Foto: United Artists

Cesta k rovnoprávnosti

První literární bondovku Casino Royale napsal Ian Fleming v roce 1953, tedy ve stejné době, kdy začal vycházet časopis Playboy. I tím byly role a podoba žen v životě agenta Jejího Veličenstva předurčeny: všechny byly krásné, mladé, svůdně tvarované a téměř všechny s ním skončily v posteli, ať už mu byly nakloněny přátelsky, či nikoli.

Ať už je také ztělesňovaly více či méně známé herečky, bývalé miss, nebo modelky, ať už řekly jen pár vět, či se objevily v každé druhé scéně, všechny se staly členkami klubu bondovských dívek, jak je v roce 1962 definovala Ursula Andressová ve snímku Dr. No.

Až do poloviny 70. let ženy v bondovkách připomínaly spíše fantazijní zhmotnění pikantních obrázků ze soft erotického kalendáře. Na rozdíl od literárních předobrazů měly často jen funkci okrasné dekorace dobarvující špionážní zápletku, stejně jako exotické lokace, luxusní auta, supermoderní technika a perlivé šampaňské.

Posun nastal v 90. letech. Filmová řeč bondovek se začala měnit, stejně jako charaktery špionových partnerek i protivnic. Objevily se snahy nahradit termín Bond girls označeními Bond women či Bond ladies. V éře #MeToo už je pojmenování Bond girls považováno za naprostý anachronismus.

Ve "zlatých šedesátých" se po boku agenta 007 pohupovaly sexy blondýny v bikinách se svůdně rozčísnutými vlasy a hebkou pokožkou. V posledních deseti filmech jej obklopují ženy, které jsou nejen půvabné, ale také inteligentní, emancipované, nezávislé a rovnocenné mužům. A to až tak, že v nové bondovce Není čas zemřít jedna z nich zdědila služební číslo 007.