Ze dna až na vrchol díky Dámskému gambitu. Seriál od Netflixu je rychlá zábava

Táňa Zabloudilová Táňa Zabloudilová
11. 11. 2020 17:46
Netflix vydal další zábavnou seriálovou jízdu. Kdo naskočí, bude chtít vydržet do finále. Po něm ale může mít pocit, že už to celé stokrát viděl.

Ženská perspektiva dnes funguje jako lákadlo. Neokázale krásná čtyřiadvacetiletá americká herečka Anya Taylor-Joyová jako geniální šachistka budí dojem, že tohle bude něco extra. Ženu, která hraje šachy, jsme tu ještě neměli.

V seriálu Dámský gambit, který se odehrává v pozdních 50. a 60. letech minulého století, ji na dickensovském začátku poznáváme jako osmiletou holčičku, jež po matčině autonehodě skončí v sirotčinci.

Jako ve Formanově filmu Přelet nad kukaččím hnízdem se tu denně rozdává červená a zelená pilulka a jako v jiných hollywoodských snímcích se malá Beth v suterénu spřátelí s údržbářem, který tam hraje šachy sám se sebou. Díky své genialitě a zeleným pilulkám Beth začne ve hře natolik excelovat, že ji přijme místní šachový kroužek, jehož členy porazí v simultánní bitvě všechny naráz.

Inspirace velmistry

Následuje odchod ze sirotčince do pohodlného domu odcizených manželů a jeden šachový šampionát za druhým. Geniální zrzka všechny vyhrává. Šachové souboje jsou natočené tak, aby si je dokázal užít i laik, většinu času odhadujeme stav zápasu podle detailů tváří šachistů. Kdo ale hře rozumí, může z rozestavení figur a komentářů hrdinky získat představu o celku nebo si partie projít tah po tahu na YouTube videích, které jednotlivé hry rozebírají.

Beth Harmonová je sice fiktivní postava stvořená v 80. letech dnes již nežijícím americkým spisovatelem Walterem Tevisem, všechny souboje se však v historii skutečně odehrály - jen figurami táhli reální velmistři. V tomto ohledu je seriál přesný i díky tomu, že ho tvůrci konzultovali se skutečnými šachovými mistry Garrim Kasparovem a Brucem Pandolfinim.

Naše obava, že Beth selže, a touha vidět ji vyhrát finální souboj, je ale bohužel to jediné, co Dámský gambit nabízí - kromě okouzlující scénografie, kostýmů a hereckých výkonů.

Druhý seriál Scotta Franka, scenáristy filmů Minority Report nebo Logan: Wolverine, který Dámský gambit napsal s Allanem Scottem, se v lecčems podobá jeho tři roky starému seriálovému debutu Godless. Western odehrávající se ve městě, kde zůstaly pouze ženy, měl být původně určen pro kina. Frank na něj však peníze získal až od Netflixu. Vznikl tak seriál připomínající spíše sedmihodinový film s poněkud řídkým dějem.

Seriál Dámský gambit je na Netflixu s českými titulky. | Video: Netflix

Outsiderka

Ani scénář Dámského gambitu není prvotřídní a ve druhé části připomíná rozbíhavý film.

Godless měl však úspěch, a tak Franka nejspíš nic nenutilo pokusit se materiál obohatit - prohloubit postavy a jejich vztahy, nebo se víc soustředit na nahozená témata související s genderem hlavní hrdinky. Rozhodl se udělat seriál, který stojí a padá s tím, jaký má děj spád. A ten také není stoprocentní, některé rozjeté linky vyznívají do ztracena, například když Beth objeví novou stránku své osobnosti po setkání s dívkou jménem Cleo.

Anya Taylor-Joyová hraje Beth.
Anya Taylor-Joyová hraje Beth. | Foto: Netflix

Dámský gambit je navíc vyprávěn tak typicky, až to svádí vzpomínat, ve kterých hollywoodských filmech už jsme podobné scény, postavy a motivy viděli. Příběh o podceňovaném outsiderovi, který se pustí do disciplíny, v níž obvykle bodují jiní, a nakonec všechny převeze, kombinuje s příběhem o dospívání. V něm jde především o to, aby Beth uvěřila svým schopnostem - aby zvládla uhrát partie s velmistry i bez prášků a alkoholu.

50. léta tu jsou jen kvůli elegantní kulise a fakt, že je Beth žena, nakonec také neslouží k ničemu jinému, než aby v pánské společnosti šachových velmistrů působila jako zjevení.

