Fantasy, která není předělávkou staršího filmu či adaptací populární knihy, je v dnešním Hollywoodu věc celkem nevídaná. Ale scénáři opora v předloze evidentně scházela, a Bohové Egypta tak připomínají především videohru.
Nejen vyprávěním, hodně volně vycházejícím z mýtu o souboji bohů Setha a Hora o vládu nad starověkou říší, ale také vzhledem. Natáčelo se sice v australské poušti a na nový typ čoček, ale co by divák dal za jediné nedigitální zrnko písku.
Místo něj dostane záplavu zlata a jiných lesklých materiálů – když bohové mění vzhled do zvířecí podoby, připomene to spíš kovový rej robotů z filmu Transformers. Neustále odněkud září světlo, asi aby zakrylo odbyté textury na počítačově vygenerovaných materiálech.
První váhání, proč byl snímek vůbec vyroben ve 3D, se rozplývá – brýle chrání publikum spíš před oslněním. Ve 3D je ovšem film k dispozici pouze v českém dabingu, který z něj dělá pohádku. Bohové Egypta jsou ostatně víc pohádkou než temnou fantasy, ale posun hlasového rejstříku k „české princeznovské“ jim dělá medvědí službu.
Příběh o spojenectví lidského zlodějíčka Beka s bohem Horem kvůli získání trůnu a záchraně milované převrací egyptskou mytologii na hlavu, ale nikdo asi nečeká historický exkurz. Horší je, že ve filmu chybí jakékoli napětí či tajemno. Prostě se videoherně mění prostředí, přicházejí nové střety a výzvy a zápletka je založena především na tom, že Bek má „nějak štěstí“.
Lákadlem má být herecký souboj Gerarda Butlera s Nikolajem Coster‑Waldauem, kteří jsou známí z rolí krále Leonidase ve filmu 300: Bitva u Thermopyl a šermíře Lannistera v seriálu Hra o trůny. V době brojení proti přemíře bělošských postav v Hollywoodu však k sobě Skot a Dán – podobně jako zbytek „egyptského“ ansámblu – strhli pozornost především díky barvě pleti.
Bohové Egypta v jednom ohledu dají vzpomenout na staré mytologické fantasy typu Souboje titánů z roku 1981 – jejich triky jsou tak špatné, že postavy při pohybu v digitálním prostředí připomínají loutky. Režisér Alex Proyas, známý temným komiksovým filmem Vrána a paranoidní sci‑fi Smrtihlav, byl nejspíš jednou z nich.