Desetidílný projekt České televize vychází ze skutečných případů, které se odehrály v některých z více než šesti tisíc českých škol. A zatím se mu daří nacházet hranici mezi zábavou a cenným veřejnoprávním ponorem do komplikovaných témat.
„Pravda je jen jedna,“ říká v jedné epizodě oblíbený středoškolský učitel Pelán, který se po tragickém úmrtí kolegyně stane školským ombudsmanem. Hovoří k novinářce a vytýká jí, že když se vynechá zásadní kontext, jde vlastně o lež.
Jenže Pelán a s ním diváci každým dílem odhalují především to, že pravda je složitá. Vítěz ankety Zlatý Ámos o nejoblíbenějšího učitele a první školský ombudsman přijíždí k případům, které si žádají více než intervenci kriminalistů. Byť někdy jde o činy za hranou zákona, o smrt učitelky, která by mohla souviset s šikanou, o zabití vychovatelky ve výchovném ústavu.
V takových chvílích se Pelán stává hrdinou po vzoru moderních kriminálek; vyšetřuje, byť není detektiv, a k případům ho pojí silná osobní či emoční vazba. Pohybuje se v prostředí, jež dobře zná z bývalé praxe, a využívá poznatků z profese, kterou vykonával po celou dosavadní kariéru.
Lukáš Vaculík v jedné z životních rolí umí šlehnout po okolí pronikavým pohledem, při tom ale pozvolna vychází najevo, že není žádným dokonalým „šerifem“ bez poskvrnky. Potýká se s minulostí, která silně ovlivnila jeho rodinný život. A právě v zatím poslední epizodě se ukazuje, nakolik v něm ta minulost hlodá.
Když Pelán vyčte své ženě, že právě odhalenou diagnózu si způsobila sama, náhle působí jako sobec, který se užírá dávnými událostmi, byť se tváří, že právě manželka je tou, kdo nedokázal hodit minulost za hlavu.
Poslední díl však zároveň patří ke slabším právě proto, že se vzdaluje školnímu prostředí. Případ odvolaného ředitele zahradnické školy, který udeřil žáka, se vedle řešení Pelánových osobních potíží odklání také ke zkoumání lokální politiky. A Jan Čenský v roli bývalého ředitele, milovníka softballu a „chlapa s gulema“, jak je tu označen, se sice dobře zhostil charismatického, ale problematického bonvivána, přesto jde o poněkud lacinou narážku na bývalé přední politiky.
Stále větší prostor získává Pelánův řidič v podání Pavla Řezníčka, který zosobňuje „hlas lidu“, obyčejného chlápka, co problémy řeší napřímo, přesto projevuje více fištrónu, než by se mohlo zdát. Má našlápnuto k tomu, aby se z řidiče stal spíše jakýmsi Pelánovým pobočníkem a parťákem.
Přes tyto zábavné eskapády je seriál nejsilnější „před tabulí“, tedy když řeší samotné kauzy. Třetí díl o problémovém žákovi otevírá problém, který neplní stránky novin tak jako tragická úmrtí či facka ředitele a místního vlivného občana. Naopak je to věc, která se děje na takřka každé škole, rozděluje rodiče i učitele, jde o emotivní téma, v němž každý snadno sklouzává ke své pravdě.
Tady tvůrci - scenáristé Tomáš Feřtek a Matěj Podzimek, režiséři Tereza Kopáčová s Tomášem Mašínem a producent Michal Reitler - trpělivě rozebírají všechny stránky problému, který se snadno dá bagatelizovat poznámkami typu „nevychovaný spratek“, „špatná matka“, „neschopní učitelé“ či „nefunkční inkluze“.
Je jednoduché ukázat prstem, systémová řešení však vyžadují trpělivější přístup. V takových momentech seriál funguje jako pomyslný tlumič vyhrocených emocí, které zná takřka každý rodič či učitel. Umožňuje vykouknout z ulity jediné pravdy a empaticky pohlédnout na dění očima druhé či třetí strany.
Přestože se Ochránce často zaobírá selháními pedagogů vycházejícími ze skutečných událostí a například v prvním díle upomíná na znepokojující snahu sboru zamést pod koberec okolnosti předcházející učitelčině smrti, celkově naopak vykresluje nesnadnou povahu řemesla. A nabízí plastický pohled „za katedru“.
Občas to ujede. Třeba když si Pelán v poslední části s blahosklonně povýšeným tónem rýpne do nové ředitelky zahradnické školy: „Jděte už do háje s tím vaším spiknutím zlých mužů.“ Tady jako by se i v onom chápavém učiteli, jenž pomáhá hledat kompromisy, objevil muž, který ví nejlépe, jak to na světě chodí. A přezíravě školí okolí.
Přesto je prozatím Ochránce pozoruhodný tím, jak nenásilně roubuje komplikovaná a důležitá témata na atraktivní zápletky s detektivním švihem a charismatickými hrdiny.
Vyprávěním předčí mnohé kriminálky, přitom primárním cílem není rozlousknout případ, spíše nasvítit problém tak, aby si na něj každý mohl udělat názor. A právě tento přirozený pocit, že každý může dostat slovo, z něj činí nejen sympatický veřejnoprávní projekt, ale také jeden z nejlepších českých seriálů roku.