Kolektivismus vs. individualismus

Jestli bude publikum spokojené, záleží především na tom, jak moc je ochotné nechat se bavit a unášet zábavnou cestou Beth ze sirotčince až za šachovými velmistry do Moskvy. Divák, který seriály tu a tam sleduje nebo u nich odpočívá, může být nadšený.

Anya Taylor-Joyová hraje Beth.
Anya Taylor-Joyová hraje Beth. | Foto: Netflix

Část publika ale nejspíš odradí záplava takzvaných tropů, tedy vypravěčských postupů, z nichž mnohé jsou tak otřepané, až ruší. Například flashbacky do smutného dětství, v závěru odhalující pointu, která se dala tušit od začátku. Nebo chladný, roboticky odtažitý projev hlavní hrdinky, jenž podtrhuje její genialitu a Beth díky němu rozšiřuje řady Sherlocků Holmesů, Sheldonů Cooperů a Sag Norénových. Nebo deus ex v podání černošské kamarádky ze sirotčince, která Beth přichází zachránit s tím, že jsou "přece rodina".

Dialogy s kamarádkou Jolene hranou Moses Ingramovou jsou obzvlášť toporné. Postava tvůrcům zprvu slouží jen k tomu, aby komentovala prostředí sirotčince, a v závěru přispěchá na pomoc. Sama o sobě je však tato silná černošská žena, která se jen tak bez pomoci zvládne vypracovat a ještě podpořit hlavní hrdinku, klišé jako vyšité - z pohádky pro liberální diváky.

Moses Ingramová v roli Jolene a Anya Taylor-Joyová jako Beth.
Moses Ingramová v roli Jolene a Anya Taylor-Joyová jako Beth. | Foto: Netflix

Na hranici klišé je nakonec i sympatická adoptivní matka. Depresivní americká hospodyňka z řadovky na předměstí, kterou muži opouštějí a ona se utápí v alkoholu, upomíná na mnoho jiných lepších příběhů. Marielle Hellerová, která ji hraje, jinak režisérka skvělého filmu Deník puberťačky, je sice výborná, nedostala ale prostor ponořit se do postavy hlouběji. A nemá ho ani Anya Taylor-Joyová, a tak po celý seriál zůstává ve slupce neproniknutelnosti a geniality.

Co naopak může překvapit, je způsob, jakým závěr vykreslí prostředí v Moskvě. Sovětský svaz je tu až na oficiální doprovod, který Beth dostává a snadno mu uteče, zemí sympatických přejících lidí, jež "umí hrát kolektivně", zatímco Američané se příliš spoléhají na individualismus.

Zdá se, že dnešní levicově naladěný zábavní průmysl se pustil do nahrazování studenoválečných klišé svými vlastními.

Okoukaní muži

Pro toho, kdo je rád, když mu seriály otevírají nové perspektivy a dávají podněty k přemýšlení, bude Dámský gambit málo. Zároveň však snadno zabaví a o své průměrnosti definitivně přesvědčí až poslední, sedmou epizodou. Do té doby stále žije naděje, že scenáristé příběh zavedou nečekaným směrem.

Velký divácký úspěch Dámského gambitu ukazuje, jaký je dnes hlad po příbězích ze ženské perspektivy. Zvykli jsme si na to, že seriály vyprávěné ženami nebo o ženách nám po letech, kdy drtivou většinu dějů líčili muži, ukazují svět z nového úhlu a osvětlují nejrůznější druhy ženské zkušenosti.

Příběh poskládaný ze známých tropů nám o světě, jak ho prožívají ženy, sice moc neřekne, Dámský gambit by ale působil ještě okoukaněji, kdyby jeho protagonistou byl muž. A že by jím být klidně mohl - stačilo by postavu opatřit vlastností, která z něj dělá outsidera.

Pokud dnes ale mainstreamové seriály vypadají jako Dámský gambit, je to nakonec dobrá zpráva. Když se masové sledovanosti a obliby dočká příběh opuštěné ženy, které až na vrchol pomůže kolektiv, zní to v temných časech více než nadějně.

Kromě popularity ženských hrdinek pak seriál dokazuje nostalgii po tom typu hollywoodských filmů, které v posledních letech do velké míry vytlačily blockbusterové ságy. Dámský gambit nám servíruje to, co jsme donedávna čekali od návštěvy kina. Opatřený podtitulem Bobby Fischer v sukních a s pozměněnou moskevskou částí by se mohl vyjímat i na plakátech v kinosálech 90. let.

Dámský gambit

Tvůrci: Scott Frank, Allan Scott
Seriál je k vidění na Netflixu.

 

Právě se děje

Další zprávy