Recenze: Dobytčákem do pekla. Sibiřský deník není lehké sledovat, ale je těžké z něj spustit oči

Jan Gregor Jan Gregor
Aktualizováno 26. 5. 2017 23:20
U filmu, jako je Sibiřský deník, se dá podvědomě najít spousta důvodů, proč si ho v kině nechat ujít. Osudy žen deportovaných za války do stalinistických lágrů nepatří mezi témata, která by si chtěl člověk denně připomínat. U filmu, jenž popisuje traumatickou kapitolu lotyšských dějin, navíc může předsudečně předpokládat, že půjde o čítankově didaktický film plný patosu. V případě Sibiřského deníku tomu tak ale vůbec není. Snímek operního a divadelního režiséra Viesturse Kairišse je nenápadný filmový skvost, který by bylo škoda v distribuci zmeškat.
Z filmu Sibiřský deník | Video: https://www.youtube.com/watch?v=sfZOOCTlJgw

Sibiřský deník, natočený podle bestsellerových vzpomínek Melanie Vanagsové (Sabine Monateová), která v hloubi ruské tajgy strávila dlouhých šestnáct let, dokazuje přesvědčivě jednu věc: film s ambicí oslovit široké divácké publikum nemusí být podbízivý. V lotyšských kinech se po jeho premiéře strhl poprask a tahle depresivní podívaná se během listopadu a prosince vyšvihla na pozici nejnavštěvovanějšího filmu roku.

V českých poměrech by se situace dala připodobnit k tomu, kdy by žebříčkům návštěvnosti dominoval film jako Já, Olga Hepnarová. Sibiřský deník stejně jako film o vražedkyni nabízí zdánlivě strohý a od jakéhokoli sentimentu oproštěný ponor do duše zmučené mladé ženy a využívá možnosti černobílého obrazu. Sošku za nejlepší kameru na mezinárodním áčkovém festivalu v Tallinu získal po zásluze.

Žiju, protože doufám v návrat domů

Příběh manželky aktivistického novináře, již sovětský režim v červnu 1941 odvezl dobytčákem spolu s dalšími desetitisíci žen z pobaltských zemí na Sibiř, se nijak nezdržuje vysvětlováním dobového kontextu. Soustředí se pouze na prožitky ženy, jež se po třítýdenním putování na pokraji smrti hladem a žízní ocitla se svým synem v promrzlé zemi nikoho, osídlené jen ruským personálem pracovního lágru.

Z výpravy snímku je znát smysl pro dobový detail, ať už se to týká oblečení, nebo prostředí tábora. Ani ruští věznitelé nejsou nějací prvoplánoví zloduši jako z Hollywoodu, jsou to prostí vesničané zpracovaní stalinskou propagandou o pobaltských fašistech. Dokumentární pocit autenticity dělá ze snímku vhodný doplněk k četbě drásavých historických opusů typu Krvavé země Timothyho Snydera.

Pro režiséra Kairišse jsou ale historie a politika jen vhodnou kulisou pro neokázalý příběh o síle ducha vystaveného extrémním podmínkám. Může se přitom opřít o soustředěný výkon Sabine Monateové, která prakticky nezmizí z plátna a se zdánlivým stoicismem ve tváři přijímá jednu ránu osudu za druhou. Nejde ale o apatio ani podvolení. Je to přepnutí do módu přežití. Léta živoření za hranicí hladovění jí pomáhá přežít víra v to, že se jednou vrátí domů a opět se shledá se svým mužem.

Sibiřský deník

Životopisné drama
Lotyšsko/Finsko/Česko, 2017, 120 minut
Režie: Viesturs Kairišs
Hrají: Sabine Timoteo, Baiba Broka, Outi Kärpänen, Erwin Leder a další
Hodnocení Aktuálně.cz: 85 %

 

Každodenní hrůzy života v lágru, popisované záměrně chladně až nezúčastněně, kontrastují s obrazy netečné krásy divoké přírody. Pečlivě komponované pomalé jízdy kamery, které jsou ve vypjatých pasážích zkombinované se znepokojivou ambientní zvukovou stopou, dosahují místy až hypnotického účinku. Zvlášť ve srovnání s občasnými flashbacky a snovými scénami z předválečné Rigy připomíná Sibiř v režisérově vizi místo na pomezí halucinace - jakýsi surreálný očistec, z něhož není návratu.

Zejména díky českému podílu na produkci v podobě společnosti 8Heads Productions máme šanci v kinech vidět snímek, který se vyhýbá klišé historických filmů. Není vůbec lehké se na něj dívat, ale je těžké z něj spustit oči.

 

Právě se děje

před 6 hodinami

Colorado hlásí druhý případ hokejisty nakaženého koronavirem

V kádru hokejistů Colorada Avalanche se objevil druhý případ hráče nakaženého novým typem koronaviru. Klub jméno nezveřejnil, pouze oznámil, že hráč je v domácí izolaci. V NHL se ví dohromady o čtyřech případech, další dva pocházejí z týmu Ottawy.

Klub z Denveru v prohlášení uvedl, že všichni, kdo přišli s hráčem do blízkého kontaktu, byli informováni a zůstávají v karanténě, kterou dříve nařídilo vedení ligy. Žádný další hokejista ani člen realizačního týmu podle klubu nevykazuje příznaky nemoci COVID-19.

Ve čtvrtek vedení Colorada, v němž působí i brankář Pavel Francouz a útočník Martin Kaut, oznámilo první případ nákazy. Nejmenovaný hráč se podle klubu už zcela zotavil.

NHL je přerušená od 12. března, do konce základní části v té době zbývaly zhruba tři týdny. Nyní jsou v karanténě všichni hráči NHL zatím do 6. dubna. Ve Spojených státech amerických počet nakažených koronavirem už přesáhl 100.000 a jsou nejvíce zasaženou zemí na světě.

Další zprávy