Podle serveru Delfi přicestoval Kim do Lotyšska 20. listopadu. Začátkem prosince se ale neobjevil na jedné z domluvených schůzek, a tak po něm přátelé začali pátrat v nemocnicích. V noci na pátek Kim Ki-duk zemřel, řekl serveru Delfi ruský režisér Vitalij Manskij.
Kim Ki-duk se narodil 20. prosince 1960 v Jižní Koreji. Když mu bylo devět, přestěhoval se s rodinou do Soulu. Nevydržel na žádné škole, pracoval v různých továrnách, poté na pět let nastoupil k námořnictvu.
Ve třiceti odjel do Paříže, kde se živil prodejem svých obrázků a studoval umění. Na základě bohatých životních zkušeností začal po návratu do Koreje v roce 1993 psát scénáře, se kterými měl okamžitě ohromný úspěch.
Jeho režijním debutem byl roku 1996 nízkorozpočtový snímek Krokodýl. Postupně získal mnoho mezinárodních cen, mimo jiné v roce 2004 v Berlíně sošku za režii s filmem Samaritánka a v Benátkách za snímek 3-iron.
Roku 2012 obdržel v Benátkách hlavní cenu Zlatého lva za film o fetišizaci peněz nazvaný Pieta. Kimova díla pravidelně uváděl také karlovarský festival, kam se tvůrce vracel.
Představil zde třeba snímek Dech o sochařce, která přijde na manželovu nevěru a v rámci sebeterapie vrhá veškerou potlačovanou vášeň do návštěv náhodně objeveného vězně odsouzeného na smrt. V Karlových Varech měl premiéru i Stop, příběh manželského páru zasaženého radiací při havárii v jaderné elektrárně Fukušima.
Režisérský samouk Kim Ki-duk vyvolával nadšené i odsuzující reakce kritiků a diváků, jimž se často nelíbily rozporuplné postavy, vizuálně šokující scény a tabuizovaná témata. Nevyhýbal se drastickým scénám mučení zvířat, násilí páchaném na ženách či syrové studii lidských úchylek a nízkých pudů.
"Hlavně kvůli mému pojetí ženských postav mě nemají v Koreji rády feministky. Paradoxně opět ženy, ovšem ty 'normální', patří k mým největším obdivovatelkám," tvrdil.
Nakonec si ale vydobyl celosvětovou slávu. Typické pro něj bylo pomalé tempo, minimalistické prostředky či malé množství prostředí. O svých filmech často říkal, že jsou všechny svým způsobem autobiografické nebo zachycují část jeho života či úvah. Ať šlo o debut Krokodýl, zachycující mladíka okrádajícího utonulé mrtvoly sebevrahů, nebo Drsňáka, věnovaného nerovnému vztahu pasáka a mladičké studentky.
V korejském filmovém průmyslu byl Kim Ki-duk outsiderem, opakovaně dával přednost menším rozpočtům a soukromým produkčním společnostem, jen aby se vyhnul cenzuře či zásahům producentů. To se mu přihodilo před sedmi lety s titulem Moebius, z něhož mu úředníci vystříhali 32 scén, včetně například incestu mezi matkou a synem nebo znázornění sebekastrace. Cenzura byla podmínkou pro to, aby se film dostal do jihokorejských kin.
