Glosa - Blíží se premiéra druhé části čtvrtého dílu Stmívání, která dobrodružství Edwarda a Belly natáhne nebezpečně blízko k deseti hodinám čistého času. Kolik procent ze stopáže pěti snímků strávili hrdinové zíráním jeden na druhého a kolik kyslíku provzdychala Kristen Stewart, to zatím spočítáno není. Ale jistě brzy bude.
Chystá se další závod zesměšňování a vymezování se vůči sérii ze strany drtivé většiny kritiků a diváků stojících „na správné straně". Už druhým dílem padla jakákoliv hranice korektnosti a recenze i další texty vztahující se k tupoučkému fenoménu se velmi často předbíhají ve vtipnějším a okázalejším strhání tohoto úkazu a oklikou těch, jimž se líbí.
Zastánci Twilightu, a samozřejmě jich není málo, se budou naopak opět ohánět tím, že zlí muži nad klávesnicí chtějí ženám, dívkám (a gayům) upřít jejich první globální a ultimativní kult. A budou mít zřejmě pravdu v tom, že nejvíce provokativní na Stmívání je, jak se ještě mnohem víc než dívčí kulty let minulých očividně a bezvýhradně vzdálil optice toho, kdo je obvykle považován za „prototyp filmového diváka a tvůrce" - tedy heterosexuálního muže. Stejně tak je pravda, že se něčím takovým ona „většina" cítí ohrožena.
To bychom ale směřovali k zajímavé diskusi o genderové rovnosti v kinematografii, které se nedosáhlo ani po více než sto letech vývoje, ale její serióznosti brání jediná, zato zásadní skutečnost. Stmívání je zkrátka příšerně napsané, natočené, zahrané i produkované. I když by mnozí problém rádi stočili k genderu, vždy zůstane pouze a jen problémem vkusu.
Kdo si vyláme zuby?
Do čela se podruhé vrátí Bill Condon (Kinsey, Bohové a monstra). Bude prvním režisérem, jenž si angažmá u Stmívání zopakuje. Vůbec s režiséry Twilightu to bylo vždy zajímavé. Produkce se rozhodně snažila nabídnout ty, kteří by na oko měli chtít sérii oživit, ozvláštnit. Nejmarkantnější to bylo u Davida Sladea (30 dní dlouhá noc) u Zatmění.
Bohužel se ukázalo, že „špatnost" je zakořeněna v samé podstatě příběhu a přístupu produkce k látce, takže ani hororový či oscarový režisér nedokázali laťku přiblížit k průměru.
Abych se ale jen neoháněl teatrální „špatností v jádru", problém série tkví konkrétně ve velmi plytké předloze, která nedovoluje rozehrát plnohodnotný příběh. Nevysvětluje motivace postav ani jejich zázemí a věnuje se jen lásce, která je zřejmě silná, ačkoliv nikdy není vysvětleno proč.
Nemluvě o tom, že feminističtěji smýšlející diváci a divačky vždy pláčou nad tím, jak dokáže Stephenie Meyerová (sama velmi konzervativní žena a opak toho, čím si mladé dívky myslí, že chtějí být) vnucovat svým fanynkám, že jediné, co mají od života chtít, je najít si co nejrychleji partnera a trávit s ním každičkou vteřinu, věnovat mu každičkou myšlenku a obětovat každou ambici.
Vtipná je pak celkem jednoduchá otázka: Co by Bella dělala, kdyby nepotkala Edwarda? Na ni nelze odpovědět, protože filmy (a zřejmě ani knihy, sám jsem ze zvědavosti nakousl jen první) protagonistku nevykreslují skrze cokoliv jiného než její patetickou touhu po Edovi.
Kdo si přijde na své?
Co mi na Stmívání bylo vždy největší záhadou? Jak filmy s rozpočtem mezi 40 až aktuálními zhruba 140 miliony dolarů mohou vypadat úplně stejně technicky nezvládnutě, obzvlášť co se speciálních efektů týče. Závěru ságy bude zřejmě pomáhat 3D, které trikům vždy přidá na přesvědčivosti. Takže ti příšerní digitální vlci snad nebudou tak pálit v očích. Nikdo mi ale doposud nevysvětlil, proč si studio Summit nepořídilo kvalitní trikaře, a dovolilo tak nespokojencům nenechat na jejich zlatém praseti suchou ani tu jedinou nitku.
Dějově nás opět čeká fatální střetnutí lásky a nepřejících, nebo to alespoň prohlašují trailery. Že do hlavních rolí se vrátí a Kristen Stewart, Robert Pattinson a Taylor Lautner, netřeba dodávat.
Další slova jsou asi zbytečná. Ono vůbec kritické ohlížení za sérií vychází poněkud do prázdna, pokud nejste dost vtipní, aby si vás ti nespokojení postovali na facebookovou zeď. Každý na ni má totiž názor hotový už od druhého dílu, a buď ji nenávidí, miluje, nebo mu je ukradená a jen doufá, že to tak zůstane. Rozhodně to není názor, který by šel změnit. Nebo alespoň neznám nikoho, kdo by Stmívání začal (nebo přestal) mít rád uprostřed série. Jediná vlna odchodů přišla s druhým Novým měsícem.
Ani slepá nenávist není na místě
Jakkoli do Stmívání rýpu, nechci podněcovat ani druhý extrém - „slepou nenávist" vůči němu, kterou vídám všude kolem. O Twilightu už se neuvažuje „objektivně" ve smyslu „přijmu ten film bez předsudků", ale na základě pocitů, které v nás vyvolává coby fenomén. To málokdy věstí něco dobrého a nelze to považovat zrovna za chvályhodné, i když se samotným odmítavým názorem třeba souhlasíte. Vždy bychom měli film nesnášet pro to, jaký je, a ne proto, že se líbí hloupým holkám, nebo ještě hůř, že je tak zábavné ho nesnášet (což jistě je).
Podobné odsuzování se mimochodem netýká jen filmů strašných, ale naopak i těch vynikajících - například posledních projektů Jamese Camerona. Na každý fenomén se nabalují ti, kteří se nezajímají o dílo samé, ale chtějí skrze vlastní postoj vůči němu vyjevit svoji osobnost. V tom jsou si „hateři" Avatara i Stmívání podobní, a že jedno je dost možná vynikající a druhé pravděpodobně strašlivé, na tom mnoho nemění.
Nenávidět či milovat budeme moct poslední díl Twilight Sagy oficiálně až od 15. listopadu. Zkusme to tedy oproti všem našim předpokladům vydržet, a pokud ho chceme nenávidět či milovat pořádně, nejprve na něj zajděme. Jestli se vám do toho nechce, a kdo by se divil, zavřete oči, filmu si nevšímejte a nebojte se - za rok už si na celý ten fenomén nikdo ani nevzpomene...
…pokud se nesplní náznaky studia, jež by se podle svých slov nebránilo „nějaké formě" pokračování. Ale nechci vás teď u pokusu o smířlivé zakončení děsit.
