Už v roce 2013 vyšel první díl zdánlivě stylové podívané s názvem Podfukáři. Ve své době zaznamenal úspěch, platil za pohodový a příjemný mainstream. Ústředním motivem se stala kouzla a intriky. Prostřednictvím hlavních postav, které s "robinhoodovskou" náturou bojují proti elitám, vyprávění spoléhalo především na osvědčené mechanismy heist filmů, přičemž vrcholem bylo odhalení precizní realizace velkého podvodu.
Druhý díl z roku 2016 se nesl ve stejných konturách. Dvojice filmů se až příliš schovávala právě za šokující závěrečné zvraty, přičemž samotné vyprávění a jednání postav připomínaly spíše dost krkolomnou a účelově vyprázdněnou akrobacii bez motivace.
Náhlé zvraty, výpravné lokace
Teď se série po takřka desetileté pauze protahované covidem, scenáristickou stávkou i hledáním toho pravého scénáře vrací s třetím dílem. A pokud bychom chtěli být jízliví, je na místě se ptát, zda někdo takový návrat vůbec vyhlížel, neboť děj, postavy či jakékoli signifikantní momenty za těch 10 let z paměti až příliš rychle vyprchaly. Globální úspěch filmu během premiérového týdne s ohledem na tržby přesahující 75 milionů dolarů však dává jasné znamení, že po sérii hlad je.
Producenti angažovali opět jiného režiséra, tentokrát Rubena Fleischera, jenž má s humornou akcí zkušenosti (Zombieland, Uncharted, Venom). Znovu se setkáváme s původní "podfukářskou" partou, která se však tentokrát rozroste o mladou generaci. Všichni se snaží potlačit své ego i mezigenerační rozkol a dosáhnout jediného: ukrást diamant obchodnici se šperky a zbraněmi Vanderbergové (Rosamund Pikeová).
Vyprávění znovu spoléhá na náhlé zvraty i střídání výpravných lokací, od tajemného zámku po luxusní akci motorsportu uprostřed pouště. Humor a dynamika pramení z kouzelnického pošťuchování a generačního tření, byť verbální humor a dialogové přestřelky nejsou nijak vynalézavé a opírají se především o vrozené charisma skvěle vybraných herců. Vše ale působí tak nějak samoúčelně.
Tvůrci si zápletku a motivace postav upravují velmi libovolně, nerespektují předchozí události a širší souvislosti. Ve své podstatě jde o naivní pohádku s nepropracovaným fikčním světem, který přeje iluzím a zároveň postrádá relevantní pocity napětí či hrozby.
Požitek z filmu je tak redukovaný na několik stylových pasáží. Některé skutečně fungují a dokážou strhnout, jiné působí jako laciná recyklace již několikrát viděného. Inscenace akčních sekvencí je však kreativní s ohledem na využití okolního prostředí i celkovou choreografii. Vidět kouzelníky práskat záporáky po hlavě flaškou šampaňského nebo utíkat z policejní stanice dokáže být atraktivní.
Spektákl s humorem, ale s rychlou spotřebou
Byť má každý díl Podfukářů nového režiséra, stylově se to projevuje jen minimálně. Fleischer z nich ale ovládá syntézu akce a komedie zdaleka nejlépe. Uvědomuje si totiž, že akce dokáže být stejnou měrou působivá i humorná. A neopírá se jen o laciné vtipkování. Naopak, humor vychází právě z interakce s roztodivnými rekvizitami či ze specifické likvidace soupeřů. Ovšem na to, aby se Podfukáři 3 uplatnili alespoň jako popcornový spektákl, je tam těchto momentů žalostně málo.
Většinu času se děj filmu posouvá skrze postavy sáhodlouze debatující v místnostech a didakticky vysvětlující své myšlenkové pochody. Nové postavy pak vyprávějí o své minulosti a strastech, případně se baví o teorii a historii kouzelnictví, což je sice informačně zajímavě, ale s ohledem na filmový tvar poněkud nahodilé.
Tvůrci si tímto dílem připravili půdu pro další pokračování. Štafeta mladší generaci je předána a staří hrdinové se sice zatím neloučí, ale zadní vrátka k výstupu z rozjetého vlaku už jsou otevřená. Zárodky potenciálně osvěžujících pokračování bychom však hledali marně. Budovaný svět iluzí jen těžko uhrane.
Ve výsledku jde o spotřební a neorganizované filmové zboží, které se po závěrečných titulcích z hlavy ihned vykouří. Celá série Podfukářů má bohužel dost křehké datum expirace a třetí díl to odhaluje ze všech nejvíc.
Film
Podfukáři 3
Režie: Ruben Fleischer
Bontonfilm, česká premiéra 13. listopadu
