Čtyřdílná minisérie, jež ukazuje přelomové životní období konzervativního politika Petera Laurence, dostala v českém překladu název, který vyznívá úplně opačně. České Přes mrtvoly naznačuje, že oblíbený herec v téhle trochu delší televizní povídce udělá cokoliv, aby vyšplhal na vrchol, a my ho budeme současně milovat i nenávidět.
Takzvaná quality TV už nás na takový druh ambivalentního hrdiny dobře připravila. Zároveň český název může upomínat na jiný současný seriál plný intrik a zákulisních bitev - Boj o moc, který letos získal sedm televizních cen Emmy a ve kterém jsou bezskrupulózní všichni.
BBC však divákům připravila úplně jinou podívanou. To, že Hugh Laurie na fotkách vypadá trochu strhaně, není náhoda. V angličtině má titul název Roadkill, což je výraz pro zvířata zabitá rychle jedoucími auty, jejichž mrtvá těla nacházíme u silnic.
Ministr Peter Laurence v první epizodě vyhraje soud s novinářkou, který ho mohl připravit o funkci. A pak prohlásí, že se málem právě stal něčím takovým. Soudní síň opouští jako vítěz, ale s odřenýma ušima, aby se na něj vzápětí sypal jeden průšvih a potenciální skandál za druhým.
Chlap s gulema
Přes mrtvoly není žádný Domek z karet, což je pro část publika určitě plus. Civilní projev Laurieho i všech ostatních herců, víceméně realistické uchopení tématu a prostředí britské vysoké politiky jsou nesporná lákadla. Tvůrci nepromarnili možnost natočit titul, který působí dojmem, že nějak takhle by to skutečně mohlo vypadat v bublině mezi Downing Street, soudy, médii a domácnostmi politiků.
Laurie hraje konzervativce, jemuž nechybí styl, smysl pro humor ani nadhled. Padesátníka, který dřív prodával nábytek, pak se živil pronajímáním bytů a nakonec skončil v politice. Ačkoliv se pyšní tím, že povstal "z lidu", jeho obraz rozhodně není bez poskvrny. A Laurence se ani nesnaží tvářit jako někdo, pro koho je etika na prvním místě. Naopak.
Má dost drzosti, aby ustál všechny skandály i soudní spory. A než mu nějaký definitivně zlomí vaz, chce se dostat, jak daleko to jen půjde. V angličtině je pro to výraz "big dick energy", u nás byla jednu dobu známá přezdívka "chlap s gulema".
Laurie v seriálu není někým, kdo by se touto schopností chvástal. Jeho Laurence představuje vitálního, sobeckého, úspěšného muže, kterému společnost dovolila vystoupat na vrchol a jemu jednoduše nikdy nepřišlo na mysl, že by se měl za cokoliv omlouvat. Naopak: životním krédem oblíbeného politika je nenechat se "udolat minulostí".
Jak obvinění novinářkou ze lži a podvodu, tak zjištění, že má dceru, o které nevěděl, později výčitky jeho další dcery, manželky a nakonec i milenky jsou pro něj jen zkoušky, kterými musí projít a nenechat se zastavit.
Jednu z nepříjemných kauz, smrt ženy kvůli explozi bojleru v jednom z mnoha zanedbaných domů, které v minulosti vlastnil a spravoval, Laurence odbude tím, že přece nemůže uhlídat stav veškerého svého majetku. "Člověk musí stále kupředu," říká v momentě, kdy mu věci zas jednou padají na hlavu, jako by sám sebe viděl coby kladného hrdinu unikajícího nepřejícím nepřátelům.
Vy všichni
Tento druh portrétu dnešního politika rozhodně stojí za pozornost a britská minisérie je pravděpodobně dost výstižná. Tvůrci ve čtyřech epizodách vykreslují Laurence jako politika i hlavu čtyřčlenné rodiny, přičemž osobní a politická rovina se dobře prolínají a doplňují.
Skvělá je Saskia Reevesová v roli Laurencovy ženy i Sidse Babette Knudsenová jako milenka. Postavy premiérky a politických poradců však vyznívají trochu jako karikatury z jiného žánru. Asi nejhůř pak seriál odstíněně vykresluje postavy, s nimiž se tvůrci patrně identifikují nejvíc.
Laurencova nově nalezená dcera, která je ve vězení kvůli specifickému aktivismu, jedná nesmyslně a vyjadřuje se vždy jako dokonale pohotová bojovnice za lidská práva. Televizní reakce otce na její objev je však opět silným, chytře napsaným momentem.
Jeho druhá, chladně vystupující dcera bojující za polárním kruhem proti změně klimatu je také svého druhu karikaturou. Obecně seriálu mnohem víc vycházejí rychlé, drobné ironické výměny než srdnatá vyjádření těch na správné straně. Jako když se Laurence ptá své řidičky, proč studenti demonstrují. "Kvůli vysokému školnému?" - "Myslím, že je to obecnější, pane." - "Obecnější?" - "Protestují, protože jste jim ukradli budoucnost." - "I já osobně?" - "Vy všichni."
Postavy, které proti hlavnímu hrdinovi stojí, jsou všechno prekarizované, okázale naštvané, cynické ženy, které si nemohou dovolit přijít o práci, plus jedna nešťastná alkoholická novinářka navrch. Je otázkou, jestli prostředí třídně rozděleného, soutěživého a individualistického Londýna nevyhnutelně vede k tomuto druhu zobrazování, anebo si tvůrci příliš nelámali hlavu se zplošťováním vedlejších charakterů.
Nenápadná privatizace
Hlavní chybou titulu, který se dotýká několika klíčových politických témat Spojeného království jako privatizace zdravotnictví, systému soukromé správy věznic nebo bezohlednosti velkých vlastníků nemovitostí, je však to, že si nevybral ani jednu linku, která by se dala vnímat jako hlavní. A zadělal si tak na komentáře jako na webu ČSFD.cz, kde jej autorka hodnotí víceméně kladně, ale "vlastně neví, o čem to celé bylo".
Scenárista a tvůrce projektu David Hare, jinak autor filmu Předčítač s Kate Winsletovou, možná ve snaze o civilní drama ze současnosti napsal až příliš civilní minisérii. Sdělení nikdy nemá šanci působivě vyniknout, obzvlášť když vrcholí vlastně očekávatelným, paradoxním závěrem. Škoda. Jinak totiž Přes mrtvoly vystihuje určitý styl části dnešních politiků, kteří nepůsobí zdaleka tak pompézně jako současný anglický premiér Boris Johnson, ale zanechávají po sobě podobnou spoušť.
Když Laurence mluví o "nenápadné privatizaci zdravotnictví", přičemž v médiích vystupuje jako podporovatel dnešního systému, jako by to bylo už normální.
Přes mrtvoly je nakonec docela příjemnou, chytrou podívanou s mnoha výstižnými postřehy a skvělými hereckými výkony. Dotýká se nejdůležitějších témat dneška. Na to, aby měla větší odezvu, však přes účast Hugha Laurieho působí trochu tlumeně.
Přes mrtvoly
Režie: Michael Keillor
Seriál je k vidění na HBO.
