Recenze - Andělé všedního dne zastupují v tvorbě Michala Viewegha temnější vypravěčskou stránku. Je to příběh o smrti, ztrátě blízkých lidí a vyprázdněných životech. Zdánlivě nic moc lákavého pro multiplexy.
Vieweghovi fanoušci se ale nemusejí bát. Film totiž své diváky proti srsti nehladí. Je to solidní popík, který svá vážná témata v jednom kuse zlehčuje a banalizuje. A řemeslně slušně natočená a duchu předlohy věrná adaptace Alice Nellis diváky do kin určitě přiláká.
Hlubokomyslnější bakalářská historka
Jedno se Andělům upřít nedá. Film odehrávající se v průběhu jednoho dne, na jehož konci se fatálně střetnou trajektorie životů hlavních postav, svižně odsýpá.
Alice Nellis oproti knize častěji střídá jednotlivé dějové linie a zkušeně graduje vyprávění od dynamické expozice k osudové pointě. Skoro tak zkušeně, že téměř nemáte čas zabývat se pochybami, jestli celý film není jen nepříliš hlubokomyslná bakalářská historka.
I když totiž snímek obsahuje několik potenciálně silných momentů, utopí je v mudrování andělů, klišovitě nebo nedostatečně prokreslených charakterech a v převládajícím smířlivém tónu vyprávění.
Sázka na známé herce je pochopitelná, ale celý film je kvůli tomu skoupý na postavy, z nichž by dýchal skutečný život. Máme tu padesátníka Karla (Bolek Polívka), učitele autoškoly žijícího ve vyhaslém manželství s učitelkou Marií (Zuzana Bydžovská). Nellis se popásá na projevech partnerského odcizení, bohužel je ale nezbavuje sitcomové šarže (spory o nákupní seznam nebo spáry v podlaze), takže je těžké vidět v showmanovi z Olšan a v Bydžovské, neuroticky afektované tak, že to hraničí s parodií, obyčejný nuselský manželský pár.
I další postavy, prožívající nevědomky nejdůležitější den svých životů, mají blízko ke karikatuře. Ať už jde o stalkera se sebevražednými tendencemi Zdeňka (Václav Neužil), jenž ztrpčuje život své bývalé rodině, nebo jeho matku a Mariinu bývalou kamarádku (Zuzana Kronerová), která frčí v esoteričnu. Jediná z hlavních postav, která působí zcela civilně a uvěřitelně, je čerstvá vdova Ester (Klára Melíšková).
Zcizující andělé
Hlavní problém a zároveň v jistém smyslu záchrana snímku spočívá v samotných andělech. Čtveřice povahově i věkově odlišných pozorovatelů hemžení života na zemi mnohem víc připomíná světskou představu nebe z pohádky Anděl Páně než cokoli, co by se aspoň vzdáleně blížilo transcendenci Nebe nad Berlínem.
Andělé všedního dne (50 %)
Hlavní problém a zároveň v jistém smyslu záchrana snímku spočívá v samotných andělech. Čtveřice povahově i věkově odlišných pozorovatelů hemžení života na zemi mnohem víc připomíná světskou představu nebe z pohádky Anděl Páně než cokoli, co by se aspoň vzdáleně blížilo transcendenci Nebe nad Berlínem. I když Andělé všedního dne mají několik potenciálně silných momentů, utopí je v mudrování andělů, klišovitě nebo nedostatečně prokreslených charakterech a v převládajícím smířlivém tónu vyprávění.
V příběhu hrají tito andělé roli našeptávačů, kteří se pomocí nenápadných vnuknutí pokoušejí ovlivnit životy zaslepených lidských hříšníků (i když právě k těm hříchům jsou vlastně víc než shovívaví).
Záchrana tkví v tom, že bez celého konceptu „andělů“ by se vyspekulovanost nepravděpodobné hry na náhodu obnažila jasněji. Problém je ale v tom, že idea nebeských komentátorů připomínajících antický chór je zcizovacím prvkem, který v kombinaci se stereotypně se chovajícími postavami vzdaluje diváka od pohroužení do nepěkného dění na plátně.
Kamera Matěje Cibulky i hudba Michala Novinského přesvědčivě budují dramatickou atmosféru, ale přítomnost rozšafně působících glosátorů z nebes redukuje ke své škodě depresivní příběh na konejšivou pohádku pro masy.
Andělé všedního dne. Česko, 2014, 97 minut. Scénář a režie: Alice Nellis. Předloha: Michal Viewegh. Hrají: Marián Labuda, Vojtěch Dyk, Vladimír Javorský, Eliška Křenková, Bolek Polívka, Zuzana Bydžovská, Klára Melíšková, Václav Neužil ml., Zuzana Kronerová, Josef Kuhn, Pavel Gajdoš, Ondřej Sokol. Premiéra v českých kinech 9. října 2014.
