenci ke klasickým schématům ozvláštňuje drobnou sebeironií, shazováním kanonických momentů a příčným střihem vedoucím ke srovnávání. Zamrzí snad jen to, že relativně nejslabší je v akčním vyvrcholení, kde režisér Kenneth Branagh prostě jen trochu mechanicky realizuje povinnou opulentní podívanou a blbinky dočasně ustupují stranou.

Nebyl by to Kenneth Branagh, aby si zároveň neodpustil dlouhé dialogické výměny (v nichž je režijně nejsilnější), drobné hříčky s hereckými projevy (intonace, jemné mimické projevy, nadbytečné drobnosti typu psa) a nečekané přechody v náladách (třeba rozhovor v Moskvě, kde se od poznámek o psovi přejde k otázce první profesionální vraždy).

Zcela v duchu těchto jemných inovací a revolt vůči současným žánrovým modelům je pak i způsob vyrovnání se s hlavním padouchem… jinak řečeno, Jack Ryan: V utajení představuje netradičně pojaté blbnutí se špionážními kódy.

Zamrzí snad jen to, že relativně nejslabší je v akčním vyvrcholení, kde Branagh prostě jen trochu mechanicky realizuje povinnou opulentní podívanou a blbinky dočasně ustupují stranou.

Nicméně likvidace padoucha a úplně závěrečná scéna zase vracejí do hry ozvláštňování, sebeironii a poznámky o skautících. Nakolik je oceníte, se však opět odvozuje od výše uvedeného dělení preferencí – já si na Jacka Ryana: V utajení rád zajdu do kina ještě jednou.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Sněmovna lordů velkou většinou vyjádřila nesouhlas a politování nad zákonem o vnitřním trhu, který jde proti částem brexitové dohody

Sněmovna lordů, horní komora britského parlamentu, v úterý velkou většinou vyjádřila nesouhlas a politování nad zákonem o vnitřním trhu, který jde proti částem brexitové dohody. Proti kontroverznímu zákonu, který podle Evropské komise porušuje právně závaznou dohodu, hlasovalo 395 zákonodárců, opačný názor jich mělo 169. Sporným zákonem může vláda premiéra Borise Johnsona zrušit části rozvodové dohody mezi Británií a Evropskou unií.

Zdroj: ČTK
Další zprávy